Pavel Telička popisuje kroky ke snížení administrativní zátěže

Opravdu reálné snížení této zátěže o třeba 20 % v příštích čtyřech letech se totiž velmi rychle promítne do značných úspor (může jít až o několik desítek miliard) a také do ekonomického růstu. Ostatně podnikatelé, tedy ti, co vytvářejí pracovní místa, mezi největší problémy, kterým čelí, řadí právě vysokou administrativní zátěž. Ale čelí jí v každodenním životě i občané. Co lze tedy konkrétně udělat:

1. Na úrovni vlády rozhodnout, že každá nově navrhovaná právní norma, která zvyšuje administrativní zátěž a u které je tato zátěž nezbytně nutná pro dosažení relevantního cíle, bude kompenzována jejím snížením u jiné právní normy. Ministr tedy může předložit návrh jen tehdy, když současně navrhne, kde zvýšení kompenzuje snížením zátěže. Tento princip platí ve Velké Británii a brzy se objeví i v dalších zemích. Pro výpočet zátěže existuje mezinárodně uznávaná metodika, jen ji chtít používat.
2. Každý návrh nové právní normy musí být vyhodnocen z hlediska dopadů s ní spojených, včetně jejich vyčíslení. Tento závazek Nečasova vláda již zavedla, ale kdo ho nechtěl respektovat (a že takových bylo), tak ho nerespektoval. Pokud dopady nejsou vyhodnoceny, vláda by se návrhem vůbec neměla zabývat (obdobně jako v Británii, Německu, Švédsku nebo Nizozemsku, ale v zásadě také v Evropské komisi). Komise odborníků by měla takové hodnocení posoudit a dát vládě závazné stanovisko.
3. V doslova džunglovém českém právním řádu byly přijaty stovky a více právních norem, které nebyly nikdy vyhodnoceny z hlediska jejich dopadů, ani před přijetím, ani později. Proto by postupně měly být všechny podrobeny revizi. Jak vůbec může platit legislativa, která není průběžně vyhodnocována, a to i z pohledu naplnění cílů a míry administrativní zátěže? Evropská komise tak činí na úrovni EU a za posledních šest let přispěla ke snížení zátěže v EU o 40 miliard EUR.
4. Naším velkým problémem je český parlament, který se vůbec nezabývá vyhodnocováním pozměňovacích návrhů. Takže i kdyby byla vláda zcela zodpovědná, tak stovky poslaneckých pozměňovacích návrhů bez jakéhokoliv odborného vyhodnocení mohou dopady právní normy výrazně změnit k horšímu. Proto i Parlament ČR by měl mít k dispozici odborný útvar, který by se touto otázkou zabýval. Má ho i Evropská parlament, což přináší první pozitivní výsledky. Pokud touto cestou nepůjdeme, tak budeme mít v budoucnu další fotovoltaiky a další vylomeniny, které nás stojí desítky miliard. Těleso o deseti odbornících za to stojí. Obdobně můžeme postupovat u evropských norem, které se v parlamentu projednávají a často vyšperkovávají do podoby ještě vyšší zátěže (v tom jsme na jednom z posledních míst v celé EU).
5. A ostatně, nemusíme ani čekat, až se nějaká norma v EU schválí. Když budeme mít na úrovní vlády a ministerstev schopnost dle existující metodiky návrhy norem vyhodnocovat, můžeme o to kompetentněji o nich vyjednávat už na evropské úrovni a opírat se přitom o tato hodnocení. Řada zemí tak činí, my nikoliv, my si jen stěžujeme.

Závěrem lze říct, že často je regulace nejen legitimní, ale i velmi prospěšná. Na druhou stranu, mnohdy je administrativní zátěž nepřiměřená. To již nelze dále tolerovat.