Jindřich Šídlo: Město, kde poprvé vládne žena

Jenže to tak prostě aspoň nějaký čas bude a Praha, těžce zkoušená posledními minimálně dvanácti lety, si další velkou katastrofu dovolit nemůže, jakkoliv to ve středu večer a ve čtvrtek na sociálních sítích vypadalo, že by si to spousta lidí přála. Přinejmenším proto, aby došlo na jejich slova. Na všechno ostatní totiž už v Praze došlo, a proto teď dostala šanci i první primátorka. A aspoň tu šanci by jí bylo fér při vědomí všech rizik dát. Jaks to mohla udělat?

Možná že primátorství Adriany Krnáčové skončí hodně špatně, i když se nechce věřit, že by to mohlo dopadnout jako s Pavlem Bémem. To je mimochodem pěkný příklad. V roce 2002 vyhrál volby jako velká naděje ODS, dynamický sportovec a světák, v jakém se Praha chtěla vidět. O čtyři roky později pro něj hlasovalo dokonce neuvěřitelných 53 procent Pražanů a premiérský post se zdál být další nevyhnutelnou zastávkou v kariéře malého muže s obřím egem. V roce 2010 opouštěl magistrát zadním vchodem v obavě, aby náhodou nepotkal někoho ze svých bývalých voličů.
Když po něm v tomtéž roce nastupoval Bohuslav Svoboda, ani pověst váženého pražského lékaře nezabránila demonstracím, kterých se mimochodem aktivně účastnil nynější předseda pražské ODS Filip Humplík. Dnes je pražská ODS za Svobodu tak vděčná, že jej patrně bude nasazovat do každých dalších libovolných voleb stejně důsledně, jako TOP 09 využívá Karla Schwarzenberga. Jinými slovy: očekávání se už v Praze s realitou mnohokrát minula.

Tohle je samozřejmě i problém Krnáčové, možná ten hlavní, který jí kritici vyčítají. Jak je možné, že chce Andreji Babišovi dělat politické alibi zrovna ona, žena s obtížně zpochybnitelnou integritou, která v divokých letech české beztrestnosti z pozice ředitelky Transparency International říkala to, co většina Pražanů bezmocně sledovala? Krnáčová je jistě výsledkem pečlivého politického castingu Andreje Babiše – vlastně úplně stejně jako před čtyřmi lety Zdeněk Tůma ve službách TOP 09. Na rozdíl od něj se Krnáčová aspoň hodlá primátorského úřadu opravdu ujmout, když k tomu má příležitost.

Krnáčová až doteď prokazovala, že si umí udržet vlastní pohled na svět. (Dobře, v kampani to tak nevypadalo, ale soudcem tady je volič.) Není vyloučeno, že když to bude dělat dál, dlouho primátorkou nezůstane, ale nemohla by na to aspoň dostat nějaký čas?
A už jen jako pouhou trapnost pomiňme všechny ty narážky na její původ, což už si užil olomoucký rodák Tomáš Hudeček. Pamětník si jen připomene časy, kdy se Češi cítili polichoceni, že k nim před Mečiarem v 90. letech utíkali liberálně smýšlející Slováci nebo jak se dmuli pýchou, když se americkou ministryní zahraničí stala „naše Madla“ Albrightová. Ale to už je dávno.

Možná je ale tohle všechno jen důsledek deziluze, kterou teď zažívají voliči „tradiční“ české pravice, kteří v Praze ztratili poslední pevnost. Nepočítáme-li prvního porevolučního primátora Jaroslava Kořána, vládlo Praze za posledních 25 let pět mužů z ODS a jeden z TOP 09. Dnes jsou obě strany v opozici a jen vyjeveně přihlížejí, jak se náměstkem primátorky stává zelený Matěj Stropnický. Tomu se říká ponížení. Rozumím, jen to trochu zatemňuje mozek při úvahách, proč se to vlastně stalo. S Kleslovou v zádech V chování nové primátorky můžeme jistě už teď najít vcelku dost znepokojujících momentů. Už jen ten teatrální kousek s ochrankou, kterou teď prý bude potřebovat, protože se chce ponořit do minulosti. Krnáčová přebírá demokratický úřad v relativně normální, nudné evropské zemi, nikoliv radnici v kolumbijském Medelínu.

Ukazuje to jen, že aspoň první měsíce můžeme od nového vedení města očekávat osvědčený model účtování s temnou minulostí provedením mnoha nezávislých auditů, jejichž výsledky budou následně dramaticky předvedeny veřejnosti, a dokonce se možná bude i zvažovat trestní oznámení, a to až do chvíle, než se na to zapomene.

Tahle taktika zkrátka nevydrží moc dlouho a Krnáčová se svým týmem bude muset něco opravdového dělat. V tom má už dopředu jednu výhodu: většinu nejhorších zbytků zlaté éry zlatých chlapců ODS za ni vyčistili její předchůdci Svoboda s Hudečkem, které za to mimochodem čeká v případu Opencard soud. Krnáčová by na začátku ukázala docela příhodnou velkorysost, kdyby oba pány v jejich obhajobě podpořila anebo aspoň odolala pokušení se po nich povozit. Mezi první úkoly, které ji díky předchůdcům čekají, bude stříhání pásky u tunelu Blanka a prodloužené trasy A metra, což patří mezi nejoblíbenější činnosti primátorů. Všechno ostatní pak už ale bude na ní.

Fakt je, že Krnáčová tyhle věci úplně nemiluje. Obvykle sebevědomá žena v kampani zjevně trpěla, když měla vystoupit na veřejnosti a něco říct – ať už to bylo před středoškoláky, nebo v televizi DVTV, kde si nebyla schopná vzpomenout, jestli má ANO vlastně nějaký volební program. A dokonce se před volbou primátora odmítla zastupitelům představit. Možná to je jen nervozita politického začátečníka, kromě toho, že je to mimořádné faux pas. Jen se člověk nemůže zbavit myšlenky, jak se Krnáčová bude chovat, až se dostane při jednání o pražských miliardách pod opravdový tlak.
Největším rizikem pro novou primátorku a celé město je ale postava Radmily Kleslové, pražské šéfky ANO, která má všechny předpoklady, aby stáhla pod hladinu nejen Krnáčovou, ale celé ANO, jakkoliv je pro jejího šéfa nepostradatelná. Pro nás ostatní ovšem taky, protože nám přes důvěryhodnou tvář Krnáčové nedovolí zapomenout na realitu. Ve čtvrtek se Kleslová stala starostkou Prahy 10, v tomto Mordoru komunální politiky, díky hlasům všech dlouholetých místních spojenců, kteří si jinak nemohou přijít na jméno – od ODS přes zelené až po komunisty.

Tomu se říká politická stabilita. ODS by tam mohla pořádat přednášky „Andrej Babiš je nebezpečím pro demokracii“ a hned po nich by si nová primátorka měla připravit první lekci na téma „Všechno je to Palermo, ale my to vyčistíme“.

Hodně štěstí všem.

Autor: Jindřich Šídlo