Rozhovor s Jaroslavou Jermanovou

Co vás v novém Parlamentu nejvíc překvapilo?

Kamkoli jsme přišli my jako ANO, ukázalo se, že zavedené strany si drží léta zaběhnuté postupy, dohody, obsazování postů. Napříč politickým spektrem.

Myslíte třeba obsazování míst ve výborech?

Přesně.

Ale neukazuje to spíš na schopnost racionálního jednání?

Já se obávám, že je za tím spíš kšeft. Nejde tu o racio, ale o pozice. Co se tady budovalo dlouhá léta, je tady dáno. To mě zamrzelo. A pak mě taky zaskočilo, že tu jsou velké osobní útoky, nenávist, a to při úplně normálních věcech. Jako je třeba zákaz alkoholu.

Má už tahle vaše akce nějaké výsledky?

Vy novináři jste netrpěliví a chcete všechno hned. Přitom zatím proběhly jen dvě schůze. Ale musím říct, že situace ve sněmovně je klidnější. Je normální, že poslanci jsou ve sporu, ale teď já i mí kolegové musíme zjednávat klid v sále mnohem méně často než předtím. Jestli to však bylo alkoholem, nebo tím, že byla trochu jiná konstelace, to nevím. Ale domnívám se, že to k tomu přispělo.

Malá Strana je ovšem plná řady hospod, za rohem je hospoda U Hrocha...

To už je věc každého poslance a jeho svědomí. Já myslím, že v zaměstnání je normální nepít, opakuji to posté.

V ANO se slévají různé politické proudy, od bývalých komunistů, sociálních demokratů, jako je pan Faltýnek, po bývalé členy ODS, jako jste vy. Co pro vás bylo impulsem k odchodu?

V ODS byly zaběhané systémy, kšefty, nemohla jsem tam pokračovat. Té straně chybí seberefl exe a to mě mrzí, protože spousty lidí v ní si vážím. Jenže politiku jsem chtěla dělat dál. Ne že bych se neuživila jinak, obvykle jsem dělala něco jiného, starostkou jsem byla jen jedno období. Není mi jedno, v jakém prostředí žiju a v čem bude žít moje dítě. Člověk, jenž to sleduje, musí být nespokojený. A v tu chvíli se objevilo ANO. Které má jeden cíl, bez ohledu na to, odkud jste, jestli je to pravice, nebo levice, a to mě zaujalo. A chtěla jsem se seznámit s panem Babišem a zjistit, jaký je. Přestože Reflex je proti němu nepřátelský, pro mě je pan Babiš důležitý člověk a byl to on, jenž mě přesvědčil k tomu, se znovu angažovat.

Jak v ANO funguje postava vašeho předsedy? Někteří vaši kolegové o něm mluví jako o „šéfovi“ a vlastně ho tak i berou. Je to nějaká přirozená autorita, nebo u vás funguje nějaký vůdcovský princip?

Myslíte diktátorství?

Ne, spíš nějakou kolektivní víru ve vůdce.

Ta víra tam určitě je. Ale není to nic slepého. I já mám občas kritické výhrady. Fungujeme na demokratickém principu. Když mu někdo říká šéfe, je to spíš emotivní věc a říká to kvůli tomu, že ho má rád. Babiš není někdo, kdo by bouchal do stolu. I on je v politice nováčkem a učí se to.

Už se někdy stalo, že jste ho přehlasovali?

Určitě.

Dovedete si představit, že by ho někdo v čele strany vystřídal?

Zatím si to představit nedovedu, protože k tomu není důvod. Pod jeho vedením jsme vyhráli volby, je ministrem financí, Ale pokud se objeví na dalších sněmech nějaký protikandidát, budeme o něm normálně hlasovat, samozřejmě.

Ženám v české politice se často stane, že je vyšlou třeba na funkci místopředsedkyně sněmovny, a tím to pro ně končí. I ve vládě máme jen tři ministryně a málokdy je to víc. Nemáte strach, že dál postupovat nebudete?

Já se necítím uklizená, beru to jako vložení důvěry. Na každé ženě záleží, jak s tím naloží. Já jsem ambiciózní, to neskrývám. Ale chci pracovat postupně, nikam se nehrnu. Každá narážíme na nějaké stereotypy, ale to potrvá dlouho, je to i otázka společnosti, jak se na to dívá. A záleží i na ženách.

Jak se v tomhle směru díváte na působení své koaliční kolegyně, ministryně práce a sociálních věcí Michaely Marksové?

