Martin Kolovratník poslance jsem budil ručně

Jste jedním z hlavních řečníků ve Sněmovně. Jak se vyrovnáváte s onou neúctou k lidem za pultíkem, o které jsme slyšeli od kolegů?

Mě se to naštěstí netýká, hlavně proto, že jako předseda Volební komise sděluji zásadní informace. Například kdy se podávají nominace, do kolika hodin se volí, jak dlouho budeme sčítat. Mě tudíž poslouchat musí.

Taky jste pracoval dlouhá léta jako moderátor.

Ano, věřím, že díky tomu jsem schopen podávat plénu informace v přitažlivé formě nebo je čas od času odlehčit. Po prvním dni, kdy jsem mluvil takřka nepřetržitě celý den, za mnou dokonce přišlo několik poslanců z ostatních stran s pochvalou. Byl jsem rád, že tahle první veřejná prezentace hnutí, jakožto nováčka ve Sněmovně, dopadla úspěšně.

V momentu, kdy mají ale projevy řadoví poslanci, to už je asi jiná káva ne?

Kromě moderování jsem taky učil rétoriku a vztahy s médii. Tenhle profesionál se ve mě častokrát probouzí, když vidím a slyším některé poslance. Kolegyně si třeba zapomněla mikrofony vysoko nad hlavou, zatímco měla oči zabořené do papírů. Naštěstí jsem seděl přímo naproti a gestikulací ji na to upozornil

Plánujete nějaké školení pro poslanecký klub ANO?

Navrhnu to, protože bohužel platí poučka, že nezáleží tolik na obsahu sdělení jako na formě. Když něco kuňkáte, tak vás nikdo nevezme vážně.

Jsou nějaké rozdíly mezi mluvením na veřejnosti a mluvením k poslancům?

Já v tom rozdíl nevidím. Nesmíte projev číst z papíru, musíte se na posluchače dívat, což působí problém i mě. Moderovat a přednášet program můžete z hlavy. Pokud tam ale přednášíte čísla paragrafů, usnesení, body jednacího řádu tak se do těch papírů dívat musíte. A ten stolek není nějak dobře uzpůsobený, papíry máte na něm vždycky pod sebou, takže číst a zároveň udržovat oční kontakt není možné.

Překvapil vás jakožto moderátora i prostor Jednacího sálu?

To je další obtíž pro řečníka. Lidé nejsou před vámi, ale obklopují vás. Podle protokolu oslovujete předsedajícícho a členy vlády, ti sedí za vámi, takže byste se měl i otáčet. I pro zkušeného spíkra je to velmi těžké. Taky mě překvapilo, že sál je o dost menší než vypadá v televizi. Takže když někdo nedává pozor, baví se, telefonuje, bije ta neúcta do očí. Nejvíc mě vyděsilo, když premiér představoval zákonná opatření a poslanec ČSSD za mnou chrápal. Strčil jsem do něj a probudil ho.

Co chcete nejvíc prosazovat jako poslanec za Pardubický kraj?

Bohužel teď nemám čas na témata, která jsme otevřeli už před volbami. Komise člověka vytíží na víc než sto procent. Čekají nás volby do všech výborů a komisí. Nicméně jak mi to čas umožní vrátím se k tomu - a to je hlavně dálnice R35.

Proč zrovna tohle téma?

Vystudoval jsem dopravní fakultu na pardubické univerzitě a k dopravě mám blízko po celý svůj profesní život - ať už jako manažer stavební firmy, specialista na komunikaci a nebo novinář. Díky tomu mám představu jak taková věc funguje. Na R35 závisí kvalita života v obcích včetně podhorských oblastí, kterým zoufale chybí napojení na centrum regionu potažmo státu. Silnice má ale i nadregionální význam, protože je záložní cestou pro D1.

Tím se dostáváme k zanedbané infrastruktuře v celé zemi.

Hlavní dopravní tepna D1 se opravuje a není pro motoristy žádná alternativa, jak se vyhnout dopravním omezením. Opravdu zazlívám předchozím vládám, že nepostupovaly systematicky, že nepostavily právě R35, než začaly s opravou té hlavní dálnice. Je třeba začít jednat efektivně a rychle. Konečně tomu můžu pomoct ve Sněmovně.

Chtěl byste něco vzkázat domů do Pardubic?

Hlavně velké poděkování. Byli jsme ve volbách druzí a to o prsa, stačilo, kdyby k 51 tisícům hlasů přibylo jen pár stovek a volby bychom vyhráli. Beru to jako obrovský závazek a budu náš region navštěvovat co nejčastěji. Už v dobách rozhlasu byl můj mobil veřejný a to se nemění ani statusem poslance.