Telička Máme jedinou ambici – vyhrát

Jak jste jako eurolídr ANO daleko s přípravou volební kandidátky?

V hrubých rysech jsem vedení strany se svou představou již seznámil, ale kompletní kandidátka by měla být schválena až 21. února. Tehdy chci také prezentovat koncepci kampaně, která se pak rozjede.

Budete jako Andrej Babiš rozdávat koblihy po celé republice?

Nepředpokládám, že bych rozdával koblihy, a ani si nemyslím, že je bude rozdávat někdo jiný. Půjde především o kontaktní kampaň. Když jsme ve sněmovních volbách měli heslo „Aby tady naše děti chtěly žít“, v té evropské by mohlo znít „Aby se naše děti v Evropě neztratily a aby se v ní prosadily“. Chceme hlavně lidi přemluvit, aby vůbec k urnám přišli a aby nám mandát ke změnám, které hnutí získalo ve sněmovních volbách, potvrdili i při volbách do Evropského parlamentu (EP). Řada problémů má totiž svoji národní i evropskou dimenzi a ty nejde rozpojit. Chceme-li přispět ke změně poměrů v ČR, budeme se muset umět otáčet i na evropské úrovni. Pokud totiž chceme být silní doma, musíme být silní i v Evropě a musíme umět identifikovat zájmy ČR.

Brousíte si zuby na první místo?

Nemůžeme mít jinou ambici než volby vyhrát a pokusit se potvrdit pozici ANO ze sněmovních voleb. Určitě bych byl rád, aby se pořadí se soc. dem. tentokrát otočilo.

Stal jste se hlavní tváří kampaně ANO, Babiše jste podporoval i během sněmovní kampaně. Jaký máte vztah?

O vzájemné spolupráci jsme začali mluvit asi před dvěma lety. Oba jsme lidé, které nejde snadno přesvědčit, takže jsem byl zpočátku velmi rezervovaný. Ale jak jsme se vzájemně poznávali, tak se to měnilo. To neznamená, že teď spolu chodíme na společenské dýchánky. Jsme každý z trochu jiného těsta, ale to je jedině dobře. Měřeno tím, co říká a co pak udělá, k čemu se zaváže a co pak splní, a také s přihlédnutím k jeho určitému sociálnímu citu jsem zatím nenarazil na důvod, proč bych mu měl nedůvěřovat. To, co vypěstoval ze země, se nikomu nepovedlo. Když vidím, jak komunikuje s veřejností či jak nastoluje témata, nemohu cítit vůči němu nic jiného než respekt. To ale neznamená, že s ním ve všem souhlasím nebo že se v určitých tématech nerozcházíme.

Kdo bude za ANO kandidovat?

Půjde vesměs o odborníky. Doufám, že v čelných pozicích uvidíme vyrovnaný poměr mužů a žen. Už se objevilo jméno Petra Ježka, který dříve působil ve funkci zástupce státního tajemníka pro evropské záležitosti a byl ředitelem sekce EU na ministerstvu zahraničí. Na kandidátku chceme angažovat podnikatele, lidi z nevládních organizací, měl by za nás také kandidovat i vysoký vládní úředník i ti, kteří mají zkušenost s fungováním Bruselu a z dob českého předsednictví EU. Evropská témata mají nejen národní, ale i regionální a komunální úroveň. Proto logicky budeme v kampani chtít profilovat politiky a generovat si tak „kádrové rezervy“ pro skupinu komunálních a krajských politiků a případně jako kandidáty do senátních voleb.

Nevyloučil jste možnost, že byste se mohl stát příštím eurokomisařem. V roce 2004 jste jím na několik měsíců byl, než vás vystřídal Vladimír Špidla (ČSSD) po rezignaci na post premiéra. Nepodtrhl byste takovým krokem své voliče, když vedete kandidátku do EP?

O tento post rozhodně iniciativně usilovat nebudu. Teď je pro mě absolutní prioritou uspět s ANO v eurovolbách.

Pokud ale ANO vyhraje eurovolby, mělo by mít právo nominovat kandidáta do Evropské komise?

