Rozhovor s Richardem Brabcem

Z médií
Zpět na Zprávy

Pro Andreje Babiše pracoval sedm let, a to hlavně v chemičkách. Byl prvním manažerem centrální kanceláře hnutí ANO. Dnes je ministrem životního prostředí a dušuje se, že se od chemie opravdu odstřihl. Vystudovaný geolog Richard Brabec.

Ještě jako student jste se podílel na listopadu 1989 a byl jedním ze zakládajících členů Občanského fóra v Kladně. Nevadí vám dnes mít za stranického šéfa bývalého komunistu neschopného prokázat se negativním lustračním osvědčením?

Kdybyste se mě na to zeptala v roce ’89 a v dalších pár letech, tak bych vám určitě řekl, že vadí. Dneska říkám, že ne. Potkal jsem za tu dobu spoustu lidí a s odpuštěním mnozí z nich byli opravdové svině, a přitom nikdy nebyli v komunistické straně ani nebyli nikde evidovaní.

A to má znamenat, že minulost spojená s komunisty a tajnou policií je dobře?

Kdyby se to stalo mně, choval bych se jako on. Nebyl bych na to pyšný, ale myslím, že on si to hodně odpracoval. Tím, kolika pomohl lidem přes nadaci, kolik lidí zaměstnává. Myslím, že to je rozhodující. Postupem času jsem se na různé věci začal dívat jinak. Vadilo by mi, kdyby to byl člověk, který někomu zničil život, ale jsem přesvědčen, že toto je jiný případ.

Co dožene člověka, který byl jedním z hnacích motorů listopadu 1989, k tomu, že tak relativizuje komunistickou a estébáckou minulost?

Po roce ’89 bych to býval nikdy neřekl, ale potkal jsem spoustu velmi slušných lidí, kteří byli řadovými členy komunistické strany, třeba proto, že se báli, že jejich děti nebudou moci studovat. Ať každý soudí podle sebe, co by udělal. Víte, když jsem v roce 1989 vedl asi tisícičlennou skupinu středoškoláků do kladenského divadla, kde měla být beseda s lidmi z OF, přitočil se ke mně takový nenápadný člověk. A řekl mi: „Jestli vám to, ty hajzle, nedopadne, tak se z kriminálu nedostaneš!“ Tenkrát jsem si uvědomil, jak jednoduché bylo na lidi vyvinout tlak.

Určitě, leč do partaje nešli jen lidé donucení obavou. Pak byli taky lidé, kteří se tam vyloženě cpali, a o těch mluvím.

Dobře, můžete si říct, že nad Babišem zavírám oči, ale on chtěl dělat nějakou práci a ono to s tím souviselo.

Už jste se odstřihl od chemického průmyslu, jak od vás požadovala třicítka nevládních organizací?

Ano, a nejen formálně. Formálně jsem se odstřihl rezignací na pozici člena představenstva Svazu chemického průmyslu a předsedy dozorčí rady Lovochemie. Chápu, že to bylo pro nevládky jako červený hadr na býka. A věřím, že má práce na programovém prohlášení je přesvědčí, že to by nedělal člověk v žoldu chemického průmyslu.

A jak se odstřihávají neformální vazby?

Udělal jsem si přesmyčku v hlavě. A myslím, že na rozdíl od svých předchůdců mohu nabídnout unikátní pohled – jak byznysový, tak ve vztahu k životnímu prostředí. Jinými slovy: já na rozdíl od teoretiků vím, co které rozhodnutí může reálně způsobit. Svým známým z chemického průmyslu nepřestanu brát telefon, ale znají mě dobře a vědí, že ve své pozici jim nebudu nic zařizovat.

Svaz chemického průmyslu, v jehož vedení jste působil, prosazoval razantní škrty v Integrovaném registru znečišťování, kam jednotlivé provozy musí hlásit, jaké látky vypouštějí do životního prostředí – je to tak?

Určitě to nebylo o razantních škrtech. Šlo o to, že náš Integrovaný registr znečištění je ve svých požadavcích podstatně přísnější než evropský, nebo dokonce světový registr. A Svaz chemického průmyslu měl námitky proti tomu, že máme přísnější registr.

V každém případě jste usilovali o to, aby se tento registr znečišťování zmírnil. Jako ministr životního prostředí toto zmírnění budete také prosazovat?

Ne. Jasně jsem řekl, že budu akceptovat odborný názor svého ministerstva.

Takže v pozici ministra už necítíte jako svůj úkol onen registr zmírnit?

Rozhodně to takhle v tuto chvíli necítím, protože bych šel proti názoru ministerstva životního prostředí, a já mám to tričko oblečené úplně jasně.

A je pravda, že Svaz chemického průmyslu mimo jiné usiloval o to, aby stát zcela zrušil ohlašování chemických látek v odpadech?

Myslím, že tak to určitě nebylo... Na rovinu říkám, že si nepamatuji, že by se o tom třeba na představenstvu konkrétně hovořilo. Podle mě to byla diskuse o jednotlivých látkách a o míře jejich nebezpečnosti.