Má velmi těžké ministerstvo, kudy protéká mnoho peněz a mnohdy zbytečně. I když je z koaliční strany, a tedy vlastně z konkurence, já jí velice držím palce.

Máte pocit, že by mělo vzniknout samostatné ministerstvo pro ženu a rodinu či něco podobného, jak to funguje na Západě?

Nemyslím, že je potřeba další ministerstvo, protože jakékoli ministerstvo znamená mrhání veřejnými penězi. Máme tu komise, výbory. Máme spoustu organizací, jež se ženskými otázkami zabývají.

Jak k tomu můžete přispět vy?

Budu se snažit dělat všechno pro to, aby se o těch tématech mluvilo. U nás v ANO máme vyšší zastoupení žen, 40 % na kandidátkách, takže to jde, ne, že ne. Kvóty nepotřebujeme. Máme Ženskou akademii...

Co to je?

Je to příprava pro ženy, které chtějí fungovat v politice nebo i v managementu. Sestava panelových diskusí, seminářů. Není to stranicky uzavřená věc, funguje to i pro lidi zvenčí. A chodí i muži.

Jenže zas, když do čistě mužského prostředí přijde mladá, atraktivní žena, je to pro ni často výhoda.

Nemám čas pozorovat, jak to mají kolegyně, ale mohu hovořit o svých zkušenostech. To není jen politika, to je všude. Na první kontakt to působí pozitivně, to je pravda, ale pak narazíte. Když máte vlastní názor nebo, nedej bože, když je tu náznak sexuálního obtěžování, vznikne velký problém.

Sexuální obtěžování je záležitost, jež u nás byla vždycky zesměšňována a shazována ze stolu. Máte pocit, že dnes je to důležitá věc?

Já sama se s tím kdysi setkala. Jednalo se o jedno z mých prvních zaměstnání. Byla to německá firma, ten šéf byl Čech, ale přijeli majitelé z Německa a řešili to. Já se nicméně rozhodla odejít. Určitě bych o tom tématu mluvila, je to důležité, ale není to ten největší problém, který naši společnost v oblasti žen trápí.

A tím je co?

To je násilí na ženách, ať už psychické, nebo fyzické. To je velký problém.

Zmínila jste, že jste ambiciózní. Kde se vidíte za takových pět deset let?

To je ale zákeřná otázka! Pak Reflex napíše, že Jermanová chce být ředitelkou zeměkoule! Můj cíl je tu funkci zvládnout tak, abych jí dodala vážnost, aby bylo jasné, že být první místopředsedkyní sněmovny je klíčová funkce, která má nejenom politický, ale i společenský rozměr. A kromě toho se chci věnovat otázce rodiny a péče o ni, tradičním hodnotám.

To mě docela překvapilo – tradiční hodnoty?

Co je na tom překvapujícího?

ANO nic takového neakcentovalo...

To není pravda, nečetl jste pořádně náš program! Máme to tam výrazně, návrat k tradicím, rodinná péče, starost o seniory. Koaliční jednání bylo v tomhle velmi bouřlivé. Mám pocit, že se to v oblasti vztahů mezi lidmi za poslední léta poněkud pokřivilo...

Máte pocit, že tu panuje nějaký morální rozklad?

To ne, ale třeba vztah k seniorům je velmi alarmující.

Jak se díváte třeba na adopce homosexuálními páry, jak je prosazuje ministr Dienstbier?

Nejsem odborník na toto téma, které je ožehavé. Můj osobní názor – není to oficiální názor hnutí – je, že je to lepší, než když dítě vyrůstá v ústavu, a že vždy záleží, co je to za lidi. Nemám problém s tím, aby bylo dítě adoptováno homosexuálním párem nebo i jednotlivcem, mužem nebo ženou – pokud jde o kvalitní lidi.

Jak jste na tom vy se skloubením rodinného a politického života?

Je to složité, ale já to mám složité už dlouho. Vstupovala jsem do politiky, když byly synovi tři roky. Takže je zvyklý. Teď mu je třináct a maminku už tolik nepotřebuje, má své záliby a kamarády... Nedává tolik najevo emoce, ale je na maminku hrdý. A to mě těší.

---

JAROSLAVA JERMANOVÁ (43) je první místopředsedkyní Poslanecké sněmovny a vede středočeskou sekci hnutí ANO. Pochází z Karlových Varů, vystudovala Vysokou školu zemědělskou, působila v různých soukromých firmách. Byla zastupitelkou a v letech 2004 až 2006 starostkou Krhanic na Benešovsku, v období 2004 až 2008 působila za ODS v Zastupitelstvu Středočeského kraje.