Jít „na jedno“ přece neznamená nechat se vyudit

U vchodu jedné pražské vinohradské restaurace, kolem které často chodím, je teď velká cedule, která mě potěšila. „Dovolujeme si vám oznámit, že od Nového roku, 1. 1. 2015, se naše restaurace řadí mezi nekuřácké,“ je na ní napsáno. A k tomu ještě „kde se dobře vaří, tam se nekouří“.

Ano, přiznávám. Mám ohledně protikuřáckého zákona, který je už od léta ve Sněmovně, konflikt zájmů. Jsem nekuřák. Jednu cigaretu jsem zkusil vykouřit kdysi dávno. Tak jako mnozí ze zvědavosti, abych poznal, co mi uniká tak úžasného. Nechutnala mi, a tak mám ohledně kouření jasno a klid. Ale ne úplně. Určitě to znáte taky, ať kouříte, nebo ne. Jít do hospody „na jedno“, najíst se nebo si prostě jen popovídat s přáteli znamená, že se vracíte domů nasáklý kouřem.

Najít nekuřácký podnik není zrovna jednoduché, i když se to trochu zlepšuje. A současná pravidla, kdy je ve většině restaurací vyhrazený prostor pro kuřáky a nekuřáky, nefungují právě skvěle. Jako nezná hranice schengenský prostor, stejně se chová i cigaretový dým.

Kuřáci prostě zatím mají v českých restauracích jasně navrch. A vaše svoboda nekouřit končí tím, že pasivně kouříte s kuřáky kolem vás, i když nechcete.

Ale mlčíte, abyste nebyli obviněni, že omezujete svobodu kuřáků ničit si zdraví. Zatímco kuřáky vůbec netrápí, že svým zlozvykem omezují svobodu vaši a ničí zdraví i vám.

O něco takového, co slibuje návštěvníkům výše zmíněná vinohradská hospůdka, usiluje také poslanec ANO z Kroměříže Radek Vondráček. Jenom to poslanec, který sám přestal kouřit až loni, chce nařídit všem restauracím zákonem. Tak jak je to většinou běžné v Evropě.

Vondráčkův návrh však jako kdyby provázelo prokletí. Podal ho již v červenci, poslanci se jím však začali vážně zabývat až před pár dny. „Nastane v životě poslance chvíle, kdy přijde na řadu i jeho návrh,“ zaradoval se v ten den Vondráček. Jenže radost to byla předčasná. Do konce jednacího dne chybělo jen dvacet minut, poslanci problém jen nakousli, ukončili schůzi a jeli domů.

Od té doby se k protikuřáckému návrhu zákona chovají macešsky. Na program se vždy dostane něco jiného. Bude zajímavé sledovat, jak dlouho to bude trvat. Jediné, co z toho plyne je to, že vyhlídky Vondráčkova návrhu jsou krajně nejisté. „Není tu moc velká vůle, aby se to vůbec projednávalo,“ prozradil mi jeden z odpůrců kouření v restauracích, exnáměstek ministra zdravotnictví, teď poslanec TOP 09 Martin Plíšek. Vypadá to, že na tom něco bude.

Přitom není jasné, proč poslanci otálejí. Už předem bylo přece jasné, že hlasování o tomto návrhu nebude záležet na tom, kolik poslanců má vláda a kolik opozice. Mnohem víc na tom, kdo z poslanců kouří, či koho z váhajících dokáže přesvědčit či „motivovat“ tabáková lobby.

Samozřejmě jsou i tací zákonodárci, kteří pro jakékoli omezování kouření z principu nikdy nebudou, protože to považují za nepřípustný zásah do osobní svobody kuřáků i podnikatelů, kteří provozují restauraci, bar či hospodu.

Na první námitku lze odpovědět snáze. Svoboda kuřáků nestojí nad svobodou nekuřáků, kteří nechtějí být ani pasivními kuřáky, ale jsou k tomu nuceni. Argument se zásahem do svobody podnikání je vážnější. Majitele restaurací by ale mohlo přesvědčit, že v zemích, kde zákon prošel, neklesl počet hostů, ani tržby, ale naopak. Pokud přesto kvůli tomu zákon spadne pod stůl, nebudu to brát jako tragédii. Už totiž vím, do jaké vinohradské hospůdky určitě zajdu, protože se tam nově kouřit nebude.

Josef Kopecký