Klaus je extrémní a Zeman jedná nešťastně

Z médií
Zpět na Zprávy

Europoslanec Pavel Telička řídí zahraniční politiku uvnitř ANO Andreje Babiše. A ostře odmítá cestu Miloše Zemana do Moskvy.

Na sněmu hnutí ANO jste se stal odborným mluvčím pro zahraniční politiku, přestože Andrej Babiš oznámil původně jméno místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Jaroslavy Jermanové. Je to tak, že jste přesvědčil Andreje Babiše, anebo jste získal podporu delegátů sněmu ANO?
Dohoda mezi Andrejem Babišem a mnou vznikala postupně, bavili jsme se mnohokrát o zahraniční politice, o zahraničněpolitické linii a já jsem mu říkal, že k zahraniční politice, podobně jako u jiných resortů, kde nemáme náměstky, bychom měli mít svého odborného mluvčího. A řekl jsem mu, že pokud má zájem a pokud s tím bude souhlasit poslanecký klub, tak já jsem připraven. Pak se sice objevily nějaké jiné informace, ale když jsem se poté viděl s Andrejem Babišem, tak se mě zeptal, zda se toho ujmu, a já mu řekl, že ano. To pak bylo potvrzeno i na sněmu. Proto nechci komentovat to, co se kolem toho dělo. Dohoda s Andrejem Babišem byla daná.

Takže to nebyl zvrat, který nastal na konferenci ANO?
Určitě to nebylo tak, že se objevilo nějaké další jméno a já jsem běžel za Andrejem Babišem a začal ho nějak masírovat. On se zaprvé masírovat nedá a zadruhé já jsem nebyl tím, kdo by pro sebe něco požadoval.
Minulý týden se ministři za hnutí ANO postavili na zasedání vlády proti účasti prezidenta Miloše Zemana na přehlídce na moskevském Rudém náměstí, přestože někteří z nich říkali pár hodin předtím něco jiného. Je to vaše zásluha?
Mé (odmítavé, pozn. red.) názory na cestu prezidenta Miloše Zemana do Moskvy, podotýkám v současné situaci, byly dlouhodobě známé. Dával jsem je najevo jak uvnitř hnutí, tak přes média či na Twitteru. Dovedu si představit, že to sehrálo určitou roli. Nebyl jsem ale v ANO osamocen, názor Andreje Babiše znám už také delší čas a míra shody v této věci mezi námi byla vysoká.

Není málo, že se prezident pouze nezúčastní vojenské přehlídky? Není ostuda, že do Moskvy vůbec jede?
Teď budu hovořit čistě za sebe. Samotná účast v Moskvě v současné situaci je nešťastná a z hlediska vyspělých západoevropských zemí a našich partnerů je téměř ojedinělá. Program bude nesporně šitý propagandistickou jehlou Putinovým okolím, pokud ne Putinem samotným. Vedle uctění památky padlých z toho bude chtít Kreml vytřískat politickou propagandu a politický kapitál. Vidím jiné, šťastnější formy, jak vyjádřit úctu padlým vojákům, kteří se podíleli na osvobození Československa, než je přítomnost českého prezidenta v Moskvě s lidmi, jako je severokorejský diktátor. Kompromis, který byl dosažen, je ale asi ten, s nímž většina ve vládě může žít.

Nebude Zemanova přítomnost v Moskvě propagandistickým vítězstvím Putina, možností ukázat, že EU a NATO nejsou vůči Rusku jednotné?
Pojmenoval jste to přesně. Ano, to je jedno z velmi reálných rizik. Putin může také, a teď fabuluji, vyjádřit Zemanovi poděkování za jeho postoje, které minimálně nepodporují společná stanoviska EU. A když tomu dá příslušnou mediální sílu, bude to pro Kreml vítané nejen dovnitř Ruska, ale i jako signál navenek.

Kde se nyní nachází ANO v postojích k ukrajinské krizi? Někde mezi lidovci a TOP 09? Je výrok Andreje Babiše o hrozbě mafiánského státu, která přichází z Ruska, konzistentním postojem šéfa ANO?
Byť mi to málokdo věřil, tak naše shoda s Andrejem Babišem je při našich schůzkách, které se konají jednou za čtyři až šest týdnů, velmi vysoká. Těžko si vybavuji situaci, kdy jsme se zásadně názorově lišili a zásadně neshodli. V uplynulých týdnech jsme slyšeli vyjádření Andreje Babiše k tomuto tématu a byla celkem ostrá a krystalicky jasná. Na rozdíl od jiných stran máme jasný názor. Nejméně jasný je mi naopak názor sociální demokracie. My říkáme: Zcela jednoznačně se kriticky vymezujeme vůči Kremlu. Rusko se neoprostilo od svých imperiálních ambicí a jasným porušením mezinárodního práva anektovalo Krym. To je v 21. století pro demokratickou společnost nejen něco nepřijatelného, ale něco, za co by měl být viník povolán k odpovědnosti. Stejně tak Rusko přímo i nepřímo zasahuje do vnitřních záležitostí Ukrajiny, což je třeba také jasně odmítnout. Je třeba usilovat o mírové řešení, ale nemůžeme být velkými optimisty. Konflikt na východě Ukrajiny neuhasl, ale doutná.

Udělala Evropská unie ohledně Ukrajiny nějaké chyby? Neměla být reakce na ruskou okupaci a anexi Krymu daleko tvrdší?
Unie určitě chybuje tím, že jen reaguje. Že nezasedla a neřekla jasně: Jakmile se separatisté s podporou Ruska pohnou o dalších x kilometrů, budou vůči Rusku přijata opatření a) b) c)... Na tom se EU shodla a to se v ten moment skutečně stane. To Unie nedělala, vždy jen reagovala na vývoj na bojišti. To nemůže fungovat.

