Ladislav Okleštěk K řečníkům za pultíkem nemá nikdo respekt

Jak často se vlastně uvidíte s rodinou, když pracujete v Praze?

Vypadá to, že budu jezdit domů na víkendy - pokud mi do toho tedy nevstoupí důležité jednání Sněmovny.

Liší se nějak mentalita lidí, kteří se pohybují v komunální politice a těch z politiky vrcholové?

Lidi v komunálu se chovají lidsky, tady je to víc formální. Taky mám tady často dojem nekonstruktivnosti, ale to může být tím, že začínáme. Je tady ale jedna věc, která mi fakt vadí, a to je absolutní neúcta k řečníkům, kteří stojí za pultíkem v jednacím sále. Zatímco se tam někdo snaží, ostatní se nepokrytě baví a rachotí.

Dá se s tím něco dělat?

Hodně zvažuji, že vystoupím a řeknu něco k jednacímu řádu, protože všechny ty staré matadory nechává snažení ostatních chladnými. Vím, že sedět dvanáct hodin je opravdu náročné, ale abych tam rušil někoho, kdo si s dává práci, něco prosazuje a argumentuje, to je neúcta.

Přitom se poslanec asi nemůže vymlouvat: „Tohle mě nezajímá,“ protože má zodpovědnost za všechny zákony.

Přesně. Na druhou stranu materiály dostává dopředu, takže je může mít nastudované a stanoviska, která tam zaznívají, zná. Ale to není podstatné, podle mě by lidé měli mít trochu slušnosti.

Jak moc vám připadá, že se v Parlamentu lidé rvou o moc?

Byl jsem teprve na jednom zasedání Sněmovny, ale snad se tady nebudeme rvát, ale společně něco vyrábět. Napravo od mé kanceláře je Tomio Okamura, nalevo poslanec KSČM. Oba se ke mně chovají úplně normálně.

V minulém rozhovoru řekla Jaroslava Jermanová, že tradiční strany se někdy snaží nad nové „nezkušené“ ANO povyšovat. Jak to cítíte vy?

Já se učím rychle takže z nováčkovství nemám komplexy. Ze strany některých zavedených poslanců jde spíš o psychologickou kompenzaci slabosti jejich mandátu. Pokud by ale nějaká psychologie na nás měla mít vliv, pak tady nemáme co dělat.

Co je vaše specializace?

Veřejná správa a regionální rozvoj. To je taky důvod, proč jsem do vysoké politiky šel. Jsem mnoho let starostou. Také se soustředím na sociální témata, protože mám vztah k hendikepovaným občanům. V naší obci provozuje o.p.s. Jistota školu pro děti s kombinovanými vadami. Do žádného výboru se ale zatím nechystám. Mám přístup: Co je potřeba, to udělám, co nevím, to se naučím.

Taky téma dotací vám jako starostovi musí být blízké.

To ano, akorát že u nás jsme za ty dotace nestavěli golfová hřiště, ale rekonstruovali zámek, abychom v něm mohli udělat školu pro hendikepované.

Když se řekne z Výšovic do Parlamentu, co vás napadne?

Dvě stě šedesát kilometrů.

Po Dé jedničce...

Ano, jezdím po tom vytřásadlu na makovice, neboli pravém pruhu, abych nezdržoval. Říkám si, že by bylo pěkné, kdybych se dožil normální silnice.

Souhlasíte jako starosta malé obce na Moravě, že Praha je jiný svět než zbytek republiky?

Praha může být jaká chce, ale Parlament je o lidech. Lidi z malých obcí a vzdálených regionů se tu potkávají a předávají jiný úhel pohledu. Je to šance odprezentovat republiku, jaká skutečně je.

Šel jste do Parlamentu, abyste prosazoval zájmy Olomouckého kraje?

Ne, mně jde o to změnit celý systém. V každém kraji najdeme spoustu problémů, které je třeba řešit, ale ty jsou mnohdy způsobené celkovým systémem.

Myslíte si, že jednání o vládě dopadnou a nebudou další volby?

Hlavně si myslím, že lidi na další volby už nejsou zvědaví. Kromě dalších vyhozených peněz by podle mě znamenaly pokles účasti pod padesát procent.

Ještě se vraťme k volbám, jak a kde jste je vlastně prožíval?

V terénu. Dopoledne jsem starostoval a po práci dělal kampaň. V noci pak ještě jezdil a lepil plakáty. Byly to dva měsíce plného záběru. Posledních deset dní jsem si vzal dovolenou, abych se mohl naplno věnovat kampani.

A vyplatilo se.

Já osobně jsem vsadil na potkávání se s lidmi. Nejlepší pocit ze všeho je, když se vám podaří z očí do očí někomu vysvětlit, jak se skutečně věci mají, zbořit předsudky a přesvědčit ho, že má ještě smysl věřit a zkusit to s někým novým.