Martin Komárek Omezme řečňování ve sněmovně

Přesto podle těchto pravidel pracuje sněmovna jedné z nejdemokratičtějších a nejefektivnějších zemí, kmíře jejíž svobody, kultury a hmotného blahobytu vzhlížíme.

Ano, tak to chodí v německém Bundestagu. A u nás?

Kdokoli se přihlásí, může mluvit neomezeně dlouho, i kdyby chtěl přečíst své svěží literární dílko o pěti stech stranách (teď mě napadá, že bych takto mohl zdarma udělat reklamu knížce, která brzy vyjde). Ale nedosti na tom, řečník, který chce mluvit k věci, se dostane na řadu až po několika hodinách, kdy je téma zcela zapomenuto. Slovo si totiž neustále berou nadposlanci vybavení takzvaným přednostním právem.

Jsou to předsedové stran a klubů a předsedové vlády. Ti musí dostat slovo, kdykoli si řeknou, a také mohou řečnit neomezeně dlouho. Ti většinou nemluví k věci, protože se s větší či menší mírou vtipu vzájemně tupí. Předseda sněmovny má sice právo odebrat slovo těm, kteří nemluví k věci, ale nikdy to neudělá, protože by to vyvolalo nekonečnou vendetu odebírání slov.

Ani na tom však nedosti. O definitivním znění zákonů (takzvané třetí čtení) se smí hlasovat jen ve středu od devíti ráno do dvou odpoledne.

Celou tuto dobu mohou pohodlně vyplnit poslanci opozice jen tím, že si vezmou přestávky. Ano, skutečně, máme čtyři opoziční strany, když si každá vezme přestávku na dvě hodiny, jak to sněmovní zvyklosti umožňují, je po jednací době a nikdy nebude schválen žádný zákon.

Zdá se vám to šílené? Ono to vskutku šílené je.

Demokracie a svoboda totiž neznamenají absenci pravidel, nýbrž stejná pravidla pro všechny. A právo opozice nebýt umlčován a volně pronášet své názory neznamená, že může zcela zabránit schvalování zákonů. Jistě, parlamenty nejsou buržoazními žvanírnami, jak pravil Marx, a mluvit na jejich půdě o zákonech a hledat kompromisy je nesmírně důležité. Důležitější však je dobré zákony schvalovat v pravou chvíli.

U služebního zákona se to snad podaří, ale například zákon o povinném zveřejňování smluv na obecní a státní zakázky a další normy, které by zemi výrazně zcivilizovaly, jako ty, které jsou namířené proti hazardu, exekucím či lichvářům, se odsouvají a odsouvají a nekonečné řečnění a přestávky na tom mají lví podíl.

V zájmu všech občanů je tedy omezit řečnickou a přestávkovou dobu a takzvané přednostní právo přísně vázat na to, když předsedové mluví za své strany a kluby a členové vlády za resorty. Pravidla Bundestagu, byť jsou efektivní, semi nelíbí: opozice nemá mít méně času než vládní koalice. Ale pokud budou mít všichni poslanci stejný limit, nikdo nebude poškozen a sněmovna bude nejen důstojnější, ale hlavně užitečnější.