Na fosilní paliva má být zákon. Bude funkční?

Vznikající koalice chce prosadit rámcový zákon, který by stanovil povinnost snižovat každoročně o přibližně dvě procenta závislost na fosilních palivech. Zákon by měl nastartovat ekonomiku a zlepšit životní prostředí. Autoři návrhu z řad ekologické organizace Hnutí Duha se inspirovali ve Velké Británii, kde podobná právní norma platí již pět let. „Chtěli bychom návrh zákona předložit po širší odborné diskusi společně s opozicí,“ uvedl pro LN kandidát na ministra životního prostředí Richard Brabec (ANO). Předpokládá, že to bude nejdříve v posledním čtvrtletí letošního roku.

Zastáncem tzv. antifosilního zákona je i možný budoucí premiér Bohuslav Sobotka. „Jsem připraven zákon podpořit. Je to krok správným směrem. Znamená cestu k modernizaci země, ke snižování energetické náročnosti. Vytvoří nová průmyslová odvětví a pracovní příležitosti. Sníží závislost na dovozu ropy a plynu i smog a zpomalí klimatickou změnu, což je jeden z hlavních přínosů zákona,“ uvedl už před volbami Sobotka.

Norma by také měla dát pevný rámec firmám, které by dlouho dopředu věděly, jak mají rozložit své investice. Obyvatelé by měli výhledově platit díky energetickým úsporám menší účty a zákon byměl rozhýbat ekonomiku tím, že vytvoří nová průmyslová odvětví. A úměrně se snižováním užívání fosilních paliv by se zmenšilo množství oxidu uhličitého vypouštěného do vzduchu při jejich spalování.

Zákon by měl být technologicky neutrální, což znamená, že nebude vládě předepisovat, jakým způsobem by se mělo snižování závislosti na fosilních palivech dosáhnout. Konkrétní vláda by mohla například rozhodnout, že v určitém období by se snižování docílilo prostřednictvím zateplování budov, později pomocí podpory obnovitelných zdrojů či elektromobility, nejčastěji kombinací více způsobů. Cílem by mělo být do roku 2050 snížit spotřebu fosilních paliv o 80 procent, s mezistupněm snížení o 34 procent do roku 2020.

Někteří experti však pochybují, že to bude fungovat. Profesor Josef Šíma z katedry institucionální ekonomie Vysoké školy ekonomické Josef Šíma si myslí, že když podobné cíle v oblasti paliv prosazuje vláda, často se míjí účinkem. „Lépe to funguje podnikatelsky, na základě zisku. USA se také snaží snižovat množství oxidu uhličitého. Lépe než vládní snaha ale zafungovala nová technologie těžby břidlicového plynu, která tam funguje na tržní bázi. Klesla díky ní těžba uhlí, zlepšilo se ovzduší, firmy vydělaly peníze, klesla cena elektřiny. V Evropě platíme daně a podporujeme ekologické projekty shora, ale s nižším účinkem,“ míní Šíma. Množí se i obavy, zda budou na radikálnější snižování závislosti dostupné technologie, jinak řečeno zda budeme mít plnění cílů z čeho zaplatit, aniž by to ohrozilo českou konkurenceschopnost. Pro tyto případy si také budoucí koalice nechala v koaliční smlouvě zadní vrátka v podobě klauzule, že zákon prosadí pouze za podmínky, že tím neutrpí konkurenceschopnost ekonomiky.

Jiří Schwarz z katedry ekonomie VŠE se zase obává vynutitelnosti tohoto zákona. „Pokud nebudou v právní normě zakotveny žádné sankce, což si neumím moc představit, tak to považuji spíše za prázdnou proklamaci bez reálného efektu,“ poznamenal pro Lidové noviny Schwarz.

Autoři zákona a stejně tak i koalice však věří, že když se na zákoně shodne celé politické spektrum, cíle budou všechny příští vlády plnit dobrovolně. Kromě koaličních stran ANO, ČSSD a KDU-ČSL zákon podporuje také TOP 09 a podílet se na jeho přípravě chtějí i komunisté. ODS a hnutí Úsvit se k této problematice nevyjádřily.

Také ve Velké Británii tento zákon (The Climate Change Act 2008) prosadili labouristé ve shodě s oběma opozičními stranami -konzervativci i liberálními demokraty - a podporoval jej i Svaz britského průmyslu a odbory. Sankce z jeho nedodržování sice neplynou, ale zákon ustavil nezávislou komisi (Committee on Climate Change), která dohlíží na jeho dodržování a radí vládě, jak konkrétně cílů dosáhnout.

Svaz britského průmyslu nyní přišel i s příklady toho, kde již právní norma zafungovala. Například britský maloobchodní řetězec Sainsbury spotřebuje ročně jedno procento celkové energie země.

Od doby, kdy začal platit rámcový zákon a s ním i nejrůznější dotační programy, snížil řetězec svou spotřebu energie za pět let o 9,1 procenta, přestože jeho prostory se o čtvrtinu rozšířily. Dosáhl toho například využíváním energie z obnovitelných zdrojů, instalací úspornějšího osvětlení či optimalizací kompresorů.