Karel Havlíček: Druhé varování a vládní fraška

Zásobníky plynu byly na podzim plné z 90 procent, na začátku března z 15 procent. Tehdy zde byla první Putinova hrozba. Úředníci ministerstva průmyslu správně navrhli dokoupit nebo jinak zajistit zásoby, například přes hmotné rezervy. Současný vliv ministerstva na hospodářskou politiku je ale nulový, účetní ministr Zbyněk Stanjura se s bankovním ministrem Jozefem Síkelou nepáral a návrh letěl ze stolu. Šetříme. Od té doby jen výmluvy na společné zásoby EU.

Druhé varování přichází nyní, kdy Rusko odpojuje některé země od plynu. A vláda? Petr Fiala glosuje, že Rusko porušuje smlouvy a vyhrocuje situaci. Ano, to víme, pane premiére, už více jak dva měsíce...

A ministr Síkela? Místo rychlého zajištění zásob vyráží s předsedou vlády do Polska oživovat projekt polského plynovodu, který v lepším případě bude v roce 2026.

Abychom byli objektivní: vláda nenese vinu za to, že se zásoby plynu přes zimu vyprodávají. Jinak to ani není možné. Ale kabinet ignoruje názory nejen opozice, svých úředníků, a dokonce i poradců premiéra. Ekonom Štěpán Křeček, který radí premiérovi, teď varuje, že vláda nemá na nic čekat, nemá spekulovat nad cenou a obratem zajistit zásoby.

A stejně tak neuškodí, že se bude jednat s Polskem o mezinárodním plynovodu Stork II, na který by v Česku Net4Gas napojil připravovaný plynovod Moravia. Jde o starší příběh, který před pár lety nedopadl pro Polsko nejlépe. Polský plynovod Stork II byl připravován společně s Českem a Evropskou komisí. Česko tomu dalo prioritu a po několika letech se podařilo získat financování z evropského fondu CEF.

K překvapení všech ale Polsko nakonec do projektu nešlo, dokonce to s námi ani neprojednalo. V té době byl plynu dostatek, stavěl se Nord Stream 2 a LNG investice ekonomicky nevycházely. Polsko to stálo nejen oborovou pověst, ale i další evropské zdroje na podobné projekty.

Větší riziko než nedostatek plynu je ale stále růst ceny, a tím pádem i ceny elektřiny. Válka se přesouvá do energetické roviny a ceny energií letí opět nahoru. Třetina domácností míří do chudoby, firmy balancují nad propastí. A vláda? Sociální podpora pro 5 procent rodin, komplikovaná a nedůstojná. A firmy se ministr průmyslu po dlouhém váhání rozhodl podpořit zárukami za úvěry. Výsledek? Nulový zájem, ani jedna žádost.

Vláda není v jednoduché situaci, to je třeba uznat. Ale řízení hospodářské a energetické politiky je parodií na vládnutí. Ministr Síkela zmateně cestuje po světě, unikají mu priority, místo odborných problémů jen politicky glosuje dobu minulou, odcházejí mu klíčoví lidé, posilují lobbisté a z úřadu je nedobytná pevnost. Ministerstvo je v rozkladu, trpělivost dochází jak profesním svazům, tak energetikům. To se projevuje

i na pozici ministerstva ve vládě a možnosti prosazovat rozumné věci. Hospodářskou politiku už bohužel resort průmyslu a obchodu neurčuje.