Nedodělek na spravedlnosti

Proč nemůže být David Rath již dávno na svobodě? Odpověď na tuto otázku není tak komplikovaná, jak by se snad na prvý pohled mohlo zdát. A nepotřebujeme k ní ani zevrubnou právní analýzu případu Davida Ratha. Postačí, že budeme vycházet z trestního řádu, který v § 67 odst. 1 písm. a) upravuje možnost tzv. útěkové vazby kromě jiného i v případě, kdy z jednání obviněného nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava z útěku kvůli hrozícímu vysokému trestu. A takový trest nepochybně Davidu Rathovi, bude-li za žalované trestné činy pravomocně odsouzen, skutečně hrozí. Z ryze formálního hlediska, odhlédneme-li od lidského rozměru celé věci, kdy se nejen laické, ale i části odborné právnické veřejnosti zdá být jeho vazba již příliš dlouhá, nelze proto soudu, který zamítá žádosti Davida Ratha o jeho propuštění na svobodu, po stránce právní nic vytknout. Obávám se však, že tento postup může mít i vedlejší nechtěný efekt v tom, že kauza Davida Ratha začne být postupně stále více vnímána jako záležitost s politickým podtextem, nikoli jako obvyklý postup, v rámci kterého je třeba důkladně objasnit a prokázat všechny skutečnosti relevantní pro spáchání závažné hospodářské kriminality.

Podíváme-li se za hranice České republiky, nalezneme v řadě zahraničních právních systémů možnosti, jak zabránit případnému útěku obviněného v průběhu trestního řízení, aniž by bylo nutné držet jej po dlouhé měsíce ve vazební věznici. Tak například u našeho západního souseda, v Německu, lze již několik let nahradit ve vhodných případech vazbu použitím elektronického monitorovacího systému, který spolehlivě zaznamenává pohyb obviněného ponechaného na svobodě. V České republice zatím nebyla možnost nahradit drahé vazební stíhání elektronickými náramky, jak je běžně monitorovací systém označován, zavedena. Odpověď na to, proč se tak dosud nestalo, je třeba hledat nejen v chybějící legislativní úpravě, ale především v neschopnosti ministerstva spravedlnosti pořídit za ekonomicky rozumných podmínek elektronický monitorovací systém, a to i pro jeho využití v případě, se kterým již nový trestní zákoník z roku 2009 počítá, tj. u trestu domácího vězení.

Záměr zákonodárce zavést možnost ukládat za méně závažné trestné činy namísto krátkých nepodmíněných trestů odnětí svobody právě trest domácího vězení, tak vyzněl naprázdno. K zamýšlenému snížení počtu málo efektivních a současně velmi nákladných nepodmíněných trestů odnětí svobody nedošlo. Z tohoto neúspěchu však nelze vinit trestní soudy. Pouhé namátkové kontroly probačních úředníků, jejichž kapacity jsou dlouhodobě nedostatečné, soudům pochopitelně potřebnou garanci spolehlivého dohledu nad dodržováním základní povinnosti odsouzeného k domácímu vězení, totiž zdržovat se ve stanovené době ve svém obydlí, nedávají.

Přešlapování na místě Ani jeden z ministrů spravedlnosti (Kolářová, Pospíšil, Blažek), kteří v posledních letech spoluurčovali priority právní politiky, včetně její trestní oblasti, nebyl s to prosadit zakoupení, pronájem nebo jinou formu vhodného zafinancování elektronického monitorovacího systému. S určitou nadsázkou lze proto říci, že David Rath by mohl být dávno na svobodě, pokud by k jeho vazbě existovala alternativa v podobě elektronických náramků, která by umožnila čtyřiadvacetihodinovou kontrolu jeho pobytu na svobodě a snížila tak na minimum riziko útěku. Totéž platí pochopitelně i o dalších podobných případech, kdy je na obviněné uvalena, resp. u nichž trvá tzv. útěková vazba. Platná právní úprava sice již v současné době umožňuje, aby soud takové obviněné propustil na svobodu a nechal je pod dohledem probačního úředníka, nelze se však divit, že tato vazební alternativa nebyla v případě Davida Ratha zatím využita, neboť by znamenala pouhou namátkovou kontrolu (k 10. říjnu t. r. zajišťovali probační úředníci takový dohled u 733 obviněných, což při jejich nízkém počtu a množství dalších úkolů dostatečně spolehlivou eliminaci útěkového rizika rozhodně nezaručuje).

Nemám v úmyslu vracet se na tomto místě k podivným okolnostem doprovázejícím vminulosti vypsané tendry na pořízení elektronických náramků vedoucí k jejich zpochybnění a zrušení. Čtenáře bude zajímat spíše výsledek několikaletého přešlapování na místě, který se k dnešnímu dni rovná nule. Nezbývá než doufat, že příští vedení resortu spravedlnosti se bez zbytečných průtahů s nedodělky po svých předchůdcích úspěšně a rychle vypořádá a bude natolik osvícené, že prosadí novou legislativu umožňující elektronické monitorování nejen u odsouzených, ale i u obviněných, kteří nyní končí - podobně jako David Rath -ve vazební věznici. Kromě finanční úspory za nákladný pobyt ve věznici může být dobrým důvodem i zamezení zbytečné kritice v komplikovaných případech hospodářské trestné činnosti, jejíž vyšetření a prokázání obvykle vyžaduje značnou časovou dotaci.

Helena Válková