Ráno v pyžamu pro pečivo, to je můj sen o Praze

Tehdy bylo tehdy a teď je teď. Dnes už o to stojím. Nikdy by mě nenapadlo přepustit někomu vítězství.

Promiňte, v kampani v různých diskusích jste působila nejistě, někdy až nekompetentně. Vidíte zpětně chyby?

Musím říct, že nejsem moc velký rétor. Já prostě ty věci raději dělám. Pro mě byl předvolební boj nepříjemný, stejně jako pro mnoho jiných lidí, kteří také nejsou žvanilové a ochotničtí herci. Přiznám, že tuhle disciplínu moc neumím, ve slovíčkaření a nachytávání na hruškách nikdy nebudu moc dobrá.

Protože z vašeho programu s křížovkou se člověk moc nedozvěděl, zajímá mě, jak si vlastně představujete Prahu?

Program byl na webové stránce. Praha je krásné město, které se zapomnělo rozvíjet. Je to taková spící krasavice. V každém městě se musí člověk cítit bezpečně, mít blízko veškeré služby a možnost se jednoduše dopravit z jednoho konce na druhý.

Co vám v hlavním městě nejvíc leze na nervy?

Já žiju v Bubenči a jsem tam velice spokojená, protože u nás na Puškinově náměstí si chodím v pyžamu pro housky. A nic mi nehrozí. To je samozřejmě štěstí této lokality a životní kvalita, kterou na sídlištích moc nepotkávám.

Máte nějakou inspiraci v zahraniční metropoli?

Asi by to byla kombinace Berlína, Vídně, Paříže. Praha má jedinečnou situaci, protože tady můžeme najít architekturu od románského stylu až po současnost. Je to muzeum na ulici, to se kromě Říma jinde moc nevyskytuje. Chci, aby se tu cítili dobře nejen obyvatelé, kteří tu bydlí, ale také ti, kteří sem přijíždějí. Aby se vraceli znovu a znovu.

Souhlasíte s tezí, že volby v Praze jste nevyhrála vy, ale spíše Andrej Babiš?

Nemám s tím vůbec problém, když to lidé říkají. Vždyť to je prima. Je dobře, že máme leadership, když to zafungovalo. Já jsem šťastná, že máme pana Babiše. Je pro mě velkou inspirací, stejně jako pro mnoho jiných lidí.

Jak jste se vlastně seznámila s majitelem Agrofertu Babišem?

Před dvěma roky. Byla jsem překvapena, jak se velmi ostře vyjadřuje k situaci v Česku. Překvapilo mě, že člověk z byznysu může být takto razantní. Byl strašně nazlobený a já jsem moc nechápala, kam svou energii směřuje. Stejně jako mnozí další jsem byla skeptická a říkala si: No jo, takových tady bylo, kteří byli naštvaní a pak odešli.

Čím vás zlákal ke kandidatuře za hnutí ANO?

Říkal: A co ty vaše neziskovky, co vlastně zmůžete?! Jistě, v Transparency International jsme mohli mluvit, upozorňovat a téma korupce jsme dostali na veřejnost. Ale změnit jsme to nedokázali. Když přišla nabídka, abych šla do politiky, přišlo mi to jako vyústění mého snažení. Teď to můžeš realizovat, můžeš na to dohlédnout, tak nebuď srab a jdi do toho. Samozřejmě jsem váhala, protože když si uvědomíte, že máte mít na starosti velké město a jeho chod, tak jenom blázen by řekl, že na to hned má. Pak jsem se podívala na přecházející primátory a řekla si – to bude dobrý.

Opravdu si myslíte, že to všechno půjde zařídit tak „prostě“, jak jste slibovali na billboardech?

My jsme neříkali, že se to prostě stane, ale že to prostě uděláme. Jinými slovy, že se do toho pustíme, a i když to bude obtížné, tak u toho zůstaneme a dokončíme to. To je to naše „prostě“, rozumíte?

Já jsem ten slogan chápal spíše tak, že to vše zvládnete jednoduše, že je to pro vás tak banální.

Vysvětlím vám to jinak. Já ve svém životě buď něco dělám pořádně, nebo to raději nedělám. Většinou co slíbím, to udělám. Ve svých čtyřiapadesáti letech se měnit nebudu.

Nebojíte se, že vás muži ve vedení města zválcují, že budete jen tváří navenek? Že si věci bez vás domluví neformálně večer po restauracích?

Já jsem celý život pracovala jenom s muži. Nemám malé děti, abych musela rychle běžet domů. Já bych si jako primátorka chtěla vzít pod sebe chod úřadu a legislativu, to je důležité, ale nepopulární. Kolegům radním klidně ponechám ostatní resorty, které je zajímají a kde se mohou víc zviditelnit. Já o fotografie nového mláděte v zoo nebo v novém tunelu moc nestojím.