Poslanci zkoumají, jak si jinde kolegové určují platy

Aby politici napříště zabránili nedůstojné a ponižující debatě o vlastních platech, zkoumají teď, jak příjmy členů parlamentu určují v jiných zemích. Ministr financí Andrej Babiš nejvíc prosazuje takzvaný skandinávský model. Ve Finsku a Švédsku určují příjmy politiků jakési „platové komise“.

„Jsou tříčlenné a nesmějí v nich být poslanci. Při rozhodování berou v úvahu vývoj mezd v zemi a posuzují oprávněnost zvýšení platu poslanců,“ popisuje Babiš.

V Česku dosud funguje pravidlo, že plat poslance a senátora je násobkem průměrného platu ve veřejném sektoru. Problém je, že politici tento koeficient velmi často mění. Kdysi to byl trojnásobek, letos má hodnotu 2,25 a postupně má růst až na 2,5násobek v roce 2018. Nejpozději pak lze očekávat další licitaci o „násobek“ ve sněmovně, možná i dříve. Ústavní soud totiž bude brzy řešit stížnost prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu Miroslava Kaly, podle něhož je porušena vyváženost mezi výkonnou, zákonodárnou a soudní mocí (soudci dnes berou víc, trojnásobek).

„Každopádně do budoucna je správné se na konstrukci platů znovu podívat. Zaměstnanec si také sám nestanovuje plat,“ prosazuje šéf ANO Babiš změnu, aby si o příjmech už nemuseli hlasovat sami poslanci.

Jinak to chtějí také lidovci. „Chtěli bychom po širší debatě vytvořit návrh pravidel pro odměňování ústavních činitelů, ale i představitelů regionální a municipální správy,“ plánuje šéf poslanecké frakce KDU - ČSL Jiří Mihola.

Jak to udělat? Aktuální analýza Parlamentního institutu ukazuje na tři základní způsoby určování platů. Prvním je násobek platu, používaný i v Česku. Podobně v Bulharsku je příjem poslance stanoven jako trojnásobek průměrného platu ve veřejném sektoru, jen se mění každé čtvrtletí. A v Estonsku dokonce mají čtyřnásobek. Ve Francii je poslancův příjem navázán na plat vysokých státních úředníků.

Druhý způsob je zcela jiný - příjmy zákonodárců určuje nezávislá autorita. Skandinávci na to mají zmíněné komise, které drží příjmy v parlamentu docela nízko. Finský a švédský poslanec má zhruba jen dvojnásobek průměrné mzdy v zemi. A to ani nemá tak štědré náhrady na všemožné výdaje od ošacení po bydlení jako jeho český kolega.

Velká Británie, kde měli řadu skandálů se zneužíváním náhrad, proto raději zavedla v roce 2009 také komisi - jmenuje se vznešeně Nezávislá autorita pro parlamentní standardy. Kontroluje nejen utrácení peněz, ale od roku 2013 též určuje platy členů Dolní sněmovny. Na letošek je po hubených letech prudce zvedla o 10 procent, a to návrhu předcházela široká veřejná diskuse.
Třetí model určování platů používají v sousedních zemích, kde to různě kombinují. Rakouští poslanci si nejprve v roce 1997 sami zákonem určili základní plat, jehož růst od té doby každoročně určuje podle inflace předseda účetního dvora (obdoba našeho NKÚ).
V Německu si o výši platu sice rozhodují sami členové Bundestagu, ovšem musí jim to ještě schválit Spolková rada, tedy zástupci vlád jednotlivých spolkových zemí.

Autor: Václav Dolejší