Martin Komárek: Nejúspěšnější hnutí před zrcadlem osudu

ANO uspělo nejen proto, že Andrej Babiš je výborný manažer.

Nejen proto, že získalo řadu neokoukaných osobností.

ANO uspělo hlavně proto, že „ti staří“ ztratili důvěru a respekt voličů. Těm došla trpělivost se stranami, které stokrát slíbily, že se polepší, ale půl roku po volbách zas zapadly do své frázovité rutiny. Nezapadne do ní ANO?

V politice vám nikdo nezaručí, že hrdina se nezmění v odporného padoucha. Politici ANO projeli spanilou jízdou po celé zemi. Kdo by ale nebyl vystaven pokušení nést pak nosík víc nahoru, než je správné?

Lidi, kteří původně nechtěli nic jiného, než aby se přestalo ve státní správě krást, planě žvanit a plýtvat, najednou zjistili, kolik je v ní funkcí. Někteří se stali poslanci, druzí vysokými úředníky, třetí vládnou městům. Z první politické třídy přeskočili ke státnicím. Na všechny pak číhalo pokušení dvojího druhu. Pokušení první: Ha, já jsem byl zvolen, já jsem nejlepší, já jsem vlastně moudrý! Pokušení druhé, horší: Tak, mám řidiče, dvě sekretářky, jednu hezčí a úslužnější než druhou. Tohle místo si přece musím udržet. Oni ti chlápci a dámy z těch tradičních stran, na které jsme v kampani nadávali, nejsou zas tak zkažení patroni. A moc je krásná věc sama o sobě.

Ti, kteří jsou proti těmto pokušením imunní, zas musí čelit beznaději. Všechno jde zoufale pomalu. Sněmovna je auto, které má jeden skrytý plynový pedál a tisíc hodně zjevných brzd. Nikdo například neřekne, že nechce zákon o registru smluv či o průhledném financování politických stran. Ale způsobů, jak to zdržovat, je nekonečně mnoho. Daremným plácáním o malichernostech se marní čas. Volební období je skoro v polovině a ze slibů splněno méně, než jsme doufali. Má to vůbec cenu? Pochopí lidé, proč jsme to nedokázali? Nebudou nás mít za matlaly, kteří se sice chlubí tím, že to prostě zařídí, a pak nezmáknou skoro nic? Když jsem se stal politickým učněm, varoval mě kamarád: Dej si pozor! Tvým nejhorším nepřítelem je tvůj stranický kolega. I tohle je zkouška, kterou ANO buď projde, nebo ne.

Tradiční strany skončily na huntě, protože byly lidsky i myšlenkově prázdné. Proč? Protožemísta na kandidátkách se rozdělovala v přítmí stranických sekretariátů. Lidé, jejichž ambice přesahovaly jejich schopnosti, se prointrikařili a prodržkovali na výsluní. Jenže kdo umí skvěle intrikovat, často neumí vést, přesvědčovat ba ani vystupovat na veřejnosti. Tohle se může stát i ANO.
ANO bylo při všem svém amatérismu a improvizacích jedinou skutečnou reformní silou v zemi. Jedinou stranou, která rozuměla tomu, co chtějí lidé, a měla vůli to uskutečnit. Tradiční strany v tom zcela selhaly. Teď se ANO kouká do zrcadla osudu. Buď si přizná krev, pot a slzy, které ho čekají na reformní cestě a zůstane samo sebou. Nebo se vydá pohodlnější cestou a stane se klasickou českou.

Martin Komárek, poslanec hnutí ANO