Nechám si noviny i Agrofert... a půjdu do příštích voleb

Skutečně – jak tvrdíte – jste připraven převést část řízení ANO na nově zvolené místopředsedy?
Samozřejmě. Když jsme uspěli ve volbách, z našich lidí se stali poslanci a ministři. Hnutí mi zůstalo na krku. Extrémně mě to ale zatěžovalo, neměl jsem na to čas. V předsednictvu jsme se scházeli, ale jasná dělba práce tam nebyla. To chceme změnit.

Vaše výrazná politička Radmila Kleslová tvrdí, že v ANO vidí politiky „tažné“ a politiky „chovné“. Dodává, že by ve vedení ANO měli být politici tažní, nikoli chovní – jak označila ministra obrany Stropnického. Souhlasíte s ní?
Paní Kleslová patří mezi tažné koně. Ale do médií by takhle mluvit neměla. Pan Stropnický byl a je pro nás zásadní tvář. Jsem mu vděčný, že do toho šel ve chvíli, kdy jsem hledal osobnosti. Když u nás začínal, moje popularita byla desetkrát menší než jeho, přinesl hlasy. I kdyby byla pravda to, co říká paní Kleslová, není to podstatné. Samozřejmě ne všichni odvádějí stejný výkon. Jsou lidé, kteří mluví a mluví dobře, třeba do médií, a není za nimi moc práce. A pak jsou lidé, kteří dělají svou práci, ale neumějí to prodat. A to je problém celého našeho hnutí. Vůči ČSSD jsme v tomto amatéři. ČSSD dokáže prodat všechno. I to, co nedělá.

Chcete od předsednictva, aby zlepšilo prezentaci ANO navenek?
Určitě. O předsednictvo bude velká rvačka, protože předsednictvo rozhodovalo o nominaci a odvolávání ministrů. To je podle mě největší motivace, protože někteří naši poslanci měli pocit, že mohou být ministry. Není to tak, že kdo nebude v předsednictvu ANO, nemůže být ministr. Ale i kvůli volbám do předsednictva náš sněm bude zajímavý.

Mezi členy ANO přibývá konfliktů. Po přestřelce Kleslová–Stropnický se zase část poslanců ANO pokusila sesadit vašeho vlastního šéfa školského výboru Jiřího Zlatušku.
Někdy vznikají nedorozumění. Vždycky je potřeba lidem říct na rovinu, jaké jsou vůči nim výtky, a neřešit to zezadu, nějakými minipodrazy. Jistěže jsou v hnutí i konflikty. Někdy nám vlastní lidé dělají ostudu. Je to i tím, že naše centrála je na rozdíl od jiných stran velice štíhlá.

Nedochází k názorovým střetům i proto, že po třech letech existence nemá vaše hnutí stále jasně stanovený program?
Neříkejte, že nemáme program! My ho máme. Neštvěte mě tím. Máme program, máme hodnoty. Jsme liberální středopravé hnutí. Náš program je podle mě jednoduchý: Nelžu, nekradu a pracuju pro lidi. Ale abych nemusel poslouchat, že nemáme program – budeme mít program pro krajské volby už do letošních Vánoc.

Jste spokojený s tím, jak se program ANO daří plnit?
My jsme náš základní program minulých voleb splnili. Zabránili jsme vniku levicové vlády podporované komunisty, která chtěla zvýšit daně. Jsme mladé hnutí. Na druhou stranu máme výhodu, že jsme otevření. A nejsme politická strana, kde si každý vysedí vytouženou funkci ministra nebo předsedy vlády.

Teď už se členové o funkce derou aktivněji? Byl zájem o místo po ministru Prachařovi nebo ministryni Válkové, které jste se rozhodli vyměnit?
Přiznávám, že někteří poslanci nebo členové říkají: My jsme tady dlouho, my jsme si to už odpracovali. Nelíbí se jim, že má přijít někdo nový a bude ministrem. My si ale vždycky musíme říct, zda na to ten člověk má, nebo nemá. Potřebujeme dobudovat naše expertní týmy, které už existují. Nemáme stínové ministry pro resorty, kde ve vládě nejsme. Ale názory na to máme a snažíme se to řešit. Transparentní zdravotnictví, transparentní financování sportu. A zahraniční politika? Tu já dělám už teď. Mám intenzivní vztahy se všemi velvyslanci, jsou nejlepším zdrojem informací, jak se na nás různé státy dívají.