Shrňme to: Integrovaný registr znečišťování zůstane tak, jak je?

Já rozhodně nebudu tím, kdo případné změny bude iniciovat.

A když to bude iniciovat někdo jiný, tak ho podpoříte?

Dám na názor svých odborníků z příslušného odboru.

Jsme trochu v začarovaném kruhu. Protože své odborníky si dosazujete sám.

Ne, to jsou lidé, kteří tady už byli. To není tak, že bych si přivedl své lidi a ti by to zjemnili a pak mi řekli: Hele, Brabec, takhle je to dobrý, a já bych jenom řekl, že podporuju své lidi. Ne.

A nebylo by nejsrozumitelnější, kdybyste vy sám řekl, že nepůjdete proti zájmům lidí zde žijících?

To rozhodně můžu říct.

A pak je úplně jedno, jestli vám něco budou doporučovat vaši lidé, lidé po exministru Chalupovi nebo lidé ze Spolany, protože vy budete sám vědět, že vypouštění škodlivých látek není dobré pro lidi v této zemi, že?

Ano. Jenomže v registru jsou i látky, které nejsou nebezpečné, a o ty jde.

Příklad, prosím.

Já vám teď neřeknu, spíš je nevím, ale vím, že takové jsou. Asi před měsícem jsem se o tom shodou okolností bavil se Svazem chemického průmyslu. Tím chci říct, že nejsou všechny tak nebezpečné, že by se o tom nedalo diskutovat.

Teď prosím o upřímnost – nepřipadá vám fantaskní, že váš stranický šéf Babiš je vlastníkem velké části chemického průmyslu a vy – Babišův bývalý zaměstnanec – dnes děláte z jeho vůle ministra životního prostředí, jehož rozhodnutí výrazně ovlivňují chemický průmysl?

Připadá mi to svým způsobem absurdní, ano. Ale už jsem zažil absurdnější věci. A je možné, že nakonec – a udělám pro to všechno – si lidé řeknou: Připadalo nám to jako šílenost, ale ve finále to dopadlo lépe, než jsme si mysleli.

V posledních třech letech si průmyslové svazy prosadily legislativní změny na úkor životního prostředí: omezení sledování jedovatých látek vypouštěných chemičkami a dalšími průmyslovými podniky, změkčení pravidel pro vyhlašování varování před smogem či výjimky z placení za škodliviny vypouštěné do ovzduší. Jak se s těmito zděděnými věcmi vypořádáte?

Tyto věci, pokud vím, nevyvolaly žádnou dramatickou odezvu ani u nevládních organizací. Jinými slovy si myslím, že se s tím smířily bez velkých diskusí. Myslím, že kdyby to bylo tak zásadně škodlivé pro životní prostředí, tak by se určitě bránily.

Na druhou stranu koalice deklaruje, že zodpovídá za životní prostředí lidí. A v okamžiku, kdy bylo množství výjimek v placení za škodliviny nebo když se změkčila hranice pro vyhlašování smogových situací, je to v přímém protikladu k tomu, oč vládě oficiálně jde.

Této vládě o to jde. Pokud jde o výjimky, budu chtít vidět každé rozhodnutí, kdy při odvolání inspekce snížila pokutu, a budu chtít slyšet proč. Garantuji vám, že žádné výjimky nebudou zneužívány.

Každý den mizí vyjmutím z půdního fondu 7,5 hektaru kvalitní orné půdy, je to hodně, nebo málo?

Je to samozřejmě hodně, kvalitní ornice se tvoří stovky let.

Takže až budete odcházet z funkce, bude denně mizet kolik?

Dva hektary.

V koaliční smlouvě mě zaujal velmi ambiciózní závazek koalice, že bude přísně dodržovat právo každého občana na příznivé životní prostředí, zaručené Listinou základních práv a svobod. Znamená to, že zhruba polovinu obyvatel této země přestěhujete?

(smích) Budeme se velmi snažit o to, abychom to právo přísně dodržovali. Ale uznávám, že zrovna toto je velmi striktní a minimálně zpočátku to nebude splnitelné. I když uděláme řadu opatření, ta setrvačnost tam je. Bude to spíš trend, kterým se budeme snažit jít.

Ale v koaliční smlouvě není ani slovo o trendu. Stojí tu jasně, že budete přísně dodržovat právo každého občana na příznivé životní prostředí.

Máte pravdu, v tomto konkrétním bodě to bude velmi obtížně splnitelné. Nedokážeme to splnit z roku na rok.

Jestliže zhruba polovina lidí žije v prostředí, kde jsou zákonné limity znečišťujících látek trvale překračovány, kolik lidí bude v takových oblastech žít na konci vašeho volebního období?

Pokud by se nepodařilo snížit počet lidí žijících v těchto oblastech z padesáti minimálně na čtyřicet procent, považoval bych to za neúspěch.

Pokračujte ve čtení