Rostislav Vyzula poslancům alkohol je lék jen v rukou lékaře

Zastihli jsme vás uprostřed hektického dne, jak vypadá vaše práce pár dní před Štědrým dnem?

Ráno bylo hasování ve Sněmovně, pak jsem přednášel na konferenci pro seniory, poté zasedal poslanecký klub, z něhož jsem zase běžel přednášet. Po tomto rozhovoru mě čekají jednání, předpokládám, že skončím jako vždy kolem deváté večer.

To nezní jako normální tempo.

Mně vyhovuje, když se něco děje. Člověk si musí stanovit priority, co chce stihnout, já nejraději stíhám všechno. Na té konferenci jsem nemohl chybět, protože přednášíme v rámci sněmovního Výboru pro zdravotnictví seniorům. Povídali jsme si s nimi, co pro ně můžeme udělat.

A to je hlavně co?

Dokud věda nepokročí, tak na prvním místě musí být preventivní prohlídky. V Česku máme víc než 1,7 milionů seniorů. To by mělo určovat i priority našeho zdravotnictví.

V kolika letech začíná člověk doktora opravdu potřebovat?

Láme se to po padesátem roce života, kdy se objevují první choroby. Další zlom je šedesát pět let, tehdy to začíná být pro odborníka opravdu zajímavé, protože už se většinou nejedná o jednu nemoc, ale většinou kombinaci různých neduhů.

Jak jsou na tom v současnosti Češi se zdravím?

Není to tak špatné. Střední délka života změřená v roce 2012 je 75 let u mužů a 80 u žen. Na začátku 20. století to bylo jen 40 let pro obě pohlaví.

To je dost překvapivé vzhledem k naší knedlíkovo-pivní kultuře.

Je to ovlivněno několika faktory, v první řadě genetickým materiálem národa. Ten sdílíme hodně s Němci, máme ho takřka identický s Rakušany.

Když se podíváme na životní styl poslanců: vysedávají v parlamentu, chodí na přesolené jídlo do restaurace, stresují se, někteří pijí alkohol a kouří. Může takový životní styl způsobit vážné onemocnění jako je třeba rakovina?

Nejenom rakovina, i kardiovaskulární onemocnění. Ta jsou hlavně ze stresu. Je pravda, že poslanec je rizikové povolání. Není to tak zatím bráno v rámci pracovního lékařství jako u horníků, ale z hlediska například toho stresu to je riziková záležitost.

Dá se vůbec se stresem v tak mocenském prostředí, jako je parlament, něco dělat?

Zatím neumíme využívat stres pozitivně. To je výsada pár lidí. Třeba na zkušených matadorech tady v parlamentu vidím, jak se těší, když vstupují do arény k mikrofonu. Smějí se a jsou spokojení. To znamená, že jsou schopní udělat z negativního stresu pozitivní. Začátečníci to mají horší.

Jenže v momentu, kdy takový dominantní politik o moc přijde, je náchylnější k chorobám?

Ano, tak to je. Jsou lidé, kteří fungují bezvadně ve vypjatých podmínkách a poté, co stres pomine, se fyzicky zhroutí. Můžou dostat třeba rakovinu nebo infarkt.

Teď je asi pro všechny nejhektičtější období, vyjednávání, schvalování rozpočtu...

Schválení rozpočtu je to nejdůležitější, od něj se všechno odvíjí. Navíc spousta zákonů se teď narychlo schvaluje, přičemž se musí nastudovat, ne bezmyšlenkovitě pro ně zvednout ruku. To, co je rozloženo normálně do celého týdne, teď před Vánoci musíme obsáhnout v jediný den. Je to nápor, ale ANO má řadu vynikajících a schopných lidí a zvládnou to bez zdravotní úhony.

Co byste jako lékař poslancům poradil?

Každopádně bych jim rád doporučil, aby si zachovali zdravý selský rozum a dodržovali zásady zdravého stylu života, to znamená našli si vždy po tom těžkém pracovním dnu nějakou dobu na relaxaci.

Relaxaci jakého typu?

Jakéhokoli. Bydlím tady nedaleko a vidím některé poslance joggovat, což je ideální. Může to být i jiná forma oddechu včetně čtení a poslechu hudby. Člověk se musí naučit, že když pracuje, má to dělat koncentrovaně, ale jakmile skončí, musí se soustředit zase na tu relaxaci. Tím si odpočine celý organismus, nejen mozek. Rozhodně to nedělat tak jako někteří poslanci, že po celém dnu stráveném v parlamentu přijdou domů, pustí si televizi a dívají se zase na tu politiku.

A co ten alkohol, kterým se někteří politici proslavili?

Mrzí mě, že tady na půdě Sněmovny se pije dost a navíc tvrdý alkohol. Ale lidi si musí uvědomit, že alkohol je lék pouze v rukou lékaře. Doktor vám doporučí třeba dvě deci dobrého vína, kde je dostatek antioxidantů, ale ne láhev tvrdého. Chápu, že někteří lidé se napijí, aby se uklidnili, ale to by měli dělat až po jednání.

Navíc to asi mají i jako bojový prostředek, aby mohli mluvit s kýmkoli a jakkoli...

To je ale hodně krátkozraké, protože to odbourá určité zábrany, ale na druhé straně říkají takové pitomosti... Pije se tady dost a na některých lidech je to vidět i cítit, když přijdou blíž.

Jako lékař dokážete poznat nemoc už od pohledu na člověka?

U některých lidí se dají předpokládat důsledky nadměrného pití: onemocnění srdce, cévní mozková příhoda, cirhóza jater, poškození slinivky, celkové ochabnutí organismu... Jako lékař musím na vizitě odhadnout, co se v těle pacienta skrývá a ten vhled vstupem do Sněmovny člověk jen tak neztratí. V medicíně působím třicet let, je to určitá profesionální deformace.

Před rokem jste říkal, že české zdravotnictví je na vysoké úrovni, ale předchozím vládám se podařilo mu nastavit sestupnou tendenci. Pokračuje ten propad?

Bohužel všechny vlády od roku 2008, kdy nastoupil Topolánek, se na zdravotnictví podepsaly. A to už jen tím, že se mu nijak nevěnovaly a prostředky do zdravotnictví zmrazovaly, aby mohly utrácet někde jinde. Mě ale Pandury nepřipadají důležitější než zdraví lidí.

Přesto ale říkali, co všechno dělají pro lidi...

Ano takové řeči byly a budou, to musí politici dělat. Ale jejich konkrétní kroky znamenaly, že ačkoli věda jde dopředu a přístroje jsou stále sofistikovanější a dražší, české zdravotnictví nemá víc peněz, to znamená, že chudne. Teď navíc kvůli úhradové vyhlášce může třetina nemocnic u nás vyhlásit bankrot.

Je možné všechno přepočítávat na peníze, například i zdraví?

Od doby, kdy Féničané vymysleli peníze, se o to lidé snaží. Samozřejmě i ve zdravotnictví se musíme zamyslet nejdřív nad financováním. Někteří říkají, že 290 miliard je pro zdravotnictví dost, jenže třeba v Rakousku s jeho 8,5 milionem obyvatel dávají dvakrát tolik. Struktura obyvatel je přitom v obou zemích skoro stejná. Někteří politici říkají, že zdravotnictví je bezedná studna, do které se jenom pořád lije. Možná ano, ale ještě jsme s tím ani nezačali.