Měli bychom podporovat také odpůrce Vladimira Putina v Rusku? Všichni Rusové agresi proti Ukrajině přece nepodporují...
Ano, v tom máme stejnou pozici jako naše celá liberální frakce (ALDE) v Evropském parlamentu, které jsem místopředsedou. Je třeba mít i pozitivní agendu. Je nutné podporovat ruskou občanskou společnost, malé podnikatele, vědce, studenty... Mezi nimi jsou ti, kteří s nelibostí nesou, co dělá Rusko vůči Ukrajině. Nesmíme zapomínat na to, že Kreml není Rusko.

Pokládáte za přínosné aktivity, které na podporu „prodemokratické“ části Rusů dělají takové české organizace, jako je Forum 2000 nebo Člověk v tísni?
Ano, tyto dvě organizace a některé další jsou ty, které v tom mohou významně pomoci. Mají kontakty, ale i znalosti prostředí, které politici často nemají. Já jsem před několika dny s nimi dosáhl dohody, že uděláme společný seminář v europarlamentu, který může být základem pro další spolupráci i v unijním rámci. Česko by v tom mělo být aktivní, protože si tím buduje do budoucna uvnitř Ruska významnější pozici.

Ministerstvo zahraničí poslalo do vlády upravenou koncepci zahraniční politiky, která se posunula směrem k havlovskému odkazu diplomacie a proatlantickému duchu. Přispěl jste k tomu nějakým způsobem?
Ne, to zatím ne. Ale budeme chtít mít vliv na konečnou podobu koncepce. A budeme chtít tímto směrem ještě větší posun.

Proč nemáte ani vy, ani lidovci náměstka na ministerstvu zahraničí? Není to chyba?
Ministerstvo zahraničí nejen dnes, ale přinejmenším v minulých deseti letech selhává v personální politice. My tam sice máme lidi na nižších postech, ale nemáme tam člověka na úrovni politického náměstka. S Andrejem Babišem jsme se shodli na tom, že budeme takového člověka hledat a že by tam měl být, byť ne v nějaké krátkodobé perspektivě. Bylo by to ku prospěchu ministerstva i ministra zahraničí samotného. Měl by tam mít člověka, s nímž bude šéf resortu moci už na ministerstvu projednávat věci, které mají koaliční rozměr, tak aby se nemusely řešit až ve vládě. A pomohlo by to i podpoře zahraničněpolitických aktivit ministerstva uvnitř ANO.

Vy jste jednoznačným zastáncem „havlovské“ zahraniční politiky. Pro mnoho lidí však ANO a Havel nejdou moc dohromady. Nejste v ANO trochu disidentem?
(Smích) Disidentem nejsem. Nejsem ani nějakým zcela nekritickým obdivovatelem zahraniční politiky Václava Havla. Fakt je ale ten, že díky Václavu Havlovi, díky této naší legendě, jsme měli jako stát ve světě větší váhu, než by tomu bylo za jiného vedení, a rozhodně více, než je tomu dnes. Havlův příspěvek je neoddiskutovatelný. Ale zdráhám se říci, že jsem nějakým reprezentantem havlovské zahraniční politiky. Jsem člověk, který měl možnost ho poznat, jenž měl možnost poznat jeho renomé, jeho aktivity v zahraničí, poznal jsem, jaký velký to mělo přínos pro tuto zemi. Patří mu za to nesporný dík. A pokud jde o hnutí ANO, určitě se ohledně něho můžeme v něčem lišit, možná že já víc lpím na hodnotách, ale v těch základních věcech se shodneme. Proto nemám pocit, že bych tam byl disidentem, byť stále nejsem členem. Ale moje politické angažmá v ANO mi už nikdo neodpáře, a proto chci v otázkách zahraniční politiky uplatňovat na hnutí svůj vliv.
Andrej Babiš navštívil tento týden USA a byl přijat na mnohem vyšší úrovni než při své poslední cestě prezident Miloš Zeman. Jaký signál tím USA vysílají?

Pan prezident přece říkal, že ani nechtěl být někým přijat...
Ano, říkal... Ale pokud se týká Babišova programu, tak jeho kvalita je opravdu úctyhodná a mě to nesmírně těší především z hlediska Česka. Poté, co jsme se začali vracet do hlavního proudu uvnitř EU a začali se stávat čitelnými partnery, tak jsme se vlastní vinou, kvůli několika politikům a jejich prohlášením opět dostali zcela na okraj. A nejde jen o Zemanovy výroky. Je to i exprezident Václav Klaus, který hlásá až extrémní názory. To má pro nás jednoznačně negativní dopad. Po delší době jsme teď dostali šanci, aby český politik, který se navíc bez problémů domluví bez tlumočníka, jednal s klíčovými představiteli americké vlády. Babiš tam jel jako představitel spojenecké země, která má váhu v EU. Ze strany americké vlády je to signál, kterého si doufám v Česku všimnou a pochopí, že je nutné udržovat s USA dialog na vysoké politické úrovni.

Andrej Babiš ale ještě před rokem prohlašoval, že ho zahraniční politika nezajímá. Už pochopil, že pokud se chce stát v budoucnu premiérem, tak se o ni zajímat musí?
Nevím, jestli chce být budoucím premiérem, o tom jsme se nebavili. Myslím však, že si uvědomuje vztah mezi domácí a zahraniční politikou, a to velmi dobře chápe. Ale je tam i něco jiného. Mám pocit, že ho zahraniční politika začíná bavit.
Autor: Luboš Palata

Pokračujte ve čtení