Pavel Telička Proč tolik skepse?

Z médií
Zpět na Zprávy

Přečtěte si rozhovor s lídrem kandidátky do Eurovoleb a špičkovým českým diplomatem Pavlem Teličkou pro Literární noviny.

Vedl jste jednání s Bruselem před vstupem České republiky do EU. Co byste třeba dneska dojednal jinak?

Před volbami často čtu, že „máme jen to, co Telička vyjednal“. Vypadá to téměř, že jsem byl neomezený vládce v této zemi. Píší to a říkají většinou lidé, kteří vůbec netuší, jak takové jednání probíhá, co je na stole a jaký je manévrovací prostor. Mám naprosto čisté svědomí. Mandát, který nám byl vládou udělen, byl až na několik málo výjimek naplněn. Ve skutečnosti jsme byli jednou ze dvou zemí, které dokázaly takto vyčerpávajícím způsobem zadání naplnit. Nerad ale hodnotím sám sebe. Proto doporučuji článek z prestižního bruselského European Voice ze dne 9. 11. 2000, který pojednává o mojí práci, o tom, jakou jsem měl reputaci, ale také o tom, že náš vyjednávací tým byl společně s maďarským považován za nejkompetentnější. Jedno ale vím jistě. Že bych ještě více naléhal na v té době trochu neslyšící politiky v otázkách nastavení naší domácí legislativy, kterou jsme si mohli díky vyjednaným přechodným obdobím nějaký čas po vstupu ještě podržet, a tím zlepšit podmínky pro některé zranitelnější subjekty.

Proč do České republiky proniklo tolik euroskepse?

Problém vidím primárně u českých politických elit. Dlouho tvrdily, že jsme malí a nic nezmůžeme, že se v EU rozpustíme jako kostka cukru v šálku kávy. Naši politici v jednáních v EU většinou neobstáli, o spoustu věcí se vůbec nepokusili. Neuměli roli EU vysvětlit. To, co sami nezvládli, házeli na Brusel. EU může být určitě podstatně efektivnější a měla by se zabývat relevantními tématy. Podstatná část legislativy v ČR (cca 70 %) má ale základ někde na úrovni evropských institucí. EU má na náš život zcela zásadní vliv, přesto jsou znalosti fungování evropských struktur mezi občany tristní. Ale tristní je neznalost řady politiků, včetně předsedů stran. Neumí a nechtějí pravomoci EU vysvětlovat. Říkají, že oni dělají všechno dobře a že „ti v tom Bruselu“ dělají všechno špatně. Jenže „ti v Bruselu“ jsme zároveň i my.

Když mluvíte o byrokracii, nízké efektivitě – jsou to věci, které se lepší, nebo to je čím dál horší s tím, jak k EU přistupují nové státy?

Pokud bych EU, a tedy i nám samotným něco za poslední léta vyčítal, tak je to neschopnost oprostit se od těžko srozumitelných politických frází a nastolovat podstatná témata a jejich řešení. EU a ještě více členské státy selhávají mj. ve snižování, nebo alespoň nezvyšování administrativní zátěže. Posledních sedm let jsem se na snižování administrativní zátěže na úrovni EU podílel, podařilo se mi s dalšími kolegy v jednom poradním orgánu prosadit změny ve výši 40 miliard eur pro celou EU. Ale stále je to málo. Při této práci jsem však poznal, že i Česko má hodně másla na hlavě.

Proč jste se vlastně po deseti letech od našeho vstupu rozhodl kandidovat do Evropského parlamentu? Čím vás to prostředí láká?

Dlouho jsem o tom přemýšlel a snažil jsem se tento krok sám sobě a také nikoliv nadšené rodině zdůvodnit. Asi by se to dalo shrnout jako existence určité příležitosti změnit poměry v této zemi a také změnit postavení ČR v EU a míru jejího zatím slabšího vlivu v ní. Myslím, že tomu mohu být nápomocen a nechci si jednou vyčítat, že jsem do toho nešel. Poprvé po celé řadě nabídek na vstup do vlády nebo vedení kandidátek v parlamentních nebo evropských volbách vidím v politické angažovanosti smysl, poprvé jsem schopen se s někým shodnout na nějaké vizi, záměrech a strategii. Z hlediska osobního života to nedává smysl, z hlediska toho národního dresu, který mi stále něco říká, ano.

Chcete být znovu evropským komisařem? O to křeslo vás v roce 2004 připravily vnitřní třenice v ČSSD.

Neřeším to, nemyslím na to, a to nejen proto, že mám negativní zkušenost. Ta negativní zkušenost mi však dala hodně. Na rozdíl od mnohých politiků mohu zítra jít mimo politiku a velmi dobře se uživit. Moc bych to přál i těm, kteří ze školních lavic šli do poslaneckých a od té doby tam jsou a po většinu času politikaří a přezírají obecnější zájmy.

Máte pocit, že se situace v Česku mění, že se lidé začínají o Evropskou unii více zajímat?

Zatím mám pocit, že se o evropská témata začínají více zajímat čeští politici, což je podle mě zdravé. I kampaň je podle mě věcnější a dotýká se i evropských témat, i když se v ní objevují hlouposti jako petice proti euru, o nichž tyto volby nejsou, nebo ohrožení českých farmářských trhů. Není potřeba strašit nebo všechno evropské a priori odmítat, to už tu dělali jiní a Unie nám prozatím mnohonásobně víc přinesla, než vzala. Já osobně budu rád, když se trend českého euroskepticismu otočí, což může nakonec ukázat i účast v květnových volbách. Tím neříkám, že není důvod ke kritice, ještě více české sebekritice, ale také většímu rozmyslu a sebevědomí. Máme na to se v EU prosadit, sám jsem si to vyzkoušel.

Pokračujte ve čtení