Říkáte, že děláte českou zahraniční politiku. Jaké jsou české zájmy podle Andreje Babiše?
V Evropské unii je to aktuálně náš boj proti daňovým únikům, evropské fondy a další témata. Já teď hlavně bojuji proti karuselovým podvodům (obří podvody s DPH, které se provádějí při prodeji zboží přes hranice pomocí řetězce více firem – pozn. red.). Nechci, aby nám Evropská unie vzala kompetenci rozhodnout o takzvané reverse charge (změna v systému platby DPH, jež podvody komplikuje – pozn. red.).

Unie boji s daňovými úniky nepomáhá?
My ji dnes musíme žádat o povolení na reverse charge v režimu „quick“ (anglicky rychlý – pozn. red.). Ale pro ně je „quick“ šest měsíců. A průměrný věk karuselové firmy je 24 dní, rekord jen osm hodin. Někdo ji založí, podvede na DPH a za osm hodin firmu zruší. Proto za tu kompetenci bojuji. Asi se mi nepovede přesvědčit všechny členské státy, ale mám podporu kolegů Němce, Francouze, Nizozemce, Rumuna, Slováka a Rakušana. Já za to budu bojovat do roztrhání těla.

Jaký je váš vztah s prezidentem Zemanem? Minulý týden se postavil za ministryni Válkovou. Tento týden jste se střetli o názor na euro.
Já mezi námi žádný konflikt nevidím. Pan prezident dělá spousty různých prohlášení, je to aktivní prezident. Svými výroky samozřejmě občas rozděluje společnost, ale nemáme konflikt. Mně prezident řekl, že respektuje koaliční smlouvu, že respektuje naši nominaci na ministra spravedlnosti, ale že má výhradu vůči Robertu Pelikánovi, kterého jsme nominovali. Ale odcházel jsem od něj s tím, že pan prezident s naším návrhem souhlasí a nebude s tím problém.

Takže jsou vaše vztahy s prezidentem Zemanem korektní?
Uvidíme, jak výměna ministrů proběhne.

Když mluvíte s těmi velvyslanci, jak vidí prezidenta Zemana? Nedělá zemi ostudu?
Pan prezident se snaží komentovat celosvětové záležitosti. Má asi vůli pomoct, ale občas se některé jeho výroky projevují negativně. Nedá se ale jednoznačně říct, že by zemi dělal ostudu. Ostuda byla, když Václav Klaus v Chile ukradl pero nebo když nahatý Mirek Topolánek běhal po zahradě Berlusconiho vily (bývalý italský premiér – pozn. red.). Pan prezident Zeman je velmi aktivní, pořád cestuje, snaží se pomoct českým firmám. Jen občas něco vypustí, co mu pokazí image.

V názoru na Rusko se prezident Zeman rozchází s linií ministra zahraničí Zaorálka. Ke komu z nich se kloníte?
Situace s Ruskem a Ukrajinou je velmi nešťastná. Evropská unie na Ukrajině zaspala. Přijít s tím, že Ukrajina má být součástí Evropské unie, bylo nedomyšlené. Ukrajina tam ekonomicky určitě nepatří. Je škoda, že se to tak vyvinulo. Ještě před pár lety se Rusko a Evropa tvářily, jak budou spolupracovat. Oni mají suroviny, my máme v Evropě technologie. Sankce Rusko poškozují. V samotném ukrajinském konfliktu nic nepřinesly, jen oslabení ekonomiky Ruska a oslabení ekonomiky Evropy. Z pragmatického hlediska je to pro nás problém.

