Tunel Blanka a radost z prohry

Z médií
Zpět na Zprávy

Když hovoříme o tom, že se historie opakuje, většinou jde o nepříjemnou záležitost. A když se historie opakuje v souvislosti s magistrátem hlavního města Prahy, o to více bychom měli být ve střehu. V tomto případě se jedná o další arbitráž kolem tunelu Blanka, přesněji o spor Prahy s firmou Inženýring dopravních staveb (IDS) o 300 milionů korun.

Radní hlavního města se za poslední roky opětovně potýkali se zásadním problémem ve dvou největších a naštvanou veřejností nejvíce sledovaných kauzách – tunel Blanka a Opencard. Potíže sice nezpůsobily týmy ex primátorů Bohuslava Svobody či Tomáše Hudečka, ale ani primátorky Adriany Krnáčové, jenže politici museli najít pro všechny strany přijatelné řešení, aby prokletý tunel už mohl být konečně otevřen. Proti magistrátu však stojí podniky, které se na stavbě tunelu podílely. Kardinální byla otázka, jak vyřešit problém víceprací překračujících zákonem předepsaný limit. Proto dotčené strany vymyslely všelék, arbitráž u soukromého rozhodčího soudu, přitom patrně zapomněli, že zákon o veřejných zakázkách platí i pro tyto případy. Pokud se totiž můžeme domluvit na půdorysu arbitráže, která nám dá papír na vše, co potřebujeme domluvit, tedy hlavně zaplatit, tak proč se obtěžovat dodržováním pravidel veřejných zakázek, že?

Takto se vyřešil problém Trojského mostu, kdy se postavila zcela jiná stavba, než jaká byla vysoutěžena, navíc vysoutěžena za poloviční peníze. Praha nemohla za předražený most zaplatit, na takové práce neměla smlouvu a platit z veřejných peněz bez smlouvy je trestný čin. Tak se sehrála arbitráž. Poměrně rychle vydala verdikt, že Praha musí Metrostavu zaplatit za práce, které nebyly předmětem původní soutěže. Tehdejší primátor Hudeček prohlásil, že hlavní město svoji prohru přivítalo. To není vtip.

Kromě sporu s Metrostavem Praha rozhodla stejnou cestou sprovodit ze světa i problém vysokého překročení nákladů na stavební dozor prováděný firmou IDS. Vedení města loni dokonce souhlasilo se sjednáním nové rozhodčí doložky, která ve smlouvě s IDS nebyla. Rozjeté rozhodčí řízení ale v listopadu zabrzdila rozsáhlá analýzav LN zpochybňující legálnost takového postupu a po nástupu nového politického vedení Prahy z arbitráže všichni tři rozhodci odstoupili. Očekávalo se, že spor se začne řešit klasickou cestou.

Jenže arbitráž se po několika týdnech opět rozjela, noví rozhodci začali jednat a před týdnem dospěli k názoru, že firmě IDS náleží za odvedenou práci odměna. Také jsme zjistili, že společnost dozorující stavbu tunelu Blanka svůj nárok vůči městu najednou zvýšila na dvojnásobek, zhruba na 300 milionů korun. Bude se tedy opakovat případ Trojský most? Praha prohraje, uhradí vše, co IDS požaduje, a primátorka Krnáčová si zahraje na Hudečka a prohru hlavního města dokonce přivítá?

Doufejme, že v tomto případě se z rozhodčího soudu nestane nástroj kšeftaření, jakéhosi maskování nelegální činnosti, která vytváří zdání, že zákon o veřejných zakázkách sice platí, ale o právech a povinnostech rozhodla k tomu povolaná instituce, rozhodčí soud, jehož verdiktu se dotčené strany musejí podřídit. To znamená zaplatit. Hlavně aby tunel Blanka mohli pražští radní co nejdříve slavnostně otevřít.

Autor: István Léko, šéfredaktor Lidových novin

Pokračujte ve čtení