Možná si nepovedu lépe než Válková

Jak proběhla schůzka s premiérem? Je ochoten vzít vás do vládního týmu?
Byla to příjemná schůzka. Vyptával se na jednotlivé projekty na ministerstvu spravedlnosti. Je dobře informován a pozorně mne vyslechl.

Řekl jste mu, co chcete měnit?
O tom jsme se nebavili. Mluvili jsme například o tom, jak jsme na tom s novou právní úpravou týkající se exekucí. Máme solidní předlohu, která by měla poměrně rychle pokračovat legislativním procesem. Rozhovor se nesl v podobném duchu. Pan premiér mne ujistil, že má v úmyslu mě navrhnout panu prezidentovi ke jmenování.

Jste na ministerstvu spravedlnosti od června. Za spoustu věcí, které tu drhnou, jste spoluodpovědný.
To já bych takhle neviděl. Jsou různé druhy odpovědnosti. Objektivní odpovědnost za výsledek nese ministr. Pokud budu jmenován, možná si nepovedu o nic lépe, protože ony jsou často objektivní důvody, proč se něco nedaří.

Kde si tedy nemáme dělat naděje, že se něco pohne – z objektivních důvodů?
Například u insolvenčních řízení, tam neexistuje zákonná změna, která by dokázala vymýtit podvodné insolvence. Nebo vyšetřování závažné kriminality, trvá dlouho, a i když se nám podaří vytvořit speciální skupinu policistů a státních zástupců, bude to mít plody za dva tři roky.

Pokud budete jmenován, jaké budete mít ve své práci priority?
Je nezbytné, aby konečně vznikla koncepce soudnictví. Rozhodnout, kolik má být stupňů soudů, jak má vypadat soudce, jaký má být jeho profesní život. Jak se mají vybírat funkcionáři na soudech, co mají soudy dělat a co se z nich má vyvést jinam. Některé části koncepce je třeba začít prosazovat co nejrychleji. Hlavně elektronizaci justice.

Proč elektronizace spěchá?
Zlepší kontrolu soudů, ale hlavně odpadnou zbytečné prostoje. Dnes máte každý spis jen v jednom exempláři. Jakmile ve sporu vznikne nějaká odbočka, putuje do té odbočky celý spis. Jde třeba o opravný prostředek proti rozhodnutí, které není důležité pro řešení věci samé. Ale v té se nedá pokračovat, protože spis se musí někam poslat, čeká se měsíce a nic se neděje. Do elektronického spisu se budou moci dívat oba soudy najednou.

Většina lidí se na soudce dívá kriticky. Tvrdí, že soudy se vlečou a selhávají, spravedlnost u nás je nejistá...
Tak kritický pohled nesdílím, ale je to začarovaný kruh. Aby mohlo soudnictví dobře fungovat, musí si ho lidé vážit. A aby si ho vážili, musí dobře fungovat.

Jak vrátit soudům respekt?
Myslím, že soudnictví má lepší pověst než na konci devadesátých let. Tehdy se rozevřely nůžky mezi státní a soukromou sférou. Průměrný plat soudců byl 25 tisíc korun, ale advokáti si dokázali vydělat klidně čtyřnásobek. S následky se potýkáme dodnes. Platově se to ale už celkem narovnalo a aspoň v odborné sféře si justice vydobývá zpět dobrou pověst. Když se dnes ptám studentů, co chtějí dělat, procento těch, kteří chtějí být soudci, je dost vysoké.

Je naivní představa, že začínající právník chce být soudcem, protože chce sloužit spravedlnosti?
Když pracuji se studenty, leckdo na to slyší. Ale má to meze. Bude-li to opovrhované povolání, budou-li jejich přátelé říkat, že u nás stejně žádná spravedlnost není, tato motivace je opustí.

Mezi soudci je řada těch, kteří opakovaně vynášejí špatná rozhodnutí. A občas o tom mluví: „Nevadí, že rozhodnu špatně, však ony to odvolací instance po mně spraví...“
Kdybychom tyto věci chtěli změnit, zničíme něco mnohem cennějšího – nezávislost justice. Můžeme napírat úsilí k tomu, aby lidé, kteří se chtějí stát soudci, byli co nejlepší odborně a osobnostně. Abychom je motivovali, aby se dál vzdělávali, aby měli co nejlepší prostředí, dobrý odborný aparát. Hledáme i cesty, jak zlepšit statistické sledování soudů a soudců, abychom viděli, kterým soudcům jsou opakovaně vracena rozhodnutí. Bude-li to někde očividné, bude to na kárné řízení. Vedu k tomuto pohledu naše úředníky, protože dříve to nedělali. I tak ale nikdy nevytvoříme systém garantující, že nedojde k chybě. To bychom museli vytvořit instituci superarbitra s patentem na rozum, který by měl oprávnění soudci říct: Ty to děláš špatně, jdeš ven. V tu chvíli bychom přišli o nezávislost soudnictví.

