Politika není spiknutím andělů

Z médií
Zpět na Zprávy

Po čtvrtstoletí bychom si měli přestat nalhávat dvě věci: česká demokracie trpí zarděnkami a strany, tak řečené tradiční, nemají tradici žádnou. Ta nejvíce tradiční, KDU-ČSL (ještě jako ČSL), byla přece kolaborantem Národní fronty (a vyrostl v ní jeden z nejlepších rétorů současnosti– Miroslav Kalousek).

Parlament jako prostor, kde se odehrává ona „konstruktivní diskuse“, už ale dávno přerostl v místo, kde se především domlouvají kšefty a trafiky (parafrázují státního zástupce Ištvana). Ale nejen to…

V tomto ohledu je průnik dvou uskupení do parlamentu – hnutí ANO a Úsvitu přímé demokracie – návratem ke kořenům demokracie.

Protože tolik vykazovaný populismus, prosím, co je to jiného než srozumitelná řeč, jež se pokouší o diskusi politickou? Pokud je demokracie odvozena od lidu, promiňte, bude ji snad někdo jmenovat?

Nějaký princ Karel, nebo snad chuďas Vondrouš?

Pokud právník Jiří Přibáň (Nenávist k politice, LN 31. 12.) mluví o těchto uskupeních jako o stranách, jež nenávidí politiku, kardinálně se plete. I on jistě ví, že kontroverzní filozof práva a politiky Carl Schmitt mluvil o politice jako o koncentrované nenávisti, a protože byl zároveň nacista, jeho výroky o „politice nepřátelství“ znějí dnes odpudivě.

Ale kdo u nás tuto „politiku nepřátelství“ zavedl? Snad Andrej Babiš? Nebo snad Tomio Okamura? Za Václava Havla byla přece politika tím, co jeho příznivci nazývají „pravdou a láskou, jež zvítězí nad lží a nenávistí“. Můžete třikrát hádat, kdo řekl občanům při pádu vlády na podzim 1997 ve Sněmovní: „Nic se nestalo, jdeme dál!“ Bylo to jako z mafiánského filmu. Ano, za Klause to bylo, milé děti…

Přestaňme si už konečně namlouvat, že víme, jak by měla demokracie vypadat. Vypadá opravdu jinak v Řecku, ale i v Anglii, Francii nebo Americe. U nás jsme nikdy nemuseli řešit segregaci černochů (a skutečné atentáty na prezidenty), puče různých plukovníků, nebo náklady na královský dvůr; o různých koloniálních válkách ve Vietnamu nebo Indočíně už ani nemluvě.

Přestaňme se už konečně strašit a přestaňme mluvit a psát o nějaké „netušené síle fúrií“. Staňme se už konečně občany, kteří dokážou jasně rozlišit pravdu a lež a nebojí se mluvit nahlas. Právo na to má totiž nejen prezident a parlament.

Pokračujte ve čtení