Nejsem ďábel ani fundamentalista

Za posledních pár měsíců zhubl Lukáš Wagenknecht o dvanáct kilo. Když s ním chci začít dělat rozhovor, musím odsunout aspoň jeden štos papírů, které téměř souvisle pokrývají oválný stůl pro deset lidí. Tentokrát poprvé věnuje plně pozornost otázkám a nesnaží se během hovoru odpovídat na e-maily a podepisovat faktury nebo schvalovat cestovní výkazy. Mluví uvolněně a v tempu, které se dá stíhat. „Těch prvních pět měsíců bylo krušných. Teď už ale myslím, že máme věci pod kontrolou,“ říká. Má za sebou kontroly všech ministerstev ANO, které mu potvrdily, co tušil. Že největší průšvih státní správy je IT. Dokončuje projekty rozvoje státní pokladny, má na stole první verzi zákona o finanční kontrole a nových pravidel pro audit.

Před týdnem se objevila zpráva, že jste kvůli projektu státní pokladny udal náměstka Jana Gregora. To nezní pěkně…

To jsou dezinformace. Ministerstvo financí podalo trestní oznámení a policie věc šetří. Já jsem oznámení nepodával. Od toho jsou na ministerstvu příslušné útvary. Nejvyšší kontrolní úřad zjistil, že v projektu došlo k pochybení při zadávání veřejných zakázek a nesprávnému účtování záloh. Teď jsme dostali platební výměr - finanční úřad nám udělil pokutu 223 milionů. Spolu s příslušenstvím jde o více než 400 milionů korun.

Vy jste tedy nijak do trestní roviny nezasahoval?

Státní pokladna je v kompetenci mojí sekce, ale tohle opravdu řeší právní odbor. Nejde o to, aby byl někdo perzekvovaný. Když mám jako úředník pochybnosti, zda nebyl závažně porušen zákon, rozhodně nebudu bránit tomu, aby policie podezření prošetřila. Uvidíme, třeba policie věc odloží a všechno bude v pořádku.

Vy se s náměstkem Gregorem znáte z minulosti. Při auditování ROP Severozápad jste poukázal i na chyby ministerstva financí. Na internetu jsou k dohledání příspěvky, ve kterých si navzájem rozhodně nelichotíte. Možná proto ta interpretace…

To, že s někým odborně nesouhlasíte, přece neznamená, že na něj podáváte trestní oznámení. To je hloupost. Na mém místě by musel každý jednat stejně. To je standardní formální proces.

Jsou trestní oznámení prostředkem, jak řešit minulost?

Pokud dojdete k tomu, že byl možná spáchán trestný čin, jako úředník ani nemůžete nepodat trestní oznámení. Zákony jsou od toho, abychom je dodržovali. Je mi tady připisována role ďábla a fundamentalisty, ale já se jen držím zákona. Možná dělám něco, co v minulosti nikdo nedělal, a dělat měl.

Tohle není první oznámení z vašeho úřadu. V případě zlatých cihliček vydávaných jako dárkové předměty Státní tiskárnou cenin šlo podle vnímání řady lidí o marginálii…

Ale to je stejné. Pokud máte v gesci úřad, který potenciálně dělá něco, co hraničí s uplácením, nemáte možnost to neřešit. Možná byste sám páchal trestný čin, pokud byste takové věci neřešil. Co byste dělala vy?

Kdo nese podle vás odpovědnost za to, že je státní pokladna patrně tak trochu rozkradená?

Já se nechci vyjadřovat k jednotlivým osobám. Pokud vím, tak oznámení směřuje na neznámého pachatele. Pokud některý vysoce postavený úředník úmyslně nebo z nedbalosti způsobil škodu v řádu stovek milionů, měl by za to nést odpovědnost a je mi jedno, jestli je to Honza, Zdeněk nebo Maruška. Někdo selhal a důsledkem je 400milionová sankce. Nechci, aby se to v budoucnu opakovalo. Pochopil jsem, že standardní proces probíhal v minulosti tak, že se pokuty udělené finančním úřadem promíjely… To mě minimálně irituje.

