Nahlížím do jícnu sopky. A je mi horko

Jaký je to pocit, vrátit se hlavními dveřmi na ministerstvo, odkud jste před osmi lety odcházela málem s policií za zády?

Cítím satisfakci, ale ne v takovém tom zúženém slova smyslu. Sama jsem si dokázala, že se z toho dokážu vyhrabat a hodně jsem se na to nadřela. Je to takový souběh zvláštního řízení osudu, že mě oslovilo hnutí ANO a že jsme si sedli s Andrejem Babišem jako kolegové. Zároveň to však byla dřina, protože jsem se po té kauze musela postavit na nohy a učit se pracovat na sobě. Když máte takovou životní událost přerazit, tak to chce hodně vnitřní síly. Teď tedy určitou satisfakci cítím, ale je v tom i pocit jisté bázně, vznešenosti a zároveň se mi trochu podlamují kolena z úkolů, co jsou přede mnou.

Z čeho nejvíc se ta kolena podlamují?

Největší úkol je zjednodušit čerpání z fondů EU. Budeme se o to maximálně snažit a víme, že se to pomalu ještě nikomu nepovedlo – aby se ze složitého a zajetého systému čerpání evropských miliard stal systém jednoduchý, ale zároveň neprůstřelný z hlediska jeho možného zneužití.

V uplynulých osmi letech jste byla mimo politiku, studovala jste práva, pracovala jako poradkyně. Je za těch osm let nějaký citelný posun? Třeba Bohuslava Sobotku jste zažila ještě jako mladičkého ministra financí, dnes vede vládu.

Myslím, že pan Sobotka za tu dobu velmi vyzrál. Mně ten jeho styl vyhovuje, komunikace s ním je jasná, strukturovaná a zatím si nemůžu stěžovat, pokud ho tedy mohu takto veřejně hodnotit. Já jsem ho jako ministra financí moc neuznávala, protože v té době jsem vůbec měla velké problémy s ministerstvem financí. My jsme tehdy jako MMR stavěli systém pro obrovský tok evropských peněz, který tu nikdy před tím nebyl, a potřebovali jsme uvolnit cestu v předpisech a v systému financování veřejné správy. A tohle se moc nedařilo. Používala jsem v těch letech příměr, že tělo českých veřejných financí nedokázalo přijmout nový orgán. Transplantace evropských peněz se nedařila.

A kromě Bohuslava Sobotky? Je dnešní politika hrubší či naopak jemnější, než jakou jste ji znávala?

Nemůžu to úplně objektivně posoudit, protože tehdy jsem byla náměstkyní ministra, a to je přece jen funkce, která je více odborná. Náměstek, když nechce a uchrání si svoji odbornost, se vysoké politiky nemusí tak úplně dotýkat a já se o to tehdy snažila. Dnes je to z pozice politika jiný pohled. Kdysi mi jeden kolega říkal, že když už se staneš ministrem, nahlédneš do jícnu sopky. Já tam právě teď nahlížím.

Jaký je to pocit?

Je mi horko. (smích)

Horko, protože je to odborně složité, nebo političtí dravci krouží okolo?

Je mi obrazně horko z toho, že politika vyžaduje určitou schopnost chránění si zad, ostřejší lokty a instinkt na to, co se může dít špatného. V tomhle jsem docela čitelná, protože to nejsou moje nejsilnější stránky. Já lidem důvěřuji, nedělám svinstva a dělám na práci, která je mi svěřená. Tudíž pak necítím, že se obrazně řečeno stahují mraky. Dělá mi problém ta nutnost zabývat se více svojí pozicí a jištěním zad, na úkor toho, abych se mohla soustředit na konkrétní věc, na které mám pracovat.

V jádru té pomyslné sopky teď doutná problém s evropskými dotacemi. Odhady, kolik miliard nevratně ztratíme, se liší. Která cifra je nejreálnější?

Myslím, že ztracená je část peněz, které jsme měli dočerpat do konce roku 2013. Může jít o deset miliard, stále ještě jednáme s Evropskou komisí, aby to nebylo tolik. Vedle toho je ale prognóza, kolik můžeme ztratit nedočerpáním peněz v letošním roce, tam jde o 24 miliard. Této sumě ale osobně říkám černý scénář a velmi se snažíme, aby to bylo o hodně méně. Už jsem říkala, že bych se ráda dostala na půlku.

