Laura Janáčková: Je třeba definovat nadstandard

Nazvala jste svůj volební program do Senátu Láska, sex a politika. Proč to?
Pracuji jako psycholožka, pomáhám onkologickým a jinak těžce nemocným a nevyléčitelným pacientům. Abych bolest a lidské utrpení nějak vyvážila, snažím se také pomáhat rodinám s řešením partnerských a rodinných vztahů a jejich sexuálních problémů. Nedávám nekonkrétní sliby, nepoužívám líbivé fráze, za kterými si nikdo z nás neumí nic představit. Nabízím jasné postoje a konkrétní řešení, která nám mohou pomoci.

Například chcete provázat zdravotní a sociální pojištění. K čemu by to mělo sloužit?
Bylo by více peněz pro zařízení, jako jsou léčebny dlouhodobě nemocných, hospice, centra. Je třeba podpořit zákon o dlouhodobé péči, který se pečlivě připravoval a který teď někde čeká. Měl by říci, jaká je struktura následné péče. Jestliže se platí jen ze zdravotního pojištění, je logické, že peníze chybějí. Lidé si musejí doplácet ostatní služby, zvlášť starší občané. U sociální péče někdo rozhoduje míru nemohoucnosti konkrétního člověka. Jestliže se někdo dostane třeba do domova důchodců, domov tuto složku dostává. Ale pokud se nemocný dostane do LDN či hospicu, vychází se jen ze zdravotního pojištění. Chybějí věci ze sociálního resortu, na které by měl mít člověk nárok a potřebuje je. Pak musí doplácet za služby v hotovosti a jde o stokoruny, někdy až 800 korun denně.

Je tedy řešením obě pojištění sloučit?
Znamenalo by to více peněz v systému, a to je řešení pro zákaz doplatků. Bude více zařízení, více lůžek a nebude se stávat, že paliativní péče nebude poskytována tam, kde nemá být. Systém nyní dává možnost ke klientelismu, ke korupci, k problémům, u nichž bych ráda, aby se ze zdravotnictví vymýtily. Chtěla bych, aby se moderní péče dostala ke každému občanovi a byla bezplatná. Ústava nám ji zaručuje, ale realita je taková, že moji onkologičtí pacienti nedostanou biologickou léčbu. Ta se nedostane ke každému.

V čem by měla spočívat?
Je třeba jasně definovat standard a nadstandard. Například při zlomenině ruky může být nejlepší pomocí plastová odlehčená sádra. V nemocnici vám ji nedají, řeknou, že to je nadstandard. Přitom ji v příloze k zákonu jako nadstandard nenajdete. Příloha by se tedy měla zásadně přepracovat. A parlament by ji měl schvalovat jednou ročně. Měla by se transparentně obnovovat, aby každý občan věděl, na co má nárok.

Bude to stačit?
Myslím, že by pomohl zdravotnický ombudsman. Denně se v praxi setkávám s onkologickými pacienty, kteří už nemají čas. Nedostávají nejlepší péči, lékaři s nimi správně nekomunikují, nemají dostatečné tišení bolesti. Jenže zlepšení toho stavu se někdy nedožijí, nemají nárok se někam odvolat. Řešit by to měl zdravotnický ombudsman, stejně jako komunikační pochybení mezi lékařem a pacientem. Byly by potřeba přesné jasné sankce.

Petr Janiš, Právo