Prezident hasičů: ANO je nadějí pro obecně prospěšné společnosti

Organizace, které skoro zadarmo zvyšují kvalitu života, vychovávají mladé lidi a v případě dobrovolných hasičů zajišťují i ochranu majetku a životů, dostávají od státu podle Pekara nedostatečné finanční prostředky.

Ve své firmě má soukromé muzeum s desítkami historických hasičských přileb, hasicích přístrojů, starých diplomů a vlastní dokonce i několik starých hasičských stříkaček.

V kolika letech jste se dal k hasičům?

Od desíti let jsem chodil do kroužku mladých požárníků. Po základní škole jsem přišel domů a řekl, že jdu na horníka. Máma se z toho zděsila, sešla se rodinná rada a děda povídá: „Půjde na hasiče a bude dělat v Ostravě velitele.“ Nakonec jsem šel na hutní průmyslovku, ale v roce 1969 jsem se stal profesionálním hasičem ve Vítkovických železárnách. Prošel jsem řadou funkcí v profesionální i dobrovolné požární ochraně a v roce 1978 jsem se pak skutečně stal velitelem ostravských hasičů. Od roku 1990 jsem začal podnikat, ale zůstal jsem v oboru. Hasičinu mám asi v genech, můj praděda i děda byli velitelé dobrovolných hasičských sborů.

Jak se hasiči dívají na politiku?

Tak z principu jsou apolitičtí. Tento přístup jim často až ubližuje. Hasiči se dívají na společnost jako na celek, hledí především na bezpečnost, tím je jejich pohled specifický.

A jak se dívá společnost na hasiče?

Hasiči měli vždy vysokou prestiž. První dobrovolný hasičský sbor u nás vznikl v roce 1850. Hasiči byli nositeli pokroku. Věnovali se kultuře, sportu i zdravotnické osvětě. Starali se o svůj dorost, což je dodnes preferovaná oblast. Kdo dnes působí na vesnicích? Zmizely tam kulturní střediska, obchody a pomalu mizí i hospody. Působí tam obvykle jen hasiči, kteří provozují i místní fotbal. Třistapadesát tisíc členů dělá z dobrovolných hasičů nejsilnější organizaci, které ubližuje její vlastní apolitičnost.

Proč jste se rozhodl angažovat v ANO?

Já jsem z tohoto hnutí vycítil podporu občanské společnosti. Mě dost mrzelo, když bývalý prezident říkal, že občanská společnost neexistuje, že to jsou nátlakové spolky. Hodil všechny do jednoho pytle, a tím zbagatelizoval činnost veřejně prospěšných organizací. Přitom pomoc organizacím, které jsou šiřiteli kultury, osvěty a tělesné výchovy, se společnosti mnohonásobně vyplatí.

Jakou podobu by měla tato podpora mít?

Je to velmi nenáročná oblast, protože lidé si tuto činnost organizují sami. Ale je potřeba dát najevo, že si společnost jejich práce váží. Z velké části si svoje aktivity financují sami z příspěvků a dávají do toho spousty energie. Vyplňují prázdná místa na vesnicích ale i ve městech, na sídlištích. Mladí nevidí, čeho by se chytli, přitom v každém člověku je potřeba se nějakou aktivitou projevit. Nenaplnění přirozené aktivity se pak vybíjí v negativních společenských jevech, rasizmu, xenofobii a drogové závislosti. Když se podíváme, jakou finanční podporu od vlády dokázaly získat dobrovolné zálohy české armády, tak vidíme, jak hasičům chybí síla k prosazování společenských zájmů a politikům schopnost racionálně stanovit priority. Přitom žijeme v době, kdy vůbec netušíme, co můžeme od počasí čekat. Klimatické změny, havarijní stavy a mimořádné události jsou faktem a rychlá likvidace jejich následků se neobejde bez rozsáhlého a včasného nasazení dobrovolných hasičů. To je vidět i jinde ve světě, proto by měla být podpora velkorysejší.

redakce ANO