Sociální demokracie si podřezává větev

Jenže ještě během pátku se na schůzi předsednictva oranžových karta obrátila, a jak Právu sdělil nejmenovaný zdroj, „plán B šel do kopru; Bohuslav Sobotka pochopil, že nemá většinu“. Toto už nelze interpretovat jako song zpívaný jednohlasně. Naopak toneme v záplavě disharmonických tónů.

Na váze nabírá prostá logika, již vnáší do debaty místopředseda ČSSD Zdeněk Škromach: Každá vláda je lepší než Nečasův kabinet bez Nečase, který by ráda na starém koaličním půdorysu oživila Miroslava Němcová. Veřejné mínění skutečně odchod pravicového týmu kvitovalo s povděkem. Ovšem s příliš krátkou pamětí bojujme. Vždy může být hůř. Copak byla Nečasova vláda horší než druhdy Topolánkova či Klausova?

Kdyby ji za zlou pokládali nastupující Rusnokovi ministři, sotva by tak často vysekávali poklony svým předchůdcům, slibovali, že budou pokračovat v jejich práci, a zachovávali personální kontinuitu, např. ponecháním podstatné části dosavadních náměstků na vyhřátých židlích. Pokud vláda rychle nezapracuje na svém originálním programovém poselství, vystaví se kritice, že přes pár kosmetických změn funguje v  Nečasových zajetých kolejích.

Kromě toho, po řádných volbách, které jsou pravděpodobnější než volby předčasné, se nám zde může vyloupnout nepěkná vláda těsné většiny, klidně i pravicové, lačná opět po kdejakém přeběhlíkovi.

Stačí málo: aby pravice nyní hrála hru „my nic, my muzikanti“, z  Rusnokova kabinetu udělala levicového bubáka a předstírala zásadovou opozici jak vůči němu, tak vůči ústavně nezodpovědnému prezidentovi. Takto byla pro pravici očistnou lázní veřejností oblíbená vláda Jana Fischera v období 2009–2010. Na hříchy topolánkovské ODS se tenkrát zapomnělo a po volbách nastoupil na hřiště Petr Nečas.

Velké oči má také první místopředseda soc. dem. pytle blech Michal Hašek, když říká, „že pro ČSSD by na prvním místě teď měl být zájem státu a zájem občanů. Neměl by zvítězit pouhý utilitární, vnitrostranický pohled, který by měl na zřeteli pouze a jenom třeba stranické preference za měsíc, dva nebo tři. Jsem přesvědčen, že soc. dem. si dokáže odpracovat budoucí volby, ať budou kdykoliv.“

Představme si, že ČSSD občany potěší a umožní Rusnokově vládě řídit zemi, jak dlouho to jen půjde. I za tu lichvářskou cenu, že mezitím pravice chytí v opozici druhý dech a po volbách se zase pokusí zmocnit exekutivy. Co asi bude taková ČSSD v kampani říkat? Volte nás, protože navážeme na Rusnoka? Budeme dělat stejné věci, ale lépe?

Lze počítat, že největší výseč mediálního prostoru zaujme střet vlády s ODS a TOP 09. Pro soc. dem. bude obtížné hledat srozumitelná témata, jimiž by na sebe přitáhli pozornost. V květnu 2014 pak budou slabší, než kdyby přišly předčasné volby nebo vládli do té doby konzervativci.

Zato posílí pravice, SPOZ a klubající se subjekty pánů Babiše a  Okamury. Na větvi, kterou si pod sebou začíná ČSSD podřezávat, sedí i  levicoví voliči.

Autor: Lukáš Jelínek