Rozhovor s Pavlem Teličkou

Která z nálepek, jež dostáváte, vás nejvíc mrzela?

Nálepka historická... I když to není nálepka, ale konstatování faktu, že jsem – byť krátce – byl v KSČ. To mě mrzelo. Ne proto, že mi to někdo připomíná, ale prostě proto, že jsem ten krok udělal. A pokud jsem dnes v médiích prezentován jako lobbista, tak mám tendenci se bránit: primárně jsem se zabýval strategickým poradenstvím a lobbing byla absolutní minorita mých aktivit. A vadí mi to i proto, že pokud novinář v této zemi nemá odvahu někoho nazvat gaunerem, tak ho automaticky nazývá lobbistou. Ale nestěžuji si.

Komunistou jste byl a lobbingem jste se zabýval, byť ne převážně, ale také. Takže když vás někdo nazve lobbistou, nemusí vás nutně nálepkovat nebo zavádět.

Ne nutně. Ale záleží, od koho to jde a v jaké věci. Typický příklad je teď OKD – tady si nemůžu nemyslet, že jde o záměr. Někoho namáčet do nějaké činnosti a vytvářet virtuální záležitost evidentně s nějakým cílem.

Když už jste sám zmínil své minulé členství u komunistů, proč jste to vlastně udělal?

Vyrůstal jsem v určitém prostředí, v určité výchově, která mě formovala. A byl bych dalek toho, abych dnes říkal, že jsem neměl jinou možnost a naléhali na mě. Ne. Jinou alternativu jsem určitě měl. Ale dílem prostředím a dílem kvůli věku (vstoupil ve 22 letech – pozn. red.) jsem nešel tou alternativou, abych řekl ne.

Ale byl jste si vědom toho, co je to za partaj, co má za sebou a jak řídí stát?

Spousty věcí jsem si vědom nebyl.

Ale to základní, že tato partaj produkuje nedemokratický systém řízení státu, to jste asi věděl, ne?

Určitě v jistých aspektech ano, ale v celé řadě ne. Jakkoliv to může znít pro někoho, kdo tu dobu neprožil, téměř nepochopitelně. Ale možná i proto, že jsem značnou část života prožil v zahraničí, tak spoustu věcí jsem si opravdu neuvědomoval.

Věděl jste jako 22letý vysokoškolák, že ta partaj a s ní i způsob řízení této země jsou v globále špatnou variantou?

Bral jsem to jako realitu, která tu byla, se kterou se nakonec nějakým způsobem téměř každý sžil. Řeknu to takto: kdybych žil – a schválně to ženu do extrému – v nějaké disidentské rodině, byl jsem možná při své rebelské povaze disidentem. Nejsem na to hrdý, ale na co asi hrdý jsem, je, že to je možná jediná zásadní chyba mého života. Také proto jsem zůstal 25 let prakticky stranou veřejného života – byť jsem dostal nabídky být členem vlády, vést kandidátku do parlamentních voleb a podobně.

A co že teď jste ten distanc, který jste si sám dal, porušil?

Ani jsem už nepředpokládal, že do veřejného života půjdu. Ale posledních devět let jsem působil v zahraničí v soukromém sektoru a možná ze zahraničí člověk tu abnormalitu současné situace lépe vidí. Abnormalitu situace, která nazrála na zásadní změnu poměrů, ale také abnormalitu postavení České republiky v EU a neschopnost naplňovat ten potenciál. Po několikaletých diskusích s lídrem ANO jsem si řekl: „Dobrý.“ Možná je to první skutečná možnost podílet se na změně poměrů v České republice, ale také na změně postavení České republiky v Unii – a to je možná ta afinita, kterou cítím ještě silněji.

Při použití termínu změna poměrů mě to vždycky revolučně ovane. Co je pro vás zásadní změna poměrů?

Že korupce, klientelismus, zneužívání postavení, prolínání nejrůznějších mocenských ambicí s ekonomickými zájmy, penetrace politiky a ekonomiky není standardem. Že je to něco, co se v každé demokratické zemi může objevit, ale že to není vnímáno jako standard. Lidé nerezignují a mají ambici s tím něco udělat.

Teď jsem trochu zmatená, že to říkáte jako jednička na kandidátce hnutí, v jehož čele je člověk, který je synonymem pro propojení moci politické a ekonomické – není to tak?

No zkuste mi říci něco konkrétního, kde třeba ten člověk využil či zneužil svého postavení. To, že bývalý podnikatel a dnes vlastník nejrůznějších statků vstoupil do politiky, to není ve vyspělých demokraciích nic zvláštního.

Ale zvláštností je, že takový člověk je ministrem financí, tedy v ekonomice státu je nejmocnějším mužem v zemi.