Myslím, že to je na případné dohodě koaličních stran, a hlavně je to otázka pro vládu. Spíš mě ale zaráží, že místo aby probíhala věcná diskuse o našem vztahu k Unii, se debata točí kolem politické personalistiky, kdo koho bude kam kandidovat.

Jakým programem chcete oslovit voliče?

Chceme změnit náš přístup k EU. Letos to bude deset let, co budeme členy Unie. I přes dosavadní neutěšené výsledky máme stále prostor a čas na zlepšení situace, posílení vlivu v Unii, využití výhod plynoucích ze členství i potenciál přispět k věcným řešením problémů EU všude tam, kde existují společné evropské zájmy. To ale neznamená, že bychom v řadě oblastí neměli kritický náhled. Naším cílem je v EU zajišťovat zájmy ČR a jejích občanů. Budeme chtít zvyšovat konkurenceschopnost jako podmínky růstu, zaměstnanosti a životní úrovně například podporou liberalizace trhu či odstraňováním administrativních překážek, přispívat ke stabilnímu finančnímu prostředí, posilovat bezpečnost občanů v prostoru bez vnitřních hranic i roli EU ve světě.

Myslíte, že euroskeptičtí Češi uslyší na evropská hesla?

Nemyslím, že obyvatelé jsou tak euroskeptičtí, jak je někdy prezentováno. Na druhou stranu lidé vidí, že potenciál našeho členství v EU nebyl naplněn a ani nebyla naplněna očekávání. Samozřejmě to může být zčásti i kvůli okopávání kotníků partnerům v Unii i vymezováním vůči EU. Vzpomeňte na heslo „Evropě to osladíme“ nebo jak někteří politici včetně Václava Klause hlásali, jak se v EU rozpustíme. Lidé si nakonec řekli, že jsme asi opravdu moc malí na to, abychom něco v Evropě prosadili. A připusťme si, že ani svržení vlády uprostřed českého předsednictví EU v roce 2009 situaci nijak neprospělo. Chtěl bych vidět posílení České republiky nejen na evropské scéně, ale také v unijních institucích. Naše současné zastoupení neodpovídá ani velikosti České republiky, ani počtu obyvatel, ani její geopolitické váze či našim zájmům. Stabilní a prosperující Unie a v ní stabilní a prosperující ČR je asi ten nejhlubší národní zájem. Abychom ho realizovali, musíme mít potřebnou váhu. A součástí toho je samozřejmě vyslat i do EP lidi, kteří prostředí znají.

Co si myslíte o imigraci a imigrační politice EU?

Je dobře, že jsme vyměnili ostnaté dráty za volné hranice, ale je důležité, aby EU byla stabilní, prosperující a bezpečná. Současná imigrační politika Unie je dobře koncipovaná. Imigrace je pozitivní v tom, že Evropská unie může získat pracovní síly, které jí chybějí – ať už jde o vysoce kvalifikované pracovníky, nebo naopak o lidi na místa, která Češi obsazovat nechtějí.

Lisabonská smlouva počítá s přerozdělováním uprchlíků z jiných zemí. Co si o tom myslíte?

Určitá míra solidarity je podle mě na místě, ale v primární rovině by měla dobře fungovat vnější ochrana evropských hranic. EU by měla vést účinný boj s organizovanými zločineckými skupinami. Pokud to všechno bude fungovat a bude tu skupina migrantů, o které se někdo bude muset postarat, tak bych se spolupodílu nebránil. Měli bychom si rozpomenout i na naši minulost, kdy řada českých a slovenských občanů emigrovala.

A co přijetí eura? Ministr zahraničí Zaorálek z ČSSD mluví o horizontu pěti let.

Přínosy eura jsou v řadě ohledů nezpochybnitelné a odmítat ho je velmi krátkozraké. Na druhou stranu nelze nekriticky přezírat rizika. Naše připravenost musí být dlouhodobě udržitelná, abychom se nedostávali do pozice Řecka nebo Španělska. Česká republika není v tuto chvíli připravena na přijetí společné měny. To bude ještě nějaký čas trvat, a proto nepovažuji za možné stanovit termín pro přijetí eura teď nebo v dohledné době. Na druhou stranu bychom ale měli usilovat, abychom byli co nejblíže rozhodování v rámci eurozóny.