Kolik lidí postižených chybnými verdikty soudů žádá dnes odškodné od státu?
Stát na tomto odškodném vyplácí ročně desítky milionů. Žaloby jsou v mnohem větších částkách, ale máme tu bohužel i lidi, kteří stát žalují z důvodů určitého podivínství o obrovské sumy. Možná je to i tím, že se nám zatím nepodařilo tyto žaloby zpoplatnit. Jsou to jediné žaloby osvobozené od soudního poplatku.

Jak to vypadá se smlouvami o platech soudců? Přistoupí na to, že se vzdají plného dorovnání mezd za minulé roky?
Nechci to zakřiknout, ale zdá se, že většina soudců se k tomu postavila zodpovědně. Chci jim za to poděkovat. Oni měli téměř jistotu, že kdyby se o platy začali soudit, mohli by vysoudit víc, než dostanou podle současné dohody. Velmi oceňuji, že jsou lidé ochotní říct: „Já si ty peníze nevezmu, chápu, že rozpočet není nafukovací.“

Jaké máte další priority v resortu?
Humanizaci exekucí a celkovou humanizaci justice. Bavíme se i o tom, jak zpřehlednit soudní výstupy pro běžného člověka. Standardní formuláře, jako platební rozkazy a podobně, se všemi těmi poučeními píší právníci pro právníky. Nemyslí se na to, zda jim rozumí laik. Budeme hledat cestu, jak sdělení zjednodušit, aby bylo adresátovi jasné, co má udělat.

Co insolvenční právo, na něž si stěžuje dokonce už i Svaz průmyslu?
To je důležité, ale je to oblast, kterou nevyřešíte za den. Zaměřujeme se na to trvale, hledáme, jak situaci zlepšovat. Z hlediska hospodářství je to důležitá oblast.

Pustíte se do rozsáhlé novely občanského zákoníku?
Soustředíme se asi na 12 bodů urgentní novely, která je v pokročilém stadiu schvalování. A vyčkáme věcí příštích.

Už jste se zmínil o exekucích. Projde návrh na „teritorialitu“ exekutorů, podle něhož by se exekuce přidělovaly pouze exekutorům z místa, odkud je i dlužník?
Snažím se o to.

Vážně? Velkým firmám vyhovuje, mohouli si exekutora vybírat samy. Vyhovuje to i Agrofertu, jehož šéfové vedou hnutí ANO. Myslíte, že prosadíte něco proti zájmu velkého byznysu?
Pracuji na tom, abych shromáždil nezpochybnitelná data, která ukážou, co teritorialita s exekucemi udělá. Takže výsledek si budu umět obhájit. Ale nechci předbíhat, zatím ta data nemám. Vím, že teritorialita se byznysmenům moc nelíbí, mluví jich o tom víc. Je to legitimní hlas. Oni tu platí velké daně, právo je tu přece i pro ně. Neznamená to, že je máme slepě poslouchat. Ale ani zcela opomíjet jejich názor asi není dobré.

Prý se chystáte do ANO vstoupit. Máte chuť na standardní politickou práci?
Není to tak, že bych se chtěl aktivně věnovat činnosti v hnutí. Domnívám se však, že pokud jsem od hnutí přijal nominaci na politickou funkci, bylo by ode mne zbabělé skrývat se za to, že jsem bez politické příslušnosti.

Kdysi jste napsal do jednoho blogu, že si exministr Kalousek „nakradl“. Je takové obvinění bez důkazů hodné právníka, který má být respektován?
Vzpomeňte si na kontext toho blogu. Ten výrok jsem tehdy solidárně opakoval po panu Jančurovi (majiteli společnosti Student Agency – pozn. red.), na něhož pan Kalousek podával trestní oznámení. Chtěl jsem, aby v tom Jančura nebyl sám. Pan Kalousek nakonec trestní oznámení nepodal na nikoho, účelu bylo dosaženo.

Říká se o vás: mladý, ambiciózní, trochu chaotický, paličatý, ale odborník. Vidíte se podobně?
Asi to není úplně špatně, je to docela milé hodnocení. Přemýšlím jen nad tím „ambiciózní“. Mám ambici dělat věci poctivě, dosahovat výsledků, měnit svět k lepšímu. Funkce není hlavní cíl a doufám, že nikdy nebude. Pokud tedy ambiciózní znamená snažící se dosáhnout věcných cílů, pak ano, pak jsem ambiciózní.

Profil
Robert Pelikán (35)
Pochází z právnické rodiny. Jeho matka je soudkyní u Soudního dvora Evropské unie v Lucemburku. Vystudoval právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a posléze působil v advokacii. V roce 2009 spoluzaložil vlastní kancelář. Do státních služeb vstoupil loni jako šéf právní sekce na ministerstvu financí. Od loňského června je Pelikán prvním náměstkem ministryně spravedlnosti a letos od 1. března by ji měl nahradit. Vášnivý cyklista na sebe upoutal pozornost i tím, že se jel představit premiérovi na kole.

Autoři: Zuzana Kubátová, Jakub Pokorný

Článek si můžete přečíst v Mladé frontě DNES.