Ale znovu říkám: Není to nic, co bychom neznali třeba ze Spojených států amerických nebo jiných zemí. Ten problém nastane až v momentě, kdy by nenaplnil agendu, kterou si stanovil, to znamená přispívat ke změně poměrů a čelit nešvarům, ale naopak by ho někdo „nachytal“, že svého postavení skutečně zneužil.

Nemusíme nikoho chytit u trestného činu, abychom mohli říci, že je ve střetu zájmů. Nejmocnější muž řízení ekonomiky této země má v této ekonomice obrovské vlastnické zájmy – vy to pokládáte za krok k obnovení politické kultury?

Ne, nezlobte se, vy to posouváte. Znovu říkám, že situace, v jaké Andrej Babiš je, není neznámá v zemích, které mají podstatně vyspělejší kulturu. A to, že bývalý podnikatel jde do politiky, není z mého pohledu něco, co by potvrzovalo standardy kultury, kterou on chtěl změnit.

Vy mě posouváte. Nerozporuji přece, že jde podnikatel do politiky. Mluvím o tom, že obří vlastník jde na post ministra financí. To je velký rozdíl.

Nevidím v tom problém.

Tak mi, prosím, řekněte příklad jiných ministrů financí, kteří zároveň jsou vlastníky obrovských průmyslových komplexů.

Paní redaktorko, vy víte stejně dobře jako já, že mezi současnými ministry financí žádný takový člověk není. Ale pokud bychom tady chtěli udělat cvičení a budeme procházet každou zemi, tak bychom našli. Když vám říkám, že v tom nevidím v tuto chvíli žádný problém, tak nevidím důvod, proč bych vám měl říkat konkrétní příklady. Pro mě jsou problémem ti, kteří ani podnikateli, ani vlastníky nejsou, jsou v politice a svého postavení zneužívají, jsou propojeni s nejrůznějšími ekonomickými zájmy, podílí se na tunelování nejrůznějších prostředků v této zemi, zneužívají své postavení, kryjou lidi, kteří se podílejí na těchto – minimálně – nepravostech, a nejsou transparentní. Tento člověk je transparentní, každý ví, že byl podnikatelem a je vlastníkem, každý si na něj dá pozor, vy jako první. Takže ten prostor, který má, je podstatně užší než u jiných politiků.

Jste srdcař? Jdete do politiky s přesvědčením, že hnutí ANO udělá náš svět lepším?

Ve svém životě jsem srdcař, byť nejsem naivka nebo idealista. Je to tedy směs srdce a rozumu. A do politiky jdu s nadějí. Tu naději cítím poprvé za posledních 10 let, proto jsem do té spolupráce šel.

Kolem vaší kandidátky do evropského parlamentu vznikl určitý šum – jak přesně vznikala?

Kritéria byla stanovena vedením ANO s prezentací mých názorů. Na základě těchto kritérií měly krajské organizace dodat ne více než dva kandidáty za kraj, k tomu jsem já mohl dát vedení nějaké návrhy plus návrhy mohli dávat i členové vedení. Z toho vznikl nějaký návrh, výbor vznesl nějaké připomínky, které jsem zohlednil. A kandidátka byla následně definitivně schválena.

Kolik lidí na prvních pěti místech kandidátky jste vybral vy a kolik je lidí vybraných z krajů?

V první pětce je jedna kandidátka, která byla vybrána krajem. V ostatních třech případech jsou to lidé, které znám dlouhá léta, jsou to profesionálové na danou problematiku.

Pokládáte to za standardní způsob výběru kandidátů?

U hnutí? U hnutí si myslím, že ano. Vnímám rozdíl mezi hnutím ANO a stranami dlouhodobě etablovanými a tu práci, kterou jsem si dal poslední dva měsíce, tu si v běžných stranách nedal nikdo.

Myslíte si pořád na místo eurokomisaře, nebo je ta úvaha pro vás už passé?

Nemyslím si na něj a ani jsem na něj nemyslel. Mám v tomto směru dvojakou zkušenost už z minula. Negativní v tom, že sociálnědemokratická vláda některé dohody a usnesení de facto nedodržela. Pozitivní zkušeností nakonec bylo i to, že jsem mohl působit deset let v soukromém sektoru. Ale je to také zkušenost, která vám řekne: Hele, chlapče, buď opatrný. Protože to se taky může opakovat. Po deseti letech v zahraničí jsem se vrátil do České republiky, jsem tady spokojený a případná nominace na komisaře mi znovu otočí můj soukromý život. Takže já osobně si na komisaře nemyslím.

Takže asi ani nevíte, jestli by vás šéf sociálních demokratů Sobotka vetoval, nebo podpořil.

Na život svého psa, kterého miluju, mohu odpřisáhnout, že fakt nevím. Z mediálních vyjádření se mohu domnívat, že sociální demokracie chce postavit svého kandidáta a jiného kandidáta včetně Teličky odmítá. Jestli bude vetovat, to si nedovolím říct.