Úředníci umějí dobře bránit všem změnám

Když se před rokem stal širší veřejnosti neznámý manažer Petr Vokřál lídrem ANO v komunálních volbách v Brně, byl oříškem pro své protikandidáty. „Nemůžeme na něj nikdo nic najít,“ posteskl si tehdy v soukromém hovoru jeden z jeho politických soupeřů. Primátorem je Petr Vokřál už rok a optimismus a velké ambice ho rozhodně neopustily. Hodlá vybudovat stadion i koncertní sál, dokončit městský okruh a také vyřešit letitý spor kolem brněnského nádraží.

Bude to rok, co jste se stal primátorem Brna. Co jste se za tu dobu naučil?
Pochopil jsem, že politika a byznys jsou dva naprosto odlišné světy. V byznysu jde o to, dostat se všemi možnými i nemožnými prostředky k cíli. Politika, což vnímám velice negativně, je naopak prostředkem pro to, aby něco nešlo. Je tu spousta obstrukcí a metod, na které člověk v byznysu nenarazí.

Máte pocit, že systém veřejné správy tomu bránění a obstrukcím nahrává?
Určitě ano, ale je to dáno i tím, že ve firmách není koalice a opozice, ale management, který má za úkol něco někam řídit. A firma má dozorčí radu, která má kontrolovat, zda to tím kýženým směrem jde, nebo nejde. Tady, bohužel, mají pocit, že pokud u toho nejsme, je potřeba všechno sestřelit, zkomplikovat a zařídit, aby se to nepovedlo. Člověk pak chápe, proč je prosperita řady měst blokována.

Je to jen věc opozice?
Tady na radnici je člověk na relativně krátkou dobu. V lepším případě na čtyři roky. Úřad má určitou míru rezistence proti politickým změnám, což se projevuje sníženou flexibilitou rozhodování, protože každé čtyři roky přijde někdo jiný. Patnáct let se tady dělá něco nějakým způsobem, tak to přece teď nebudeme měnit. Hodně mi to připomíná seriál Ano, pane ministře.

Máte poměrně širokou koalici – ANO, Žít Brno, zelení, lidovci. Jak se vám pracuje?
Když to vezmu v obecné rovině, spolupracuje se nám velice dobře. Nemáme problém spolu komunikovat, shodneme se na 90 procentech věcí. Víme, že máme dvě či tři třaskavá témata.

Která to jsou?
Nepochybně třeba brněnské nádraží. Ale jsem přesvědčen, že najdeme řešení. Pro mě je komunikace v koalici jinak překvapivě dobrá, daleko lepší, než jsem čekal.

Takže žádný rozpad, jak to vidíme v případě jiných měst, nehrozí?
Člověk samozřejmě nikdy neví, jak se to bude vyvíjet, ale mám pocit, že rozpad nehrozí. Jsme stabilní a zatím jsme vnímáni jako celkem úspěšný projekt – a z úspěšných projektů se většinou nevystupuje.

V jakém ohledu si myslíte, že jste úspěšní?
Zdá se, že rok je dlouhá doba, ale čas strašně rychle běží. Co považuju za podstatné, je, že se podařilo nastartovat přípravu investičních projektů. Pan hejtman (Michal Hašek – pozn. red.) to už několikrát glosoval, že kdyby on měl k dispozici miliardu korun, že by věděl, za co ji utratit. Ale tady prostě žádné projekty připravené natolik, aby se mohly rozjet, nebyly. A než ty peníze rozházet, což bych uměl samozřejmě taky, je potřeba ty projekty dobře připravit. Dali jsme to do pohybu.

V čem byl problém?
Nebyl zájem si komplikovat život velkými projekty, na které je vidět a které můžou budit pozornost. Je daleko jednodušší objednat pět autobusů, což je rychlé operativní opatření, s nímž nejsou žádné komplikace. Připravit investiční projekty typu Janáčkova kulturního centra nebo sportovišť budí emoce a stojí hromadu práce.

Jakou by mělo mít Brno pozici v rámci republiky?
Řekl bych, že si Brno nestojí špatně. Je tu ovšem několik klíčových problémů. Brno má naprosto tristní sportovní infrastrukturu. Druhá kritická věc je dopravní infrastruktura. V každém případě musíme dokončit velký městský okruh, a to ne za třicet let. A to nešťastné nádraží, což je obrovský problém, který se řeší desítky let, chceme také dořešit. Další otázkou je kultura. Brno je největším zřizovatelem kulturních institucí v České republice. My ale nebudeme schopni vše do budoucna financovat. Potřebujeme prosadit vícezdrojové financování, aby se na něm podílely kraj a stát. Mezi 45–55 procenty návštěvníků našich kulturních institucí jsou mimobrněnští. Nedokážeme mít najednou špičkovou operu, špičkový balet, špičkovou činohru, špičkovou filharmonii a platit si všechno sami.

Hrozí tedy i nějaké rušení institucí?
To je až nejzazší řešení, ke kterému, doufám, nedojde.

Je dnes podle vašeho názoru Brno dobrá adresa?
Brno je rozhodně dobrá adresa. Má jednu výhodu, daří se tu budovat znalostní ekonomiku, je tu velké studentské zázemí a jsou tu úspěšná pracoviště. Jsme dobrou destinací pro studium i další návaznost na pracovním trhu, dobrou destinací nejen pro výzkumné a vědecké týmy, ale i pro soukromé firmy. To, co musíme dotáhnout, je, aby bylo městem atraktivním i pro běžný život.

Máte nějaká oblíbená zahraniční města, která jsou pro vás inspirací?
Těch je celá řada. Vídeň je město, které se mi velmi líbí, ne proto, jak vypadá, ale pro to, jak funguje. Třeba systém hromadné dopravy, jaké mají metro, ale je tam i dobře řešená otázka bezpečnosti nebo třeba správy kulturních a sportovních aktivit. To jsou věci, jež bude Brno ještě potřebovat rozvíjet. Často mě zamrzí, když se podívám východním směrem a i tam narazím na řadu měst, kde jsou dál než my. V Debrecínu měli, jako v Brně, letitý problém s fotbalovým stadionem. A teď mi tam ukázali krásný, nově vybudovaný stadion. Takže to jde. Půjde to i v Brně.

Kde na to vezmete peníze?
Já si nemyslím, že Brno nemá peníze. Musí být ale vůle to řešit. V souvislosti s koncertním sálem jsme objeli řadu měst. Ve Vratislavi nebo v Katovicích dávno stojí a jsou naprosto špičkové, na světové úrovni. Taky to jde. O Janáčkově centru v Brně jsem poprvé slyšel před dvaceti lety.

Kdy bude tedy stát?
V roce 2019.

A ten stadion?
Byl bych rád, kdybychom ten projekt měli v roce 2017 připravený tak, aby byl schopen výstavby.

Jste také místopředsedou hnutí ANO, máte v úmyslu se posouvat dál? Příští rok jsou krajské volby…
Mou prioritou je být dobrým primátorem Brna. Neříkám, že někdo z nás z radnice nebude kandidovat do krajského zastupitelstva tak, aby z mého pohledu – konečně – došlo k propojení městských a krajských zájmů, protože ta spolupráce je leckdy složitá. Ale ambice být hejtmanem nemám.

Autor: Vojtěch Varyš

Článek si můžete přečíst v Mladé frontě DNES.