Co by mělo zajímat podnikatele. Rozhovor s Pavlem Teličkou

Po svých studiích jste pracoval na ministerstvu zahraničních věcí a v letech 1991 – 1995 jste pracoval ve Stálé misi České republiky při EU. Co bylo náplní Vaši práce?

V prvních letech jsem byl tak trochu bažant mezi mazáky, takže jsem dělal vše, čeho bylo zapotřebí a čím jsem byl pověřen. Mojí hlavní náplní v první polovině pobytu bylo vše kolem jednání o Evropské dohodě o přidružení, tzv. asociační dohodě, prvním významnějším smluvním dokumentu s Evropským společenstvím. Byl jsem členem delegace, která dohodu sjednávala. Od ledna do listopadu 1993 jsem do příjezdu nového velvyslance byl prozatímním vedoucím stálé mise a následně jsem do roku 1995 setrval jako jeho zástupce.

Později jste to byl právě vy, kdo vedl vyjednávací tým před vstupem ČR do EU. Zejména podmínky našeho vstupu byly v minulosti často kritizovány. Asi těžko budete kritický k něčemu, za čímž jste stál…jak to ale vidíte s odstupem času?

Ve skutečnosti jsem člověk velmi sebekritický. Nicméně v této otázce mám zcela čisté svědomí. Mandát, který nám byl vládou udělen, byl až na několik málo výjimek naplněn. Ve skutečnosti jsme byli jednou ze dvou zemí, které dokázaly takto vyčerpávajícím způsobem zadání naplnit. Myslím, že Vámi zmíněna kritika přichází především ze strany některých českých politiků, často těch, kteří o problematice vědí velmi málo, často těch, kteří jsou zodpovědní za to, že naše země nedokázala využít v EU svůj potenciál. A nejde jen o promrhané evropské fondy. Nerad hodnotím sám sebe. Proto doporučuji článek z prestižního bruselského European Voice ze dne 9. 11. 2000, který pojednává o mojí práci, o tom, jakou jsem měl reputaci, ale také o tom, že náš vyjednávací tým byl společně s maďarským považován za nejkompetentnější. Nebo nahlédněte do důkladné analýzy jisté Ivany Witzové v časopisu Mezinárodní vztahy z ledna 2004. Tam jsou i konkrétní čísla, která potvrzují naši pozici v čele pelotonu. Nechám na každém čtenáři, nechť se zamyslí, co je skutečně za zmíněnou kritikou.

V roce 2004 jste byl krátce eurokomisařem. Za půl roku jste toho asi neměl šanci moc stihnout.

Bylo to o něco více, než půl roku, ale máte pravdu, oproti očekávání a původnímu usnesení vlády jsem byl po demisi premiéra Špidly jím nahrazen již na konci prvního mandátu. Jistě, za sedm měsíců toho moc nestihnete, ale dle mnohých jsem zanechal výraznější stopu, než někteří komisaři za několik let. Faktem je, že také díky velmi dobře zvolenému týmu jsem se asi ze všech nových komisařů nejrychleji integroval. Ve svém portfoliu jsem nestihl více, než několik koncepčních materiálů, ale byl jsem jedním ze dvou komisařů, kteří prosadili na poslední chvíli pozměňovací návrhy ke směrnici o službách. Škoda, mohlo toho být více, ale člověk musí brát v potaz politickou realitu a naší politickou kulturu.

Po velké euforii z „návratu do Evropy“ přišlo vystřízlivění a občané ČR jsou k Unii spíše apatičtí. Co je příčinou?

Problém vidím primárně u politických elit. Dlouho tvrdily, že jsme malí a nic nezmůžeme, že se v EU rozpustíme jako kostka cukru v šálku kávy. Neměly politickou odvahu a um do řady problémů jít a nabízet věcná řešení, naopak každý problém házely na EU, i ten, který se jí absolutně netýkal. V jednáních v EU většinou neobstály, o spoustu věcí se vůbec nepokusily. EU neuměly zkomunikovat. Na druhou stranu však je třeba poznamenat, že EU může být podstatně efektivnější a měla by se zabývat relevantními tématy a nikoliv pseudo tématy a lidi zatěžovat politickými floskulemi. A to se občas děje. Občané a podnikatelé musejí reálně vidět, že se někdo usilovně a efektivně zabývá jejich problémy. Mohl bych mluvit o administrativní zátěži, složité legislativě (byť většinou takto stvořené v českém parlamentu), nekonzistentním prostředí, špatném přístupu k finančním prostředkům, ne vždy dobře nastavených politikách, drahých energiích apod. Podstatná část legislativy v ČR (cca 70 %) má základ někde na úrovni evropských institucí. Tzn. EU má zcela zásadní vliv na náš život... přesto jsou znalosti fungování evropských struktur mezi občany tristní.