Takže minus deset miliard za loňský rok, a když to dobře dopadne, tak 12 miliard za letošek.

Já to takhle nechci říkat. Nejsme jako MMR jediní, kdo ty hrozící ztráty může stáhnout, je to i na jednotlivých ministerstvech a doufám, že všichni kolegové se budou snažit – a už se i snaží – vyčerpat maximum. Ty odhady se liší, někdo říká, že hrozí ztráta až 26 miliard, ale já to beru i jako varování. Je lepší si nalít čistého vína než růžového. Musíme ten odhad vidět reálně, vědět, s čím bojujeme a jaké máme nástroje, abychom tu hrozící ztrátu stáhli.

Čím konkrétně?

Nástroje, jak to stáhnout, známe. Bohužel situace je taková, že evropské strukturální fondy nás nutí dočerpat peníze do konce příštího roku. Tenhle typ fondů je přitom zaměřen hlavně na velké stavební investiční projekty a ty už nestihneme zařadit. Musíme se tedy pokusit o kratší, třeba i objemné projekty typu nákup technologie do výzkumných center či nákup techniky do zdravotnictví. To lze stihnout, každý rezort má teď za úkol prověřit tyto možnosti.

Jenže on ten průšvih není jen na centrální úrovni, obrazně i doslova hoří regiony. Doteď jsme tu měli sedm programů, ze kterých si braly peníze. Každý region měl svůj úřad a bohužel také své kmotry a kmotříčky, kteří se přisáli. Mezi roky 2014 až 2020 bude jen jeden regionální program a z něj budou čerpat všichni. Jaká bude brzda, aby se zase někdo nepřisál, a na druhou stranu, aby čerpání nebylo složité?

Ano, nástupnický program bude už jenom jeden, takzvaný Integrovaný regionální operační program, který budeme řídit my z centrální úrovně. Chceme se poučit z chyb minulosti a hodláme spolupracovat s lidmi, kteří dnes pracují v regionálních programech a osvědčili se. Já tyto lidi nezatracuji, byť samozřejmě víme, že v minulosti došlo ke kriminálnímu napadení některých programů a probíhalo tam vyšetřování. To však znamená, že to všichni dosavadní úředníci dělali špatně. Chceme využít úředníky, kteří se osvědčili a chtěli by s námi spolupracovat dál. V zásadě ovšem ten systém pojede už apoliticky. Už tam nebude žádný politik, který by rozhodoval, kam půjde konkrétní částka na nějaký projekt.

Kdo tedy o penězích pro regiony rozhodne? Nově chcete zapojit i takzvané místní akční skupiny.

Budou to komise sestavené z lidí z různých sfér, v některých oblastech budou hrát roli i místní akční skupiny, což je nový nástroj lokálního partnerství. Co je však důležité, vybrané projekty budou hodnotit na sobě nezávislí experti, a to pomocí bodování a jasných kritérií. Politici v regionech budou „jen“ nastavovat strategii, tedy do jakých oblastí mají peníze jít. My se ještě bavíme o tom, jaká kritéria stanovit. Bude to však objektivní, nikoliv subjektivní hodnocení. Dneska je v dokumentech například kritérium „Přínos projektu pro region“, to je nesmysl. To už se tam nesmí objevit, to je jasně subjektivní a dává to prostor pro ovlivňování projektu. Nově bude výběr projektu, který peníze dostane, stát na exaktním, řekla bych až matematickém, hodnocení. Chci, aby se to posuzovalo na základně měřitelných ukazatelů.

To je ona brzda proti kmotrům?

Nevím, jestli dokážeme odradit všechny ty takzvané kmotry v regionech. Bude do toho vstupovat i lobbing, který nemusí být zločinnou aktivitou, přece jen linie mezi lobbingem a korupcí je tenká, ale to samotné financování bude otázkou exaktního hodnocení a odborné komise budou mít závěrečné schvalovací slovo.

