Je to blázinec, ale baví mě to, říká ministryně Věra Jourová

Staroměstské náměstí je už plné turistů a otevřenými okny ministerské kanceláře proniká muzika v podání pouličního jazzbandu. „Brzy už se z toho asi zblázním,“ postěžovala si ministryně, které má právě cestování ve své gesci. Podívala se na hodinky a dodala: „A to za chvíli začnou hrát dudáci.“

Ve funkci ministryně jste nějakých pět, šest neděl, jak zatím svoji novou roli zvládáte?

V podstatě hledám způsob jak se s tím vším vypořádat, tedy metodu práce. Ministryni jsem nikdy nedělala, v souběhu s poslankyní už vůbec ne a občas mám také povinnosti jako místopředsedkyně hnutí. Zjišťuji, jak to všechno stihnout.

Jak vypadá takový den ministryně?

Je to blázinec. Snažím se si chránit ráno tak, abych se stihla proběhnout venku a nastartovat se a abych měla čas jet metrem do práce.

Nejezdíte tedy do úřadu s majáčkem?

Nejezdím s majáčkem, nejezdím vůbec autem. Jela jsem snad dvakrát, a to jsem nejela do kanceláře. Kancelář mám na trase metra a je to rychlejší než autem.

Vraťme se tedy ke dni ministryně.

Takže ráno si šlehnu trochu toho normálního života. Pak už to odsejpá - porada s šéfkou kabinetu a pak po půl hodinách, někdy po hodinách jednání a mezi tím odbíhám řešit e-maily a tak. Práce ministra je prošpikována i společenskými záležitostmi, různé přednášky, konference. Normální šéfovská práce.

A domů se dostáváte potmě…

… ano. A domů do Třebíče se dostanu málokdy, což mě mrzí hlavně kvůli vnukovi. A zanedbávám tak i poslaneckou kancelář.

Tak to je jen začátek. Až se to všechno zaběhne, tak to bude lepší?

Spíš horší (smích). S dcerou se vidím každý den, protože tu bydlím s ní. Často se ale dostanu domů a to už spí.

Volič z Třebíčska si vás tedy moc neužije?

Už jsem uvažovala, že bych zavedla poslanecká nedělní odpoledne, ale to musím ještě dořešit se svoji asistentkou. A také záleží na tom, zda o to bude zájem.

Poslanecká kancelář ale funguje normálně.

Ano, mám tam asistentku, která mi přeposílá dotazy a požadavky a když to alespoň trošku jde, tak se s těmi lidmi scházím buďto v Praze nebo na Vysočině, když tam jsem.

Pojďme k evropským dotacím. Jsme na tom opravdu tak zle, jak se říká?

Už nám nezbývá moc času, takže nám zbývá už jen dočerpávat peníze na už nasmlouvané projekty. Nové projekty můžeme brát jen ty, které se stihnou profinancovat do příštího roku. Na větší projekty tak už není čas. Nové peníze, 2014 - 2020, tak tam jsme na startovní čáře a držíme harmonogram. Máme teď do poloviny dubna poslat do Bruselu dokument, kde máme říci, kolik chceme a na co.

Jak bude to nové období vypadat? Jsou například slyšet hlasy, že malé obce do pěti set obyvatel si na peníze z Evropy už nesáhnou?

Malé obce budou mít možnost. Samozřejmě, Evropa nechce moc platit malé projekty. Není zájem cukrovat zemi penězi, ale spíše ty peníze koncentrovat, ale obce budou mít možnost čerpat prostřednictvím místních akčních skupin. Strukturální fondy jsou spíše otázkou větších projektů. Na malé projekty nejsou ani dost efektivní.

Dostat se dnes k penězům z Evropy není, hlavně po administrativní stránce, jednoduché. Bude se celý ten systém nějak zjednodušovat?

Budeme zjednodušovat, co to půjde, abychom odbourali nadbytečné rozhodovací články, a budeme se dívat na systém, jak běží doteď, jestli tam nejsou některé zbytečné činnosti, které zatěžují. Bohužel to vždy bude zatíženo poměrně silnou potřebou kontroly. Já budu prosazovat, aby se požadavky na příjemce stupňovaly podle výše objemu projektu.