Lze to vůbec zlepšit?

Jednoznačně, ale musíme chtít, zodpovědná místa musejí plnit svoji roli, politika se musí stát službou občanům, i my musíme chtít. Je třeba zlepšit informovanost a zabývat se relevantními otázkami. Možná také ne každý chápe, jak moc nás EU ovlivňuje a jak velký vliv bychom mohli mít.

Po odstoupení z pozice komisaře jste si založil poradensko-lobbyistickou společnost. Co jste třeba řešil?

Neodstoupil jsem, vláda V. Špidly se rozhodla změnit nominaci a vyslat jeho. Obávám se, že konkrétně Vám to říct nemohu. Každá skutečně profesionální poradenská firma nekomentuje to, co dělá pro klienty. Musím se proto omezit na to, že jsme poskytovali především strategické poradenství, občas lobbing. Mohu zmínit klienty, např. Microsoft v Bruselu a USA, RWE, kubánští disidenti, NWR, ČD Cargo, T-Mobile a další, plný výčet lze dohledat v Transparentním registru Evropské komise.

Lobbyista je v ČR takřka „sprostým slovem“. V Bruselu je tomu ale jinak a bez lobbyistů by legislativní proces často běžel velmi obtížně. Jak vnímáte roli lobbyistů?

Máte pravdu. Novináři a další, když nemají odvahu gaunera nazvat gaunerem, tak si „vypomůžou“ lobbistou. Lobbista je jakýsi prostředník mezi klientem a lobbovaným subjektem, snaží se anticipovat možný vývoj té které záležitosti, vše potřebné analyzovat, připravit strategii (to dělá více konzultant) a pak se pokouší ovlivnit všemi zákonnými a etickými prostředky vývoj ve prospěch svého klienta. Ale nesmí to jít na krev, i v budoucnu bude jeho klient mít nějaký zájem a tudíž i lobbovaný subjekt by měl mít z celé záležitosti nějaký benefit. Byť třeba jen informační.

Aktuální mediální téma je také Vaše role v OKD (Ostravsko-karvinské doly, a. s. - pozn. redakce). BXL Consulting, Vaše společnost, radila společnosti New World Resources vlastnící OKD... Jak to tedy je?

Ano, to je pravda. Poskytovali jsme ji strategické poradenství nejen v záležitostech EU. Ve věci OKD jsme však Komisi nelobbovali. Některá tvrzení nemohu považovat za nic jiného než účelovou dezinformaci, neboť není těžké zjistit skutečný stav. Dodávám, že s privatizací, ani tou divokou za vlády ODS, ani privatizaci menšinového podílu za vlády ČSSD, jsme neměli nic společného. V té době jsem ještě působil ve veřejném sektoru.

Některými oponenty jste označován za úředníka a karierního diplomata. Vnímáte to jako výhodu, či nevýhodu?

Jsem zvyklý na nejrůznější nálepky. Na úředníkovi či diplomatovi nevidím nic špatného. Naopak, být v EU v Coreperu, hlavním vyjednávacím tělese EU se všemi vyjednávačskými esy členských zemí EU, člověk se hodně naučí. Nemyslím si však, že jsem klasický diplomat, umím být i dost nediplomatický. Dnes se cítím možná více odborníkem na určité oblasti, podnikatelem, člověkem, který má politické a analytické myšlení, rád vyjednává. Moje profesionální minulost mi zatím připadá jako výhoda, ale uvidíme.

Jak se díváte na roli ČR v EU? A, ač jsem si vědom, že to takhle nelze zjednodušovat, zařadil byste se spíše k proudu eurofederalistů, nebo jste stoupencem silné pozice národních států v EU? Samozřejmě je zde existující (otázka, zda fungující) princip subsidiarity…

Roli ČR bohužel vidím jako dost slabou, devalvovanou posledními vládami a jejich politikou. Nenaplnili jsme svůj potenciál. Máte pravdu, takto to nelze zjednodušovat. Jsem příznivcem identifikace skutečných problémů a potřeb, nastolování jejich věcných řešení a především jejich realizace. Lidi nezajímá, jak EU budeme nálepkovat. Mě určitě ne, ne v době, kdy máme jiné problémy, než přemýšlet, čím bude EU za dvacet nebo třicet let.

Jste lídrem kandidátky Hnutí ANO ve volbách do Evropského parlamentu. Jedním z Vašich velkých předvolebních témat bylo zrušení roamingu… což se ale již stalo. Není to paradoxně negativní signál voličům o neznalosti prostředí? Vyřešení tohoto tématu se již nějakou dobu dalo očekávat… nebo Vás překvapila rychlost řešení ze strany EP?

