Profesorka Helena Válková bude kandidovat za ANO

Jaká je vaše role v hnutí ANO? Co byste chtěla zlepšit v českém zákonodárství?

Ráda bych pomohla při prosazování systémových změn v zájmu funkčního právního státu. Konkrétně to znamená např. v oblasti justice ji zefektivnit a tím i zrychlit tam, kde je to možné. K tomu bude třeba prosadit jak nutné legislativní změny klíčových procesních předpisů, tak vytvořit jiný systém fungování soudů, včetně průběžného vzdělávání soudců, posílení specializovaných senátů a samozřejmě i zajištění jejich nezávislosti na výkonné moci, tedy na ministerstvu spravedlnosti. Jinými slovy jde o to, aby zde neexistoval právní stát jen na papíře, ale fungoval i v praxi. Občan by měl mít jistotu, jako je tomu např. v Německu nebo v Rakousku, že se může spolehnout na nezávislého, odborně fundovaného soudce, který jeho věc bude řešit s maximální možnou mírou odpovědnosti, bez zbytečných časových prodlev.

Státem uplatňovaná právní politika by měla být mnohem jasněji formulovaná, aby i neprávník věděl proč a s jakým cílem je nový zákon přijímán, tzn. v čem zlepšuje či řeší stávající situaci nebo problém (např. zkracuje procesní lhůty, zavádí nové postupy jako je mediace apod.). Nestačí tedy zákon přijmout, ale je třeba jej umět i vysvětlit veřejnosti.

Je podle Vás v českém vysokém školství více skrytých „Plzní“ nebo se jednalo o ojedinělou kauzu, která vzniká díky specifikám na plzeňské právnické fakultě?

Pevně doufám, že šlo o výjimku a nejedná se o systémové selhání vysokého školství. Když jsme na jaře roku 2009 s profesorem Eliášem upozorňovali tehdejší vedení plzeňské právnické fakulty na to, že některé její postupy jsou již za hranicemi přípustných výjimek povolených interními normami (např. masové uznávání zkoušek z bakalářských studijních programů a tím i nepřípustné „zrychlení studia“, zkoušení některých studentů vyučujícími mimo příslušných kateder, velké rozdíly mezi úrovní kvalifikačních, tj. diplomových a rigorózních prací apod.), vůbec jsme netušili, o jak rozsáhlý, důmyslně vybudovaný systém „výhod“ ve skutečnosti jde. Až později, již po odhalení plagiátů a podvodů s diplomy, se ukázalo, že zde selhala řada kontrolních mechanismů, včetně akademického senátu. V takovém rozsahu a tak dobře připravený systém neoprávněného zvýhodňování určitých skupin studentů mohl fungovat v Plzni na právnické fakultě jen proto, že byl řízen tehdejším děkanem a proděkanem za mlčenlivého přihlížení některých dalších vedoucích funkcionářů fakulty.

Mimochodem dodnes nám někteří zaměstnanci plzeňské právnické fakulty nemohou zapomenout to, že jsme na tyto zlořády veřejně upozornili a tím „poškodili“ do té doby dobrou pověst fakulty. Jinou možnost jsme však neměli, neboť interně nikdo z vedení fakulty naše stížnosti nebral vážně a nezabýval se jimi. Nyní, s odstupem doby, jsem velmi ráda, že se kauza plzeňských práv veřejně odkryla, neboť doufám, že bude sloužit i jako odstrašující příklad toho, k čemu může vést dívat se mlčky stranou a problém neřešit. Mrzí mne snad jen to, že jsem některé znepokojivé signály vyhodnotila jako nebezpečné až pozdě, když se z nich již stalo systémové selhání. Byla to pro mne sice bolestná, ale i užitečná lekce, jak je třeba zůstat vždy na pozoru před kumulací moci v jedněch, nebo třeba i několika spřízněných rukou, neboť právě příležitost z většiny lidí s nízkými morálními zábranami snadno dělá zloděje v tom nejširším smyslu slova…

Jaký je obraz právníků v české společnosti?

Zatím se nám, právníkům, myslím, nepodařilo se zdiskreditovat natolik, abychom mohli být srovnáváni např. s politiky. Rozhodně ale neprospívá dobrému renomé právnického řemesla, pokud je právník medializován v souvislosti s profesním pochybením či morálním selháním. Stejně neprospívá tomuto obrazu často protichůdná judikatura a diskuse, které pak vyvolává.

Naopak kladnému obrazu právníků prospívá to, když vystupuje na veřejnosti jako vysoce erudovaný odborník, který pomáhá řešit složité právně-politické otázky, nejlépe pak způsobem srozumitelným i laické veřejnosti. Našemu dobrému jménu prospívá, když jsme zapojeni do činnosti různých nestátních organizací, jako je například Bílý kruh bezpečí, nabízející pomoc obětem trestných činů, apod.

České soudnictví je kritizováno za to, že některé kauzy se neúměrně vlečou. Dá se tomu nějakými systémovými kroky zabránit a soudnictví zefektivnit?

Měla by být co nejdříve dotažena elektronizace justice, která by měla být přehledná a jednoduchá, včetně lepšího technického vybavení soudů. Ale to nejpodstatnější je podle mého názoru personální obsazení soudů, kde by měl mít soudce k ruce soudní úředníky a asistenty, kteří by mu výrazně pomohli svojí specializovanou prací, aby se mohl plně koncentrovat na to, co je podstatou jeho profese, tj. řešení soudních pří.

Právo nikdy nebylo pro laiky přehledné. Dnes už je ale prakticky nemožné se zorientovat. Jak udržet právní povědomí ve společnosti?

Myslím, že by bylo třeba věnovat ve veřejnoprávních mediích – rozhlase a televizi – právní problematice mnohem více prostoru než je tomu dosud. Na konkrétních příkladech lze posluchači názorně vysvětlit, jak se vyvarovat některých chyb při uzavírání kupní smlouvy, jaké náležitosti musí mít závěť, aby byla platná, jaké předpoklady je třeba splnit, když hodlám založit obchodní společnost, jaké jsou moje možnosti a jejich meze v pracovních sporech, apod. V současné době převažují spíše pořady vyvolávající v posluchači dojem chaosu, nekompetentnosti, nespravedlivého nebo dokonce trestného zneužití práva v neprospěch slabšího, tj. např. občana versus státu, zaměstnance versus zaměstnavatele apod. Takový přístup kultivaci právního povědomí samozřejmě spíše škodí než prospívá. Totéž platí o dopadu určitých televizních pořadů, které v divákovi zanechají spíše pocity znechucení a bezmoci, neboť nenabízejí účinná řešení za použití práva.

Co byste označila jako hlavní problém v současných zákonech?

Jejich nepřehlednost, chybovost způsobenou jejich překotným přijímáním, nepodložené přesvědčení některých politiků, že novým zákonem se dá vyřešit problém, jehož příčiny či řešení je třeba hledat jinde než v regulaci práva.

Nebo jsou problémy až v aplikaci práva?

Právě aplikací práva se často na tyto problémy a chyby přijde. Samozřejmě ale existuje mnoho problémů i v samotné aplikační praxi, které jsou podmíněny jinými, např. ekonomickými příčinami. Jako příklad může sloužit nový trest domácího vězení, který měl odbřemenit přeplněné věznice, ale vzhledem ke stále chybějícímu elektronickému kontrolnímu systému, který umožňuje detekci pohybu odsouzeného (tzv. elektronickým náramkům), jej v praxi soudy využívají jen sporadicky.