Ve vládě jste jako zástupkyně hnutí ANO. Co budete dělat, pokud se evropské dotace dotknou byznysu Andreje Babiše. Portfolio jeho firem je široké, případný střet zájmů zákonitě nastane.

Systém rozdělování evropských peněz musí být takříkajíc bez chuti a bez zápachu. Firmy pana Babiše nemůžou být úplně vyloučeny z čehokoliv jenom proto, že on sedí na ministerstvu financí. Přesně proto musíme systém čerpání evropských peněz nastavit tak, aby byl „tlakuprostý“, čímž nechci říci, že by pan Babiš vyvíjel nějaké tlaky. Vím jistě, že nešel do politiky, aby zbohatnul, a věřím mu v tom. Na stejnou věc, tedy na střet s firmami pana Babiše, se mě ptala i poslední kontrola z Evropského parlamentu a řekla jsem jim totéž. Systém musí fungovat tak, aby měřil dopady projektů a nehleděl na to, kdo ty projekty podává. Jde o to, aby to byla dotace, která půjde spolehlivému žadateli, který za ty peníze vyrobí výsledky, a když ne, tak ponese zodpovědnost a bude platit sankce. Jestli to bude firma pana Babiše nebo třeba pana Voženílka, to nehraje roli. Já musím sledovat efekt peněz pro veřejný zájem.

Evropskému parlamentu takové vysvětlení stačí?

Ano, moje vysvětlení kromě toho bylo i to, že pan Babiš a jeho firmy budou pod tak extrémní veřejnou kontrolou, kontrolou médií i jeho vlastní sebekontrolou, že si myslím, že zneužití nehrozí.

Státní správu ale trápí i jiná věc, zákon o úřednících, který po nás žádá EU a bez nějž nám bude zastavovat dotace. Co hodláte do služebního zákona prosazovat vy?

Musí se nám povést udržet hlavní účel zákona, což podle mě není totální depolitizace státní správy. To tam bude napsáno také, ale mně půjde o zvýšení kvality úředníků a státní správy. Řeknu příklad: Když se já zítra špatně vyspím, tak vydám rozhodnutí, že ze 40 odborů našeho ministerstva jich zrušíme polovinu a jedním podpisem ten úřad totálně deaktivuji. To je problém a takhle to nemůže fungovat. Dneska je vše na velké libovůli politiků a jejich neblahý vliv, pokud by ho chtěli uplatnit, je třeba úplně vyloučit. Služební zákon je nutný, je velkým omezením politiků a vlastně se ani nedivím, že se jeho zavedení tolik let oddaluje. Ale už ho musíme schválit, nikoliv jen kvůli Bruselu, ale hlavně kvůli sobě.

Profesionální úředník by ale měl mít adekvátní plat. Přidáte jim?

Řešíme to. Je to jedna z velkých kapitol, kterou musíme připravit. Je ale jasné zadání, že dopady nového zákona musejí být rozpočtově neutrální, přeloženo do češtiny, nesmí nás to nic nebo moc stát. Propočítáváme varianty, jak to nastavit. V zásadě úředníci nemají přijít o peníze, nechceme přijít o kvalitní úředníky, které máme. Ale museli jsme si říci, co nám vadí na stávajícím stavu nejvíce, a jsou to excesy, ke kterým docházelo – tedy zbytnělé odměňování konkrétních „chovných“. To, že to zákon vůbec umožnil, toho se musíme zbavit.

Budete prosazovat plošné testy pro všechny státní úředníky? To by se dotklo asi 60 tisíc lidí.

Jsem přívržencem tvrdých výběrových řízení při vstupu na ministerstvo a průběžného hodnocení, ale plošný test 60 tisíc lidí považuji za nereálný. Musíme mít na paměti i atmosféru na úřadech, my vcházíme do období, kdy služebním zákonem nesmíme státní správu destabilizovat. Určitě ale budeme chtít, aby si svoji pozici ve výběrových řízeních uhájili vedoucí pracovníci, řekněme nad úroveň ředitelů odborů a oddělení. To je však zatím můj vlastní názor a návrh.

Zaměříte se nějak také na odměny, které rozdávají přímo ministři? Především ve světle kauz jako byla Jana Nagyová.