Pane redaktore, podívejte se do našeho programu. Roaming je zmíněn v jednom z bodů v závorce, zmínka o něm čítá cca 12 slov z celkových cca 5 400, tedy nějakých 0.22 %. Osobně jsem ho nikdy na rozdíl od programově poněkud vyprahlých konkurentů neakcentoval. Ale intervenoval jsem v této věci na půdě orgánů EU, obdobně jako třeba v otázce německého záměru zavést mýtné s dopadem na české subjekty. Protože mám jistý příslib věcně příslušného komisaře v otázce mýtného, tak ho v programu nezmiňujeme. Roaming v době schválení našeho volebního programu počátkem tohoto roku nebyl jistý. Ostatně nemáte pravdu, roaming nebyl ještě zrušen, ten proces pár měsíců potrvá a nelze zcela vyloučit, že se příslušnou legislativou bude v případě nějakého zádrhelu zabývat nový europarlament. I když jsem za tento vývoj samozřejmě velmi rád. S trochou ironie také za to, že jsme umožnili některým politickým konkurentům se výrazně profilovat. I když teď už mají zrušení farmářských trhů nebo kadeřnice.

ČR bude mít 21 europoslanců. Ti budou zařazeni do jednotlivých frakcí. Vy jste předznamenal, že budete vyjednávat zejména s evropskými liberály. Proč právě oni?

Frakce evropských demokratů a liberálů má podobný program, projevila o nás zájem a měli bychom v ní podstatně větší vliv, než v těch dvou největších, z nichž navíc minimálně jedna je politicky jinde než my. Právě tato frakce může být nejčastěji jazýčkem na miskách vah a může tudíž být základnou prosazování zájmů našich voličů. Ale zatím to jsou námluvy, vdavky se ještě nekonají.

V současnosti se otevírá také téma, kdo bude dalším českým komisařem. Mezi dohady zaznívá také Vaše jméno…

Na ty má každý právo. Já o nic neusiluji, mám svoji zkušenost s rokem 2004 a s tím, jaké zájmy mohou převládnout. Připravuji se na europoslance a chci, abychom byli tak trochu štikou v rybníce poněkud málo živých kaprů.

Jednou z klíčových cílů evropské integrace bylo po zajištění míru po II. světové válce zejména zřízení jednotného vnitřního trhu. Je podle Vás již zcela funkční?

Ne, musíme zapnout a lépe vynucovat plnění toho, čeho již bylo dosaženo, a odstraňovat překážky, které stále existují. Nesmíme se toho bát a musíme hrát aktivní roli.

Jak se díváte na fiskální pakt… respektive co si myslíte o integrace v monetární a fiskální oblasti?

S fiskálním paktem nemám problém, naopak, výhrada ČR byla úsměvná, nic neřešící a jen nás vyčleňující z nějaké sféry vlivu rozhodování. Co se týká eura, tak na jeho zavedení nejsme ještě připraveni a myslím, že musíme nejen dosáhnout připravenosti, ale také ji udržet. Máme kolem sebe negativní příklady. Stejně tak má eurozóna problémy a je legitimní říkat, nechť si je napřed vyřeší. Ale ve správný čas jsem pro zavedení eura, byť myslím, že bude o čem ještě jednat.

Co si myslíte o evropských dotacích? Mám na mysli smysl dotací a realita čerpání – zejména v ČR.

Dotace deformují trh, ale berme je v současnosti za něco co je a co nějaký čas bude a nikdo nezruší. Proto se snažme je maximálně využívat. V tom dosavadní vlády selhávaly, fondy nebyly čerpány a naopak byly v řadě případů promrhány. Jsou však i pozitivní příklady, které je třeba následovat. Bohužel jsme však zatím na chvostu EU, což považuji za trestuhodné. Stejně tak neschopnost vlády ODS vyjednat prodloužení období pro čerpání fondů, i Rumunsko to dokázalo.

Od roku 2014 již běží nový finanční rámec. Osobně nemám pocit, že by bylo čerpání a operační programy v ČR již zcela připraveny… jak to vnímáte Vy?

To toho asi víte více než já. Vím, že některé práce zcela logicky ještě probíhají. Připravme se dobře, dobře vše nastavme, i za cenu, že něco bude trvat o měsíc či dva déle. Ostatně, podobně jsou na tom další země.

Co byste vzkázal našim čtenářům – podnikatelům na závěr?

Mějme ambice, jsem přesvědčený, že je můžeme naplnit. Se svými kolegy se budu snažit být maximálně nápomocen. Tedy pokud si sáhneme na dobrý výsledek a budeme mít vliv. Každopádně evropské volby mají podstatně větší význam, než si mnohdy myslíme.