Finanční úřad podřízený ministerstvu financí udělil svému nadřízenému paradoxně pokutu. Nyní navíc bude ministerstvo rozhodovat o prominutí pokuty samo sobě?

To budou úředníci muset ještě dořešit. V rozkladové komisi jsou myslím také úředníci ministerstva financí. Když se na ten celý proces podíváte zvenčí, je vlastně hrozně absurdní. Já když teď nepožádám finanční úřad o prominutí, nebudu se prý chovat jako správný hospodář. A když budu chtít za chybu zaplatit, ministerstvo na to bude muset najít zdroje.

A nebude hledat u vás, když je to chyba ve vašem úseku?

Pak ovšem bude muset někdo rozhodnout jmenovitě, které projekty rozvoje státní pokladny se mají vyškrtnout. Pak třeba nebude párování faktur nebo chorvatský model. Stát nasypal do systému státní pokladny přes čtyři miliardy a my se jej teď snažíme rozpohybovat.

Vy jste o státní pokladnu hodně stál. Protože jste věděl, že je to průšvih? Nebo je opravdu tak klíčová?

Je klíčovým informačním systémem pro finanční řízení státu, dokonce kritickým. Z mého pohledu je dnes podstatné, aby v ní bylo víc dat a ta byla taková, aby se s nimi dalo více pracovat. Rád bych, aby je mohly více využívat takové instituce jako například Nejvyšší kontrolní úřad.

Existuje zákon o státní pokladně?

My to máme řešeno pomocí rozpočtových pravidel, Slovensko nebo Rakousko takový separátní zákon mají. Ve věcném záměru k zakázce je ale uvedeno, že takový zákon měl existovat v roce 2010… Na věcném záměru zákona teď pracujeme. My bychom chtěli, aby byly ve státní pokladně integrovány procesy řízení rozpočtu, likvidity, státního dluhu, platební styk, rozpočtový a účetní modul s detailnějším účtováním. Chtěli bychom na státní pokladnu navázat systém CRAB (databáze nemovitostí státu) i centrální nákupy. Na tom jsme se domluvili s ministerstvem pro místní rozvoj. To by mělo mít v gesci centrální zadávání a my obecně jako gestor pořizování majetku státu centrální nákup.

Prý jste se zhlédl ve slovenském modelu státní pokladny…

Teď jsme se vrátili z Londýna. Slovensko není jediný správný model. Já bych si chtěl vzít to nejlepší z více řešení. Mým cílem je, aby se zlepšil cash pooling. Aby bylo v pokladně více subjektů. Jejich peníze by se daly využít ve chvíli, kdy není výhodné nakupovat dluhopisy. Na Slovensku znají prostřednictvím pokladny potřeby státu třeba měsíc dopředu, takže mohou s likviditou státního dluhu lépe pracovat.

Jak je možné, že v projektu státní pokladny jsou dva tisíce licencí, které jsou nevyužité. Není to divné?

Je. Nakoupilo se jich víc, než bylo potřeba. Pro další rozvoj pokladny je ale můžeme využít.

Nestane se, že si ministerstvo pořídilo za čtyři miliardy informační systém, který nevlastní - podobně jako Praha u Opencard?

Ne, ne. Teď jsme vysoutěžili nového dodavatele na implementaci. Vyhrálo sdružení HP a Ness, dříve to dělalo IBM. Úspora proti minulosti je kolem 75 procent, asi 45 milionů. Takže nejsme závislí na jednom subjektu.

Vynakládáte hodně energie na to, abyste ušetřil desítky milionů. Z hlediska celého rozpočtu to je ale kapka. Nedeprimuje vás to?

Celý rozhovor v aktuálním vydání týdeníku Euro