Ministr zůstane hlavou úřadu pro věcnou agendu, pro tu řekněme hmotu a samozřejmě musí mít i vliv na odměňování náměstků. Už teď je to tak, že sám ministr odměny skoro nedává, činí tak na návrh svých náměstků. Pokud má ministr skutečně řídit úřad, odměny pro náměstky tam zůstanou, ale zároveň tam dáme zákonné zarážky, aby se ministr nemohl „rozběhnout“ a někomu dát 200 tisíc jako odměnu.

Miliardy nám neutíkají jenom z evropských peněz, mizí i ve veřejných zakázkách. Váš resort by měl připravit novelu zákona o tendrech. Nyní je zákon měkčí proti tomu, co se přijalo za Nečasovy vlády, a protikorupční organizace vás žádají, aby se už dále nezměkčoval. Proti tomu stojí starostové, kteří kvůli byrokracii nevysoutěží ani drobnosti. Jak udělat zákon všeobecně přijatelným?

To je skoro neřešitelné. Všeobecně přijatelné nemůže být nikdy nic. Ze samé podstaty se ty pohledy různých skupin tříští, vidím to při projednávání navrhovaných změn, kde jsou zástupci měst a obcí, kraje, stavební firmy i protikorupční organizace. Nová směrnice evropské unie klade na veřejné zakázky jiné požadavky než ta naše. Evropa totiž oproti nám ještě dál změkčuje požadavky na veřejné zakázky a je na nás, abychom si řekli, jestli to zpřísníme, změkčíme, nebo necháme tak, jak to je. Při těch úvahách se mimo jiné dostáváme k otázce, jaký je ten český národ? Jestli musíme a priory přitvrdit, nebo jestli tam necháme nějakou důvěru – a jak velkou. Je to zajímavá debata.

Vy jste pro změkčení, zpřísnění nebo zachování nynějších limitů pro veřejné zakázky?

Evropská směrnice nehýbá s limity, od nichž je nutné vyhlásit veřejnou soutěž, tedy do dvou milionů korun pro služby a šest milionů korun pro stavební zakázky. Směřujeme zatím k tomu, že tyhle částky měnit nechceme, navzdory tlaku protikorupčních organizací. I pod ten limit je ale nutné ponechat aspoň nějaké základní výběrové řízení, kde zadavatel prokáže, koho vybral. Můj názor je ponechat limity tak, jak jsou. Musíme ale zároveň vyřešit problém s cenami neboli ekonomickou výhodností, mnoho zadavatelů se dnes uchýlilo k ceně jako jedinému kritériu a to vede k úpadku kvality prováděných prací. Budeme také řešit budoucnost takzvaných víceprací, dnes zákon umožňuje zvýšení zakázky o 20 procent a evropská směrnice to opět mění a dává volný režim pro změnu smlouvy, a to do deseti procent u služeb a dodávek a 15 procent u stavebních prací. Tady jsem spíše pro to, aby se to do nějaké míry zpřísnilo.

Ještě jednu aktualitu. V médiích se tento týden skloňuje výrok ministryně spravedlnosti Heleny Válkové, že v protektorátu se „toho až tak moc nedělo“. A následoval výrok Andreje Babiše, který se obořil na redaktora serveru, který rozhovor s ministryní přinesl. A naznačil, že by se berní úředníci mohli majiteli serveru podívat na jeho daňové přiznání. Jak chápete obě tato vyjádření?

Výroky to podle mě byly nešťastné, řekli jsme si to naprosto otevřeně i na poslaneckém klubu. Je to poučení pro budoucnost, i pro mě. Je třeba zvažovat dopad a možnou interpretaci různých výroků. Že to byly skutečně nešťastné výroky, to uznali oba jejich aktéři. Andrej Babiš uvedl, že to nemyslel tak, jak to vyznělo, nebylo to podle něj žádné vyhrožování. Řekl, že bude na tiskovky chodit víc v klidu a nenechá se unést. Heleny Válkové jsem se ale osobně zastala, protože je to hysterie a jsem si absolutně jistá, že to nemyslela tak, jak to média napsala, a je nespravedlivé, je takto lynčována.