Ministerstvo spravedlnosti: O mafii víme

Souhlasíte, že u nás existují početné konkurzní mafie?
Ano, věřím tomu. Odhalená Berkova mafie byla jen jednou z mnoha. Konkurzní řízení je opravdu problém. I když ne každý proces, o kterém se to říká, byl zmanipulovaný. Tak u třetiny až poloviny zpochybňovaných řízení buď ve skutečnosti žádný problém není, případně šlo o náhodu, ne o záměr někoho poškodit. Ale pak je tu nezanedbatelná část insolvencí, která vykazuje známky nekalého chování. Máme k tomu řadu poznatků. Já sám jsem dělal deset let v advokacii, z vlastní praxe vím, že v insolvencích opravdu někdy působí mafie.

Kolik je podle vás v zemi skutečně zmanipulovaných, podvodníky ovlivněných konkurzů?
Za dobu platnosti insolvenčního zákona stovky. Nevím, zda ten odhad není moc konzervativní.

Tak co s tím hodláte dělat?
Ono nestačí, že na ministerstvu víme, že je to pravda. My tady máme vlastně nejmenší prostor s tím něco dělat. Nemůžeme jednotlivé kauzy šetřit a stíhat.

Můžete se však postarat, aby fungovaly soudy, které na insolvence dohlížejí. Nebo se zasadit o změnu zákona.
My se snažíme pomoci různými způsoby. Zaměřujeme se do tří oblastí: zaprvé, připravujeme analytické podklady pro orgány činné v trestním řízení. Ty by měly usnadnit šetření podezřelých případů. Pro policisty i státní zástupce je tato problematika často vzdálená, moc jí nerozumějí. Ale já viděl a znám tak stovku, možná i víc insolvenčních operací. Poznám tu, která se odchyluje od normálu. Chceme policii a státním zástupcům připravit materiál, který jim ty nestandardní rysy vysvětlí. Měli bychom s tím být hotovi ještě do konce této zimy.

A další cesty?
Zadruhé budeme orgány činné v trestním řízení častěji upozorňovat na podezřelé případy. Najdeme případy či série případů, které vykazují podivné rysy – o řadě takových už dnes víme, i díky iniciativě podnikatelů, kteří je shromažďují. Pokusíme se policii a státním zástupcům vysvětlit, kde vidíme problémy. Bude pak na nich, zda šetření dotáhnou do konce. Výrazně by jim pomohl plánovaný vznik Speciálního státního zastupitelství. To by díky své odbornosti umělo takové věci odhalovat mnohem lépe.

Podnikatelé si stěžují, že jejich podněty policie nešetří už jen proto, že odmítá zpochybňovat kroky potvrzené soudy.
My s tím bohužel nemůžeme udělat víc, než že jim budeme problém vysvětlovat a upozorňovat je. Ale chceme se pustit i do prevence, která zúží prostor pro machinace: chystáme se elektronizovat závěrečné zprávy z konkurzů, takže se stanou strojově zpracovatelné. Spolupracujeme s pražskou Vysokou školou ekonomickou, jejich experti podrobí konkurzní zprávy detailním matematickým a statistickým analýzám. Slibujeme si od toho, že díky tomu dokážeme najít statistické markanty zmanipulovaných konkurzů. Když se takové znaky objeví, měl by počítač „varovně zablikat“ a upozornit na to.

Zavedli jste také novou povinnost pro konkurzní správce řešící největší konkurzy. Ti musí mít prověrku Národního bezpečnostního úřadu. Kolik jich prověřováním neprošlo?
Správci se zvláštním povolením měli na prověrku NBÚ roční lhůtu, vypršela koncem července. Někteří ji nepředložili, přijdou o povolení. Vyvolali jsme tím překvapení. Správci zřejmě doufali, že když prověrku nepředloží, nic se nestane.

Správců se zvláštním povolením jsou u nás necelé čtyři desítky. Kolik jich přijde o licenci?
Asi tři nebo čtyři prověrku nepředložili. Jsou mezi nimi i známá jména, správci, kteří dělají velké mediálně sledované konkurzy. Odnětí povolení zatím není pravomocné, správci mohou ještě podat rozklad, což zřejmě udělají. Ale pokud neseženou do konce řízení potvrzení o prověrce, škrtneme je ze seznamu.

Prý neprošel ani Ivo Hala, který řídil či řídí insolvence firem jako Via Chem Group, ECM, Metropolitního spořitelního družstva či strojíren Heavy Machinery, známých spíš pod starším názvem Legios.
To je pravda.

U některých případů, kdy se dlužnické firmy rozprodaly za zlomek původní hodnoty a účastníci si stěžují, se opakují stále stejná jména soudců. Třeba na soudkyni Evu Krčmářovou z brněnského krajského soudu bylo podáno několik trestních oznámení kvůli různým kauzám. Podněty jsou odkládány, ale je to zvláštní, ne? Lze takovému soudci věřit?
Musíme ctít presumpci neviny, ctít setrvání soudce ve funkci. Pokud neprokáže například kárné řízení, že došlo k provinění, nelze soudce odvolat jen proto, že jsou pochybnosti o jeho rozhodování. Nezávislost soudů je příliš cenný statek. Ale jiná věc je kariérní postup. Nerozptýlené pochybnosti o morální integritě soudce mohou být objektivní překážkou jeho postupu. To je věc důvěryhodnosti celé justice.

Při velkých insolvencích se řeší velmi sofistikované spory, vyžadující dobré znalosti účetnictví a firemní ekonomiky. Vyznají se v tom soudci? Není řada chyb způsobena tím, že na finanční šíbry soudci nestačí?
Insolvenční soudci se na tuto problematiku obvykle léta specializují, mají zkušenosti. Faktem je, že kontrolu dělají spíš po právní stránce než ekonomické. Otázka je, zda je to dobře, ale zákon je tak postaven.

Je insolvenční zákon vůbec dobrý?
Jsem skeptický k představě, že legislativní změna problém vyřeší. Za předchozího zákona o konkurzu a vyrovnání měl řízení v rukou soudce s insolvenčním správcem. Pak ale aféra s Berkovou konkurzní mafií ukázala, že na soudech fungují sehrané dvojičky soudců a správců a organizují okrádání věřitelů. Na to se reagovalo přijetím zákona, který kontrolu přenesl na věřitele. Výsledkem je, že se v konkurzech objevují fiktivní věřitelé, kteří se je snaží ovládnout. Prostě dvojice se správci tvoří pro změnu soudci a preferovaní věřitelé.

Když se při konkurzech prodávají podniky, vychází se z odhadů znalců, kteří majetek ocenili. Znalecké posudky jsou ale často chybné. Vypadá to, že někdy je cílem posudku hlavně překroutit realitu a umožnit vykradení firmy. Jak to, že znalce za chybné posudky nikdo netrestá?
Z hlediska civilního práva je znalec postižitelný. Lze na něm žádat náhradu škody. Pak je tu správní odpovědnost, Ministerstvo spravedlnosti se začíná pouštět do přezkoumání posudků, na chybu se ale může přijít pozdě. Teď se připravuje nový zákon o znalcích, který by měl možnost kontroly zefektivnit. Kromě toho existuje trestný čin křivého znaleckého posudku. Tam je třeba prokázat, že šlo o záměrné zkreslení, ne o omyl znalce. Pokud vím, je za to stíhán zatím jeden znalec – ten, který oceňoval před privatizací státní podíl v OKD (na základě posudku pak stát akcie prodal hluboko pod cenou, pozn. red.). Ale jakmile se cesty tímto směrem prošlapou, může se to změnit.

Autor: Zuzana Kubátová