Sestavení vlády stojí v cestě už jen spor o firemní daně

Kde vzít peníze na plnění programových slibů, je poslední klíčovou otázkou, kterou musejí strany líhnoucí se vládní koalice vyřešit. Rozpor mezi ČSSD a ANO podle zjištění HN panuje v otázce korporátní a sektorové daně. „U ní se zatím nemůžeme dohodnout,“ uvedl člen vyjednávacího týmu sociální demokracie Milan Chovanec. Lidovci se s podklady silnějších partnerů zatím seznamují, každopádně u zvláštního zdanění bankovního sektoru jsou ochotni ustoupit.

Hnutí Andreje Babiše se dokáže se sociálními a křesťanskými demokraty shodnout na tom, kam peníze poslat, od podpory částečných úvazků až po pravidelnou valorizaci důchodů. Odmítavé kroucení hlavou přichází ve chvíli, kdy dojde na příjmovou stranu rozpočtu. ANO věří, že stačí, když stát bude lépe hospodařit, ČSSD chce zvýšit daně. „Tomu se my a ANO spíše bráníme. Efektivita, o níž mluví ANO, je však zase abstraktní pojem,“ shrnul situaci lídr KDU-ČSL Pavel Bělobrádek.

Strach o klienty Z materiálů, které šéfům jednání dodaly expertní týmy, plyne, že babišovci nechtějí uhnout v otázce vyšších firemních daní. Proti plošnému zvednutí sazeb se staví i lidovci. „To nechceme. Naopak cílíme na rozumnou progresi u fyzických osob především proto, aby se dalo zavést společné zdanění manželů,“ uvedl první místopředseda KDU-ČSL Marian Jurečka.

Pro korporátní sazbu se tak bude sociálním demokratům hledat spojenec těžko, naději však mají u sektorové daně. Podle představ Lidového domu má dopadnout například na bankovnictví, telekomunikace a energetiku, zvláštní pásmo by se ustálilo na 25 procentech. ANO ale namítá, že vyšší náklady ponese klient, utečou investoři, část firem se odebere do daňových rájů. Spotřebitelem argumentují také lidovci, ale u bank by mohli couvnout. „Ročně z Česka odchází obrovské množství peněz do zahraničních matek bank. Dovedu si tedy představit opatření, která by nemusela masivně dopadnout na občany,“ připustil Bělobrádek.

I když lidovci byli zatím od hlavního vyjednávacího proudu víceméně odstavení, jejich vyjádření dávají najevo, že se nebudou bránit tomu, aby byl příští rok ve znamení nulového pohybu v oblasti daní. Odklad změn se může protáhnout až na dvě léta; mezitím se totiž přesně ukáže, jak lepší výběr povinných odvodů a úspory v chodu státu dokážou dotovat štědřejší investice a výdaje. Na vyčkávací taktiku už si plácli Andrej Babiš s Bohuslavem Sobotkou. Jisté zatím je, že od Nového roku 2015 už nebude solidární sedmiprocentní přirážka dočasným vylepšením rozpočtu, ale standardní druhou sazbou daně z příjmu.

Sociální demokraté by její hodnotu rádi posunuli nahoru, zastání by našli i u lidovců. Prozatím však stačí, že se progrese uzákoní jako pravidelná finanční injekce státu, na zvýšení může dojít, pokud se ukáže, že výkon ekonomiky a úspory nezvládají pokrývat výdajovou stránku koaliční smlouvy.

Přes silná prohlášení a programové třenice se však v případě budoucí trojkoalice potvrzují slova G. B. Shawa: Kde je vůle, tam je cesta. Andrej Babiš už hrozil, že lidovce může vyměnit za poslance Tomia Okamury a jeho Úsvit přímé demokracie, ale podle informací HN se žádná taková pobočná jednání nevedou. Především proto, že ČSSD nechce vládu stavět na dvou těžko předvídatelných nováčcích. Navíc by už 14. prosince chtěla na ústředním výboru schvalovat znění koaliční smlouvy. „Do konce týdne bychom rádi formulovali základní kostru dokumentu,“ přisvědčil Chovanec.

Lidovci budou požadovat, aby se stranické expertní týmy sešly na trojčlenném půdorysu, protože k tomu se odborníci zatím nedostali. I tak se však bude časový plán sociální demokracie naplňovat rychleji, než kdyby začínala s Okamurou úplně od začátku.