Zásadním střetem v koncepci české zahraniční politiky je pohled na ruského prezidenta Putina. Pro jedny je to nebezpečný agresor, pro jiné jen reaguje na dění na Ukrajině a brání rusky mluvící obyvatelstvo. Který pohled je vám blíž?
To fakt neřeším. Věnuji se zahraniční politice jen v rámci Evropské unie. Beru to pragmaticky. Potřebujeme mít pozici v EU, dobré vztahy, musíme být proevropští, musíme být při tom, když se tvoří zákony. Když tam vymyslí nějakou nesmyslnou regulaci, musíme na to reagovat. Ohledně Ruska – jsme součástí EU, jsme v NATO. Na vládě jsme si odsouhlasili nějakou strategii a já nevidím potřebu se k tomu stále nějak vyjadřovat.

Prezident Zeman nedávno prohlásil, že kdyby padla Sobotkova vláda, mohl by vás jmenovat premiérem. Chcete se stát premiérem?
Pan prezident, když dává rozhovor, chce vždycky udělat jedno silné kontroverzní prohlášení. Libuje si v tom. I mne občas láká říct něco kontroverzního a nechat v tom všechny vymáchat. Ale vážně: ta funkce mě neláká, protože premiér má sice obrovský aparát, ale jeho povinnosti mu nezávidím. Stále se musí k něčemu vyjadřovat, musí někam jezdit. K takové práci nemám předpoklady. Já chci něco tvořit, něco zanechat.

Je pád vlády před koncem volebního období kvůli neshodám v koalici reálný?
To, co pan prezident řekl, určitě reálné není. A já chci, aby vláda vydržela do konce volebního období. I když je fakt, že řídit koaliční vládu je pro premiéra problém. V koalici se některé věci nezrealizovaly, protože se jednomu z partnerů nelíbí. Váznou i některé základní zákony, třeba registr smluv.

Vy zdržování nepřispíváte?
Můj problém je, že extrémně nestíhám. Věřte mi, že dělám dvacet hodin denně, dělám soboty i neděle. V životě jsem tolik nepracoval a také jsem neměl pocit jako nyní, že při takovém množství práce a energie výsledek není adekvátní.

Jste spokojený aspoň s řízením resortů, jež patří ANO?
Moc ne. Jde to pomalu. Musíme to zlepšit. Teď se snažíme řešit IT, centrální nákup, ale pořád to nefunguje optimálně. Lidé, kteří to měli na starosti, nepřinesli výsledky, které jsem čekal. Je to těžkopádné. Teď jsme dělali výběrové řízení na operátora, který má pro náš resort dodávat mobilní data. Od největšího operátora z O2 nám napsali, že nepodají nabídku. Takže nám přišla jen jedna nabídka a podle debilních zákonů, které máme, musíme celý tendr zrušit. Vypíšeme ho znovu, ale bude to trvat asi pět dalších měsíců. Takže pět měsíců pojedeme za sazby, které pro nás nejsou atraktivní.

To jste soutěž vypsali špatně, když o zakázku není zájem.
Hloupost, to nám udělali naschvál. Kluci operátoři se mezi sebou domluvili.

Když zjišťujete, jak to na ministerstvech chodí, pořád myslíte, že se vám podaří chod státu výrazně zlevnit?
Já chci, abychom všechno zveřejňovali. Teď třeba chystám tiskovou konferenci, kde chci odprezentovat všechna jednací řízení bez uveřejnění (vybírání dodavatelů státních zakázek přímo, bez veřejné soutěže – pozn. red.), která ministerstvo financí dělalo za rok 2014. Jsme zásadně proti zadávání zakázek bez soutěže! Řekneme, která jednací řízení bez uveřejnění jsme zdědili, která musíme dělat z titulu dlouhodobě uzavřených smluv a která jsme dělali sami od sebe, z vlastní vůle. Ukážeme lidem, jaká je pravda.

Kteří ministři za ANO vedou podle vás své resorty dobře, kteří ne?
Ministr životního prostředí funguje dobře, Dan Ťok na dopravě to teď správně bere do ruky. Ale i jeho předchůdce pan Prachař fungoval dobře, prosadil třeba důležitý zákon o výkupu pozemků. Martin Stropnický na obraně také řeší důležité věci. Samozřejmě ne všichni řídí přímo, někdo se víc spoléhá na úředníky.

