Komu budou chybět stravenky? Kromě sponzorů odborů

Rysy paralelní měny nesou i stravenky. Jen je neemituje státní organizace, ale několik málo firem. Ty žijí z daňových výhod, které podniky bez vlastní kantýny v podstatě nutí, aby svým zaměstnancům stravenky dávaly. Kdyby to nedělaly, musely by zaměstnancům vyplácet o to vyšší mzdu, aby pro ně byly stejně atraktivní. Takže papírové poukázky, za něž se (teoreticky) nedá koupit nic jiného než jídlo, měsíc co měsíc vydávají, i když je s tím spojena administrativa navíc.

Restaurace ve většině případů paralelní měnu přijímají, protože jim přivádí klientelu, která je ve stravenkách zčásti placena. Za to jsou majitelé hospod (ale i večerek či supermarketů) ochotni leccos obětovat. Zhruba šest procent útraty, což je částka, kterou si strhávají stravenkové firmy. Radost z toho hospodští rozhodně nemají.

Vždyť stokorunová stravenka pro ně nemá hodnotu ani oněch 94 korun. Manipulace s paralelní měnou má své náklady, které s počtem druhů stravenek rostou. Tržní kurz stravenek ke korunám by kvůli tomu a vzhledem k dalším nepříjemnostem, z nichž největší plynou z okřídleného "Na stravenky nevracíme" a z toho, že na rozdíl od bankovek mají nepříjemně omezenou platnost, byl ještě nižší.

Nesoulad samozřejmě není tak dramatický, jako byl mezi československou korunou a bony, není ale o nic méně absurdní. Archaičnost systému s přechodem řady restaurací na čistě bezhotovostní platby ještě roste. Elektronické stravenky to nezachrání, jen "vícekolejnost" dál stupňují.

Z těchto i dalších důvodů byly stravenky zralé na zrušení už dávno. A přesto všechny pokusy z českého daňového systému je vymést přežily. Mají totiž mocné přímluvce: v prvé řadě odbory − mezi jejich sponzory stravenkové firmy podle očekávání najdeme. Když ale bylo před lety zrušení stravenek už opravdu na spadnutí, našli si lobbisté bojující za jejich záchranu cestu i ke klíčovému člověku pravicového premiéra. Kvůli stravenkám se opakovaně hrozilo stávkami, na "problému" se dokázala štěpit i nominálně pravicová koalice.

Proto současná ministryně financí Alena Schillerová zaslouží uznání za trik, kterým část odporu ke změně systému předem otupila. Je to až geniálně jednoduché − daňové zvýhodnění pro stravenky se neruší. Jen zaměstnavatelé dostanou stejné výhody, když na obědy dají zaměstnancům peníze. Kdo má stravenky v oblibě a je přesvědčen o jejich nezastupitelné roli, může si jich "užívat" dál.

I Schillerová označuje stravenky za paralelní měnu a logicky zdůvodňuje, proč je potřeba dát lidem a firmám možnost volby. Z ekonomicky kompetentního vyjádření vyčnívá jen zbytečné zdůrazňování, že stravenky vydávají vesměs zahraniční firmy, a jejich zisky tak odtékají do zahraničí. Argumentace odlivem zisků je dnes módní, ale měnilo by se snad na logice návrhu něco, kdyby stravenkovou firmu vlastnila domácí finanční skupina či holding?

Z bouřlivé reakce, kterou návrh ministerstva financí vyvolal, a především z absurdity argumentů, s nimiž zastánci stravenek vyrukovali, lze vyčíst, že nyní je to s papírovými poukázkami na jídlo opravdu nahnuté. ANO spolu s pravicovou opozicí má většinu, s kterou změnu snadno prosadí. Že by se kvůli takové marginalitě rozpadla koalice, není reálné. Zbývají tedy odbory. Kdo ale půjde demonstrovat, když se stravenky neruší a naopak bude slevu využívat možná až o milion lidí víc?

Návrh ministerstva financí má z tohoto důvodu i své náklady. Čistě účetní počty, tedy argumentace tím, o co "stát přijde", však v tomto případě nemají místo. Vždyť jen lidé využijí právo, na které nyní kvůli zbytečnému "opruzu" se stravenkami, nedosáhli.

Ministerstvo financí by mělo jít v daňových změnách dál. Co třeba patřičně, minimálně v souladu s růstem cen a mezd, navýšit odpočitatelné položky, na které mají zaměstnanci nárok? Vždyť ty s tím, jak se zvyšují příjmy, hrají menší a menší roli a daňové břemeno, které Češi nesou, se proto plíživě zvětšuje. A to je ve srovnání se stravenkami o hodně vážnější problém.

Autor: Luděk Vainert
Článek si můžete přečíst v Hospodářských novinách