Zjednoduší se i žádost o dotaci? Většinou je to jen velké slohové cvičení.

Právě, že ta slohová cvičení chci odbourat pro ty menší projekty. Budeme i zjednodušovat tu elementární elektronickou žádost a pak by ji měl být schopen průměrně inteligentní člověk vyplnit. To slohové cvičení se jmenuje studie proveditelnosti, a to si myslím, že by měli předkládat jen žadatelé o větší peníze.

Už máte představu o prioritách na období 2014 - 2020?

Pro obce to budou projekty na veřejné služby, veřejnou infrastrukturu, na komunitní život. Něco tam bude na obnovu silnic II. a III. třídy, budou tam peníze na základní a mateřské školy. To mluvím o penězích, které půjdou přes nás, konkrétně přes Integrovaný operační program, což je nástupce Regionálních operačních programů.

Takže golfová hřiště, hotely a podobné akce nebudou?

To zmizí, protože tam by nemělo být možné prokázat veřejný prospěch.

Nové období je tu. Jsme na ně připraveni? Máme dostatek kvalitních projektů?

Závažná situace je u velkých dopravních staveb, tam jsme s hrůzou zjistili, že nejsou projekčně připraveny. Naopak u obcí problém není. Obce byly vždy připraveny a jsou velmi spolehlivým příjemcem dotací.

Existují též národní dotační programy. S těmi to bude jak?

Pro letošek zůstávají. Na podzim provedeme revizi těchto národních programů, taky pod zorným úhlem kondice státního rozpočtu, protože si myslím, že peněz moc nebude, protože jich také dost vysaje kofinancování eurofondů. Co s tím uděláme, uvidíme. Teď už jsem ale zadala revizi dotačních titulů na cestovní ruch, protože si myslím, že to nejde zrovna na nejpotřebnější věci.

Na které by to tedy mělo jít?

Já si myslím, že by se měly dotovat projekty, které přivedou turisty - marketing, destinační management, obsluha území, zlepšení služeb. Byla jsem nedávno na návštěvě jednoho města na seznamu UNESCO, do kterého stát a Evropa nalily skoro půl miliardy. Čtyři hodiny odpoledne, sluncem zalito, všude plno lidí a zámek zavřený a u zámku cukrárna, kde byly na řetězu židličky. Jak z Cimrmana - otevřeli si hospodu a chodí jim tam lidi.

Pojďme k politice. Jak podle vás funguje nová vláda?

Zatím řešíme problémy věcně. Samozřejmě, že střet ANO a zbytku kolice je střet dvou světů. Občas jsme překvapeni, jak se některé věci, které je třeba řešit rychle, řeší neprakticky a složitě.

Nelitujete, že jste šla do politiky?

Určitě nelituji. Nelituji, i když je to obrovský náraz a někdy toho mám opravdu plný kecky. Pro mě to není práce, pro mě je to poslání.

To rád slyším…

Nedávno mi řekla jedna dáma z USA, Eliška Hašková Coolidge, která mi trošku radí, jak se má chovat dáma ve vysoké pozici, jednu krásnou větu, ze které mě až mrazí, že musí být krásné pracovat pro svoji vlast. A my jsme slovo vlast vypustili úplně ze slovníku, a to mě docela mrzí. Tohle je poslání, kdy pracujeme pro svou vlast a neděláme to pro sebe. Ale je to i o tom vychytat ten správný okamžik a to správné místo, kde je potřeba za republiku se prát. Vždyť v eurofondech jsme prokaučovali, co jsme mohli. Vždyť jsme si mohli, stejně jako Slováci nebo Rumuni, vyjednat delší možnost čerpat peníze. Někdo tady zaspal a stojí nás to zatím deset miliard. Co je to? Nezájem? Neznalost? Nedostatečná příprava?

Je vidět, že vás práce na ministerstvu zatím baví?

Baví. Nestěžuji si. Hodně se učím.