Občas říkáte, že v politice z nezkušenosti děláte chyby. Jaké byly podle vás vaše největší chyby za první rok vaší účasti ve vládě?
Špatně jsem vyjednal počet ministrů, měl jsem žádat stejný počet, jako má ČSSD. Měl jsem trvat na šéfovi Legislativní rady vlády, jim všechno moc dlouho trvá, vše je moc těžkopádné. Velký problém jsou zrušené poplatky u lékařů. Lidi si na ně zvykli, tolik jim nevadily, ale teď kvůli jejich zrušení máme díru v rozpočtu. Byl to populistický krok. Chtěli jsme také zdanit peněžní náhrady církvím, ale proti tomu se ohradil náš třetí partner, lidovci.

Co jste podle vás naopak uhrál nejlépe?
Rozpočet. A povedlo se mi snížit náklady na ministerstvu financí.

Jako hlavní úkol na ministerstvu financí jste si stanovil zvýšit výběr daní. Dokonce jste koaličním partnerům slíbil, že nebude potřeba zavádět další daně, protože výběr zvýšíte. Jak se vám to daří?
Samozřejmě jsem resort převzal v nějaké kondici. Ale vybralo se o nějakých 45 miliard korun více než dřív – včetně sociálního a zdravotního pojištění.

Ale v tom vám pomohl hlavně vývoj ekonomiky, ne vaše nová opatření.
No jasně. V každém případě jsme přinesli úplně jinou atmosféru a transparentnost. Uvědomte si, že jsme museli podat trestní oznámení na bývalého šéfa finanční správy. Další trestní oznámení na Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, na Státní tiskárnu cenin, další trestní oznámení kvůli systému Státní pokladna. Ekologické zakázky dnes nakupujeme za poloviční ceny než dřív. To dřív nikdo neřídil, politici si řešili své kšefty.

Dobře, ale kdy tedy předvedete ten opravdu výrazně efektivnější výběr daní?
Já do daní přináším revoluční věci. Kontrolní hlášení – to působí proti daňovým podvodům s DPH. Zmiňovanou reverse charge – opatření proti karuselovým podvodům. Elektronickou evidenci tržeb, prokazování původu majetku a restrukturalizaci finanční a celní správy. To se nespraví za chvilku. Teď řešíme Prahu, která fungovala jako daňový ráj. Daňová kontrola tu chodila snad jednou za tři sta let. Nastěhovaly se sem kvůli tomu tisíce firem. Tohle řešíme. Jen za leden jsme vybrali o 300 milionů na daních více. A nový ředitel finanční správy je velmi dobrý. Efekty všech změn, které navrhuji, uvidíme někdy od roku 2017. Pokud všechno projde v koalici.

Takže bude, nebo nebude třeba zavést sektorovou daň pro vybraná odvětví? Koaliční partneři ji budou prosazovat, pokud včas nepředvedete, že i bez ní dokážete naplnit státní pokladnu.
Já jsem poprvé od roku 1995 snížil absolutní zadlužení státu. Asi o osmnáct miliard. Do státní pokladny chci zapojit i zdravotní pojišťovny. My máme státní dluh, který je 1 650 miliard korun, ale mimo to existuje ještě dalších 110 miliard korun v rezervách. Snížili jsme úroky o 2,7 miliardy. Kdyby byl stát jako firma, všechny své peníze nasype na jedno místo a řídí je z něj. Říká se tomu cash-pooling. Tím, že to dřív stát nevyužíval, měl 350 miliard, které nikdo neinvestoval. Jen na cash-poolingu jsem vydělal 240 milionů. Ty peníze spaly a nikdo je neřídil. Je to otázka přístupu.

Kolik bychom mohli ušetřit, kdyby se vám povedlo v mezinárodní spolupráci zamezit karuselovým daňovým podvodům?
Podle statistiky Evropské unie přichází Česká republika ročně na daních o 3,2 miliardy eur. To je 108 miliard korun. Jde o nezaplacené DPH, krácení tržeb, kombinace různých úniků. Určitě to všechno nevybereme. Ale různá opatření nám mohou přinést třicet miliard a na karuselech to mohou být desítky, možná padesát miliard. Ale v čase, ne hned.

