Tříměsíční cesta k nové vládě

„V prvních dvou týdnech bych si vůbec nevsadil, že tato vláda vznikne. A že KDU-ČSL bude součástí koalice. Opravdu ne,“ vzpomíná Marian Jurečka. Dvaatřicetiletý první místopředseda lidovců je jedním z těch, kdo pomohli dokormidlovat vládu Bohuslava Sobotky (ČSSD) až do Strakovy akademie. Při debatě o koaličním programu Jurečka zaskočil za Pavla Bělobrádka, když předseda KDU-ČSL odletěl na stáž do USA. Jako jediný z vyjednavačů, které LN oslovily, průběh dohadování částečně kritizuje.

„Měl jsem nepříjemný pocit, když jsme stáli stranou a sociální demokraté a hnutí ANO jednaly 14 dní spolu. Hodně to ve mně vřelo,“ uvedl. Zlom podle něj přišel v momentě, kdy dostal ujištění od šéfů ANO a ČSSD, že si nehledají nikoho jiného do party.

Pro Bohuslava Sobotku přišel nejtěžší moment hned po volbách. Konkrétně ve chvíli, kdy ho širší vedení ČSSD škrtlo z vyjednávacího týmu a vyzvalo k rezignaci. Stejný impulz ho ale „nakopl“ natolik, že nakonec obstál i v jednání s prezidentem Milošem Zemanem a prosadil si do vlády i ty ministry, které hlava státu veřejně zkritizovala.

Klíčovým mužem, který pomohl šéfovi strany znovu se chopit otěží ČSSD, byl její místopředseda Milan Chovanec. Hned po volbách sice odjel do Lán za prezidentem v utajené delegaci vedené Sobotkovým stranickým sokem Michalem Haškem, včas ale setkání vyzradil, zdůvodnil své jednání morální kocovinou a zůstal šéfovi ČSSD po boku. Hašek a spol. narazili na tvrdý odpor uvnitř strany i v očích veřejnosti a ze svých funkcí se rychle poroučeli.

Mezi spojence předsedy sociální demokracie pak od začátku patřil šéf Senátu Milan Štěch.

Bývalý odborový předák teď kvituje, jak Sobotka jednání s ANO a lidovci řídil. „Od roku 1990 jsem vyjednával kolektivní smlouvy. Teď byla atmosféra lepší, bez frází a ideologického přepětí,“ míní předseda Senátu. Zatímco na budoucích výdajích se podle něj lídři koalice rychle shodli, při nastavení příjmů tu byl mantinel - Babišův postoj nezvyšovat daně.

„Samozřejmě byly otázky nedohody, kdy se musela udělat přestávka. Týkalo se to korporátních a sektorových daní, kdy si ČSSD vzala pauzu na separátní jednání,“ vzpomíná si další z vyjednavačů, matador KDU-ČSL Jan Kasal.

Podle Kasala byla jednání věcná, ale až nudná. „Že by tam byl nějaký jednoznačný vtipálek, to říct nemohu. Taky tam nikdo nevnášel nervozitu. Snad kromě absťáku několika kuřáků, kteří už po dvou hodinách chtěli přestávku,“ tvrdí dnes. „Vyhrocené situace nebyly, takže jsem jako žena záchranářka nezasahovala,“ doplňuje první místopředsedkyně ANO Věra Jourová. Problémy? Puč, daně i resorty Tříměsíční porod Sobotkovy vlády vlastně proběhl přirozenou cestou. Úvodní čtrnáctidenní zdržení jde na vrub situaci uvnitř ČSSD. Zklamání strany z pouhého 20procentního volebního zisku a vyrovnání s lánskými pučisty završil až stranický ústřední výbor v polovině listopadu. Sociální demokraté na něm potvrdili, že jednání o vládě má skutečně vést Sobotka.

„Konečně jsme se dočkali ČSSD,“ liboval si tehdy lídr ANO Babiš, za kterým pak tým socialistů vyrazil. A od té doby už jedna schůzka střídala druhou. Zádrhel u ministra financí a šéfa sněmovny pak rychle našel rozuzlení, omísta se podělily ANO s ČSSD.

V programových otázkách se největší komplikace objevily u nastavení daní a rušení zdravotnických poplatků. Udaní věc skončila dohodou na pokračování současného stavu s tím, že se časem uvidí, jestli budou peníze na koaliční sliby stačit. Ze zdravotnických poplatků má zůstat jen 90 korun na pohotovosti.

Udělení vládních křesel největší drama rozehráli lidovci. Sobotka jim sice nakonec kývl na post ministra zemědělství, pak už jim dopřál ale jen resort kultury a ministra bez portfeje. A nejmenší koaliční partner překvapivě kývl.