Univerzální kasička ČEZ

Z médií
Zpět na Zprávy

Do státního rozpočtu energetická společnost ČEZ zřejmě přispěje víc, než čekala. Pokud ministr financí Andrej Babiš prosadí svůj návrh, bude muset ČEZ mezi akcionáře rozdělit celý loňský zisk, a ne jen zhruba polovinu jako dřív. I tak ovšem ČEZ - při stávajícím utlumení investic - zůstane dost velký hotovostní polštář z minulých let, takže o jeho stabilitu se netřeba obávat.

Babišův návrh ale také bude představovat nejsilnější prosazení akcionářských práv, jaké stát v posledních letech udělal. Pokud se zatím mluvilo o dividendě ČEZ, vždy pouze v souvislosti s tím, kam ony peníze půjdou, a ne kolik jich vlastně má energetická firma vyplatit. A pokud ministr financí s takovým návrhem přišel, znamená to, že ČEZ už zdaleka nemá takový vliv v domácí politice jako za „starých dobrých časů“, což je vlastně daleko zajímavější zjištění než to, na co se větší než očekávaný příjem z dividend vlastně použije.

V minulosti se penězi z ČEZ dolepovaly ekologické zakázky, oblíbeným cílem měla být penzijní reforma (to měla dokonce v programovém prohlášení Nečasova vláda), ještě dříve chtěla ČSSD použít dividendu na výplatu třináctého důchodu a zkrátka nepřišla v minulosti ani dopravní infrastruktura. Peníze šly také na snížení deficitu důchodového pojištění z průběžného systému. Politici vždy hleděli na ČEZ jako na univerzální kasičku, ale chovali se k ní, řekněme, s respektem, což demonstrovala společná rekreace manažerů ČEZ a politiků ODS a ČSSD v Toskánsku, jakož i jiné kratochvíle.

Teď je to ale něco jiného. ČEZ je kasičkou dál, ale snahu rozdělit celý jeho zisk je třeba chápat v kontextu všech snah ministra financí Andreje Babiše, jež mají jedno společné: najít peníze tam, kde se dají vcelku bezbolestně brát. Třeba když „leží ladem“ v centrální bance. Nebo na účtech státních podniků. Pro Babiše má hledání těchto peněz dva efekty. Jednak pozitivní PR, neboť může tvrdit, že nachází i tam, kde nikdo dřív. Ale hlavně to, že až dojde na schvalování rozpočtu 2015, bude moci trvat na tom, že není třeba zvyšovat daně. Ještě v prosinci 2013 totiž premiér Sobotka tvrdil, že „pokud kolegové z ANO zjistí, že úspory v provozu státu nebudou stačit na všechny výdajové priority, bude větší šance, abychom se dohodli na daňových změnách v dalších letech“.

Jenže se ukazuje, že kolegové z ANO zjevně nacházejí peníze i tam, kde je nikdo nikdy najít nechtěl. A to se pak „dohoda“ o daních dělá dost špatně.

Autorka: Julie Hrstková

Pokračujte ve čtení