Jak vaše působení v politice ovlivnilo výkony vaší firmy Agrofert?
Samozřejmě to na ni vliv mělo. Ale negativní.

Na číslech to vidět není. Agrofert má rekordní tržby.
To je jednoduché. Naše německá chemička udělala tři miliardy zisku, což je polovina zisku celé skupiny. Celý náš nárůst je v Německu. Jinak je vývoj spíš negativní.

Tak jak podle vás vaše politické angažmá Agrofertu škodí?
Já jsem tu firmu stvořil, vybudoval a já měl nápady. A měl jsem skvělý tým, který je vždycky proměnil do reality. Teď se firmě věnuji tak, že jednou za měsíc dostanu výsledky, jinak ji neřeším. Kdybych energii, kterou věnuji státu, věnoval firmě, byl by výsledek lepší. Já vím, že jsou tu pořád různé spekulace, co Agrofert a co stát a co moje působení ve vládě. Ale uvědomte si, že tržby od státu tvoří v celkových tržbách Agrofertu jen asi 1,1 procenta. Tím, že jsem šel do politiky, jsou mé firmy spíš oslabované, než že bych jim pomohl.

Přesto vás jako politika Agrofert bude vždy handicapovat. Fakticky jste ve střetu zájmů. Držíte ministerstva, která hlídají dotace – a dotace jdou i do Agrofertu. Některé vaše firmy obchodují se státním sektorem. Váš Uniless dělá zakázky pro státní Lesy ČR. Ve vládě řešíte vztah s firmou Unipetrol, s níž máte nevypořádaný obchodní spor...
O tom všem mluví jen novináři. To nejsou objektivní informace. Jsou novináři, kteří založili weby proti Babišovi a od rána do večera o mně píšou. Třeba Uniless, vždyť já ani nevěděl, že jsme ji vyhráli. Proč bych měl? Mě zajímá, jaký zisk měl Agrofert za rok. To je podstatné.

Ale vztahy vašich firem se státem vás znedůvěryhodňují jako politika. Už jen proto, že se o nich píše.
Ano. Matrix se brání. Útočí na mě, zesměšňují mě, lžou. Ve všech státních firmách jsou zástupci ČSSD, jsem přece pod drobnohledem. Proč všichni mluví o mém střetu zájmů, ale nikdo neřekne, že jsem postavil na zelené louce fabriku za dvě miliardy korun a že jsem tam zaměstnal spoustu lidi? Že se na té fabrice živí plno dalších firem. Ví se, že moje skupina zaměstnává 40 tisíc lidí. Je to velká zodpovědnost, podnikat a uživit tolik lidí, dát jim perspektivu. A já jsem jeden z mála, který to odpracoval. Bez kuponovky, bez státní privatizace. Rozumní lidé to chápou.

Záleží vám víc na politice, nebo na Agrofertu?
Já chci dělat pořádně politiku. Když můžete mít tolik peněz jako já – ne tedy, že bych je měl, já miliardu nikdy na účtě neměl – tak vás peníze nezajímají. Pro mne nejsou kritérium. Moc peněz znamená moc starostí. Já myslím, že lidé věří, že mě nikdo neuplatí. V ničem. Mají stoprocentní jistotu. Mým hlavním handicapem není to, že vlastním Agrofert, ale hlavně to, že jsem koupil noviny.

Do budoucna si tedy hodláte nechat všechny tři své role? Zůstanete mediálním magnátem, velkoprůmyslníkem i politikem?
Třikrát ano – nechám si noviny, nechám si Agrofert a půjdu do příštích parlamentních voleb. Pro mne to je výzva. Chápu, že to je kontroverze. Ale já jsem Blíženec a Blíženci jsou kontroverzní. Nadávám si, že jsem do politiky šel, je proti mé rodině, proti firmě, proti mně samému. Přibral jsem patnáct kilo, jde i o zdraví. Ale dokud cítím, že mi lidé věří, tak nebudu couvat. Jen se ode mne nesmějí čekat zázraky.

Autoři: Jaroslav Plesl, Zuzana Kubátová

Článek si můžete přečíst v Mladé frontě DNES.