Stropnický využije advokáta Lásku

Vedení silového resortu prý nechce paralyzovat, ale rád by mu zanechal kontinuitu. I proto některé z nejbližších spolupracovníků hledá Stropnický přímo v obranných a vojenských strukturách.

S nabídkou oslovil současného prvního náměstka Daniela Koštovala, který na obranu přišel loni v dubnu z ministerstva zahraničí. Je vysoce pravděpodobné, že ve funkci vydrží i do budoucna. Jak zjistily LN, detaily spolupráce oba muži včera ladili na půdě Poslanecké sněmovny. Ani jeden se však zatím nechce vyjadřovat.

Dalšího blízkého kolegu si Stropnický našel ve vedení armády – rád by měl po svém boku bývalého letce Bohuslava Dvořáka, nynějšího zástupce náčelníka generálního štábu. Ani on nechce věc komentovat do doby, než bude Stropnický oficiálně jmenován ministrem.

Stropnický se chystá využít i služeb advokáta a protikorupčního bojovníka Václava Lásky. „Bude to smluvní vztah. Spolupráce bude podobná, jako když Láska pracoval pro pražský magistrát,“ popsal LN dobře informovaný zdroj. Jen pro připomenutí – Láska předloni prověřoval smlouvy pražského dopravního podniku, což vyústilo v několik trestních oznámení.

Dříve působil Láska u policie a v roce 2007 i v bezpečnostní agentuře ABL. Bylo to právě v době, kdy firma, spoluvlastněná Vítem Bártou, v Praze 11 sledovala opoziční zastupitele a odpůrce vedení radnice. Láska tvrdí, že jeho úkolem bylo zkvalitnit detektivní služby pro továrny a obchodní centra. Budoucí ministr musí do týmu včlenit i politické náměstky koaličních stran. Lidovci teprve budou jednat, ČSSD podle digitálního deníku Insider nabídla svého bezpečnostního experta Miloše Balabána. Jako ministr jsem se nevyhýbal obtížím Sedmapadesátiletého Stropnického teď zkrátka čeká jiná role, než když v lednu 1998 nastupoval do překlenovací Tošovského vlády.

Na ministerstvo kultury se tehdy dostal diplomat, který se celá 80. léta živil jako herec. Nejdřív v Městských divadlech pražských a později v Divadle na Vinohradech. Po revoluci se přeorientoval na mezinárodní vztahy. Absolvoval Diplomatickou školu ve Vídni.

Pak se dostal i na české ambasády. Nejprve jako velvyslanec do Portugalska a posléze do Itálie.

Během sedmiměsíčního působení v čele resortu kultury se například v celospolečenské diskusi postavil na stranu Miloše Formana, který podle něj měl dostat šanci zrežírovat operu Dalibor podle vlastní koncepce v Národním divadle (k čemuž nakonec nedošlo). Nebo podepsal kandidaturu Litomyšle na seznam světového dědictví UNESCO, kam se východočeská perla skutečně dostala.

„S pocitem, že jsem se snažil těch několik měsíců na ministerstvu,nepřežít‘, ale vykonat to, co je uskutečnitelné. S vědomím, že jsem se nevyhýbal obtížným nebo nepopulárním řešením. (...) Také si myslím, že jsem se neprohřešil proti manažerské zásadě, že jako šéf mohu udělat nanejvýš 30 procent chybných rozhodnutí. Vím, že jsem tuto kvótu nenaplnil,“ odpověděl v červnu 1998 na dotaz LN, s jakým pocitem bude resort opouštět.

Po vládním intermezzu se vrátil do diplomacie – získal post velvyslance u Svatého stolce ve Vatikánu. A když se v roce 2002 dostal zpátky do České republiky, oživil herecké umění a stal se uměleckým ředitelem vinohradského divadla. Jeho režisérský otisk nese například tamější inscenace Jistě, pane ministře.

Do politiky nahlédl loni, když se stal lídrem kandidátky ANO v Jihomoravském kraji a dostal se do sněmovny. I když měl prezident Miloš Zeman námitky proti jeho nominaci na ministra obrany, bývalý člen Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého ho nakonec o své kompetentnosti přesvědčil.