Krnáčová: „Debilové“ zabrali, jednání o Blance se zrychlilo

Čtyři měsíce v čele hlavního města jinak nejsou vizitkou bezproblémového vládnutí Krnáčové: na magistrát ji vynesla jednoduchá hesla z billboardů s Andrejem Babišem typu „Prostě to zařídíme“. Vzápětí ale zaujala svou mlčenlivostí na schůzích zastupitelstva, nato všem vyrazila dech výbuchem vzteku po jednání s dodavateli tunelu Blanka, které nazvala „debily“. Poslední týden se zase přetřásal její „uniklý“ email, v němž se domlouvala se zástupkyní protistrany na právní kanceláři, jež bude řešit kauzu drahého pronájmu Škodova paláce.

Jediné pochybení, které připouští, je, že se zatím nenaučila „hrát tu politiku“. „Člověk musí umět číst mezi řádky: proč se právě teď děje to, co se děje, proč se teď vytahují věci, které mohly být vytaženy už dávno,“ říká v narážce na email, který odesílala v prosinci a začal se řešit před týdnem.

Uznává, že udělala chybu, když zástupkyni firmy, od níž si Praha za dvě stě milionů ročně pronajímá Škodův palác, napsala, že město vybere právní kancelář z nabízeného seznamu protistrany („To jsem neměla vůbec psát, to bylo neštěstí.“), na druhou stranu trvá na tom, že chtěla docílit nabízené pětadvacetiprocentní slevy na nájemném. Zlom: co nejdřív otevřít Blanku Adriana Krnáčová propadla pocitu, že si řada politiků, úředníků či smluvních partnerů města ještě nezvykla, že v čele Prahy stojí žena: „Mám pocit, že se na mě řada lidí dívá s despektem: Co ty, holka, tady můžeš? Ti kluci před tebou byli takoví vlčáci a ty na to jdeš úplně blbě.“

Vzpomíná, jak při jednání s firmami, které se podílejí na stavbě tunelu Blanka, tedy Metrostav, IDS a ČKD Praha DIZ, nejdřív uvěřila jejich prosincovému slibu, že se stavba po třech letech odkladů konečně otevře letos v březnu. To také v lednu oznámila veřejnosti. „Já jsem prostě ten jejich slib brala vážně!“ O to větší byl její vztek, když se v březnu ukázalo, že jsou v tunelu kvůli vlhkosti poškozené kabely a bude je nutné vyměnit a náklady, které už dosáhly 40 miliard, se tak ještě zvýší.

Legendární už je její vystoupení z 5. března, kdy chraplavým hlasem a v trochu nesouvislých větách oznamovala do televizních kamer: „Myslím, že se tady jedná o zločinecké spolčení. Spolčení, jak vytáhnout z města co nejvíc peněz… A že za to nemůže jeden debil, ale víc debilů.“

Dnes se připomenutí tohoto výroku směje, ale zároveň říká, že by na něm vlastně nic neměnila: „Myslím, že to mělo smysl. Možná to nemělo být takhle ostře řečeno, ale já jsem tehdy byla nemocná, měla jsem vysoké horečky, a když jsem pak na jednání pozorovala, jak ten dodavatel, který asi není bez viny, s městem jedná, tak mě to strašně naštvalo.“

Krnáčová v březnu oznámila, že město nedá do stavby Blanky už ani korunu a trvá na zprovoznění tunelu. A teď, po měsíci, je optimistická: „Možná jsme na dobré cestě, abychom tunel otevřeli co nejdřív do zkušebního provozu.“ Konkrétní termín se ale zdráhá vyslovit. „Uděláme pro to maximum. V souladu s podepsanými smlouvami budeme tlačit dodavatele, aby plnili lhůty a vše, k čemu se zavázali. Pokud někdo klade kabely a přitom si nezkontroluje prostředí, tak si nemůže nárokovat, aby mu město uhradilo škodu, když si ji zavinil možná svým špatným postupem.“

Kauza Blanka, která prý primátorce bere tak třicet procent jejího času, přitom samotným zprovozněním zdaleka neskončí. „To vše bude mít právní dohru, to nemůže být tak, že se tunel otevře, všichni budou šťastní a zapomene se, kolik to stálo a jak se to táhlo. To se bude řešit možná stejně dlouho, jako se ta Blanka stavěla,“ naznačuje desetiletou bitvu právníků.

Napíšu další House of Cards

Když má Adriana Krnáčová říct, co nového pro Pražany se jí už podařilo prosadit, vyjmenuje pár vesměs procesních věcí. „Nastartovali jsme dialog s městskými částmi, sešli jsme se se starosty i tajemníky, abych věděla, co je trápí, co chtějí měnit.“ Na otázku, jak je daleko například s volebním slibem „Prostituci prostě vymýtíme“, odpoví, že už se o tom bavila se starostou Prahy 1, „nicméně je to téma, které není úplně první v mém todolistu, i když patří společně s taxislužbou k důležitým bodům, kterými se chceme také zabývat“.

Primátorka, která hned při nástupu avizovala, že bude potřebovat ochranku, neboť jí půjdou po krku všichni ti, kterým zpřetrhá léta budované vazby, se dnes už o život nebojí: „Ten boj se přesunul jinam. Nejde o fyzickou likvidaci, jako spíš mediální lynč. Na tohle potřebujete mít silné vnitřní přesvědčení. Asi se budu muset naučit nebýt tak otevřená, i když ve svých 55 letech toho už moc nezměním.“

Toho, že se nechala zlákat ke kandidatuře na primátorku za ANO, zatím nelituje. „Jak se říká, co tě nezabije, to tě posílí. A pro mě je to obrovská životní zkušenost,“ říká a překvapí tím, k čemu by ji také chtěla využít: „Je to výborný materiál k tomu, abych - až odejdu z radnice - napsala další pokračování House of Cards (slavný americký seriál o politikovi, který se při své cestě vzhůru neštítí opravdu ničeho - pozn. red.), ale v Praze. Myslím, že to bude ukrutně zajímavé.“ Už si prý píše poznámky.

Článek si můžete přečíst v Hospodářských novinách