Lehčí sádru legálně nedostanete. A proč?

Druhá polovina lidí by chtěla, abychom měli všichni zdravotnictví stejné – všichni stejné sádry, kontaktní čočky a kyčelní klouby. Jak se ovšem takové zdravotnictví může rozvíjet?

Jen velice těžkopádně a pomalu. Pokud přece budou mít stovky a tisíce pacientů možnost připlatit si za odlehčenou sádru, třeba aby mohli s takovou sádrou lépe pracovat, stane se tato sádra standardem, protože začne být dodávána ve velkém. Celý proces rozvoje zdravotnictví se tak urychlí a pomůže i lidem s nižšími příjmy, dlouhodobě nemocným a seniorům.

Argumentace, že se „standard“, tedy to, co pojišťovny bez připlácení nabízejí dnes, kvalitativně propadne, je tedy nesmyslný. Bude to naopak.

Dnes si za kvalitnější zdravotní pomůcku, která by člověku více vyhovovala, legálně připlatit nemůžeme. Museli bychom si totiž zcela nesmyslně s onou pomůckou uhradit i celou operaci. Na to ostatně upozorňuje i jedna z respondentek průzkumu: „Čočka, kterou jsem si vybrala, stojí kolem pěti tisíc, ale musím zaplatit celou operaci, která by stála 10 až 15 tisíc. Nelze zaplatit pouze čočku. Celou operaci si ale nemohu dovolit…“ Proboha, proč musíme všichni nosit stejné čočky?

Za zákrok na přání, jako je porod císařským řezem, by si podle průzkumu rádo připlatilo 49 procent lidí. Shodně 46 procent pak za lehčí sádry, oční čočky, lepší endoprotézy a tak dále a tak dále. A protože tu je poptávka, je tu i „nabídka“. Bohužel ne zcela legální a už vůbec ne transparentní.

Existuje spousta zařízení, která „vybírají“ od pacientů takzvané sponzorské dary. A danou zdravotní pomůcku (třeba tu čočku za pět tisíc), kterou jim pacient zaplatil jako dar, si pak tyto nemocnice jako čočku standardní vyúčtují přes pojišťovnu ještě jednou.

Naše zdravotnictví je kvalitní a na vysoké úrovni. Bohužel je v něm ale spousta černých děr. Toto je jedna z nich. Pacienti si už za lepší péči připlácejí, ale jde o netransparentní příspěvky, které nemají oporu v zákoně.

Pokud možnost připlatit si na lepší péči a zdravotní pomůcky dostane zelenou, bude to užitečné pro nás pro všechny. Pro zdravotnictví, lékaře, nemocnice a hlavně pro pacienty. Onen „standard“ se totiž začne automaticky zvyšovat.

Od ministra zdravotnictví Němečka ale pouze slyšíme, že tento náš návrh není možné přijmout, protože je špatně technicky napsán. Diskutovat o této „technice napsání“ ale nechce. Zřejmě mu vadí, že návrh není jeho, tak tvrdí, že na ministerstvu připraví návrh lepší. A nám, kteří jsme sepsali návrh původní, se vyhýbá, seč může. Zákonné normy, která by nám jako pacientům dala možnost, abychom si mohli připlácet za zdravotní pomůcky, se každopádně jen tak nedočkáme. Pochopili jsme to ze slov pana ministra z jednání Sněmovny, kde se naše novela probírala: „Úmysl … je určitě dobrý a myslím si, že je namístě debata typu lehké a těžké sádry a o dalších zdravotnických prostředcích, kde ta nerovnováha mezi pacientem a lékařem nebude. Ale chci jenom říct: To nelze dělat takto.“

Podle ministra je k tomu třeba, aby se vedla nejprve diskuse v rámci ministerstva zdravotnictví. „Pokud dojdeme ke shodě a najdeme zdravotnický prostředek, kde pacient nebude vystaven tlaku a kde ho to nebude ohrožovat, tak to musí projít standardním legislativním procesem, koaličním jednáním, jednáním ve výboru a pak se domnívám, že to má smysl...“

Jinými slovy: někdy tak za dva roky bychom se mohli k vašemu návrhu po všech odborných diskusích znovu dostat. Slibu pana Němečka, že se „lepší ministerský“ návrh zčistajasna objeví už letos na podzim, nevěřím, ale budu jej do jeho splnění tlačit.

Pokud máte pocit, že i jiné návrhy ANO dopadají v debatě (či nedebatě) s koaličním partnerem podobně, tak ano. Mlýny klasických politických stran totiž melou velice pomalu.

Radka Maxová, poslankyně ANO a předkladatelka návrhu