Jdu do nové firmy a vím, že narazím

Představte si, že nějaký miliardář vlastnící desítky firem v různých oborech včetně médií si založí politickou stranu, výrazně uspěje ve volbách a stane se ministrem financí, kde má pod sebou daňovou správu nebo Finanční analytický útvar. Bál byste se ho?

Zaprvé: Já nejsem typický miliardář. Nemám letadlo, nemám jachtu, chovám se jinak. A zadruhé: Proč bych se ho měl bát? Všichni, kteří tady podnikají poctivě, zaměstnávají lidi, dodržují pravidla, platí daně a nemají co skrývat, se nemají čeho bát. Společnost už by měla rozlišit poctivé podnikatele a ty, kdo podnikají skrytě na úkor státu. Pořád se tady hovoří o mém střetu zájmů. Střet zájmů by přece měl kterýkoliv z 2,6 milionu důchodců, který by šel do politiky, protože od státu dostává penzi. Kterýkoliv občan státu, který platí daně a stane se ministrem financí, má střet zájmů, protože může ovlivňovat výši daňových sazeb. Takže celé je to nesmyslné.

Jeden jasný a křiklavý příklad z vašich střetů je ve vztahu dvou pardubických chemiček. Vaše Synthesia je závislá na dodávkách státní Explosie, kde vykonává vlastnická práva ministerstvo financí.

Rád tahle vlastnická práva státu přenechám panu Mládkovi z ČSSD. Ať patří pod jeho ministerstvo průmyslu, ať si to řídí. Agrofert o Explosii každopádně zájem nemá.

Jste si přece vědom, že vy těch střetů zájmů budete mít jako ministr financí permanentně několik každý den…

Není sledovanější osoby v této zemi, než je Andrej Babiš. Andrej Babiš je absolutně transparentní. Každý ví, jaké má firmy. Účetní uzávěrky zveřejňujeme včas, podnikáme transparentně. Já vůbec nechápu současnou kampaň na můj střet zájmů. Mám z toho pocit, že ta kampaň jde ze strany některých lidí, kteří mají nějaké obavy.

Kdo a proč se vás má bát coby ministra financí?

My chceme přestat s plýtváním ve státě. A tady je samozřejmě plno skupin, které v uvozovkách podnikají na úkor státu nebo jen díky hlouposti státu. Ti poctiví mi drží palce. Vždyť koho podpořili největší podnikatelé v zemi? Ti, co vybudovali firmy od nuly a platí daně, podpořili nás. Ti opravdu úspěšní, kteří vítězili v soutěži Podnikatel roku, podpořili mě.

Je tu i riziko zneužití ministerstva financí v konkurenčním boji. Můžete poslat daňovou kontrolu častěji ke konkurentům, a do svých firem ne. Nebo se skrz mocný Finanční analytický útvar dívat komukoliv na účty.

Proč vy novináři vždycky vidíte to negativum? Tak si to zkuste představit z mé strany! Musel bych být přece úplný blázen, abych já něco takového dělal, hned by se na to přišlo. Práce FAÚ musí být transparentní, nesmí to být soukromá tajná služba jako za ministra Kalouska. Úkolem ministra navíc není posílat někam finanční kontroly, na to má finanční úřad své vedení.

To nemusíte dělat vy, stačí nějaký aktivní úředník na ministerstvu, který se bude chtít šéfovi zalíbit.

Já poslouchám ze všech stran, jak nás na ministerstvu financí čeká nepřátelské prostředí. Jak z nás úředníci mohou udělat blbce, něco nám podsunou, pak to zveřejní a budou dokazovat, jací jsme idioti. Vy čekáte, že politik umí opovědět na všechno. To já neumím, pro mě je to nový svět, s nímž se seznamuji. Postupně se seznamuji i se stavem veřejných financí, které nikdo aktivně neřídí, fungují setrvačně. Vím, že narazím. Budou mi říkat, že něco nejde, zjistím a vlastně už zjišťuji, jak všechno dlouho trvá, protože legislativní proces má takové a takové lhůty. Ale chci to zkusit.

Jak zabráníte tomu, aby z vás neudělali blbce? Přivedete si na finance vlastní lidi na klíčové posty?

Samozřejmě, že se radím, a to i v zahraničí. Zajímá mne, jak to dělají tam. Pro mě je to absolutně neznámá záležitost. Dlouho jsem zvažoval, že najdeme nějakého ministra financí, abych to neřídil přímo. Zvažoval jsem pro a proti. Rozhodl jsem se do toho jít sám s tím, že si tam přivedu poradce. Vím, že v určité chvíli narazím, opravdu šetřit se totiž nikomu nechce. Ale podobné záležitosti řeším i ve vlastní firmě. Teď mi manažeři Agrofertu přinesli návrhy rozpočtu na nový rok, dvakrát jsem s nimi vyrazil dveře. Každý chce jen investovat, stavět nové fabriky a mít bonusy. Každý si co nejvíc nafoukne rozpočet, aby mohl utrácet. Ale takto se odpovědně hospodařit nedá.

Snažím se přijít na to, jestli si s pokorou uvědomujete tu ohromnou a dosud neobvyklou koncentraci moci ve svých rukou. Zda máte obavu, cítíte rizika a jak hodláte pokušení ze zneužití předejít.

Vždyť je tady veřejná kontrola. Existuje spousta nevládních organizací, se kterými spolupracujeme, na internetu jsou weby různých neziskovek, fungují sociální sítě. Lidé nejsou hloupí, všemu nevěří a mají spoustu cest si cokoliv ověřit. Já mohu ztratit to největší a nejcennější – svoje jméno. To je pro mne nejvíc. Hlavně v zahraničí dobré jméno v byznysu mám a nehodlám si je zničit. Jít do státní správy je pro mě o mnoho těžší než řídit Agrofert. I v Agrofertu jsem nadělal plno chyb. A kvůli nim jsme přišli o miliardy, ať už špatným investováním, špatným rozhodnutím, nebo špatným managementem, který jsem si já sám našel. Ale byla to moje zodpovědnost a mé peníze. Ve státě, kde funguje filozofie, že každý politik a úředník chce nafouknout rozpočet a musí co nejvíc utratit, nikdo žádnou odpovědnost nemá. To bych chtěl také změnit. Stát, to je úplně jiný svět.

Co tedy uděláte první dny v „úplně novém světě“, na ministerstvu financí?

Já k tomu přistupuji úplně stejně, jako když přijdu do nové firmy. Vím zároveň, že na ministerstvu bude zavádění nových věcí pomalejší než ve firmě. Obeznámím se s náměstky a vysokými úředníky a každého se zeptám, jaké jsou jeho úkoly a co třeba nemohl doposud udělat z politických důvodů. Budu se třeba ptát, proč dosud nefunguje projekt státní pokladny jako jinde ve světě, kde třeba vidíte on-line stav čerpání státního rozpočtu. Proč jsou u nás zveřejňována šest měsíců stará data, ačkoliv projekt stál čtyři a půl miliardy? Předpokládal bych, že úředníci by měli vědět, jakým způsobem nejlépe vybírat daně, spravovat majetek, dělat úsporný rozpočet. Jenže všechny signály, které dostáváme, jsou negativní. My si třeba ve firmě většinu věcí, jako jsou audity nebo právní služby, děláme sami. Stát to dělá naopak, dokonce i na napsání přiblblého trestního oznámení si najímají externisty.

Co přesně znamená, že budete aktivně řídit veřejné finance?

Na výdajové stránce musí šetřit především resorty, kde se nakupují nesmysly a kde se nakupuje nevýhodně. Samozřejmě, každý resort je v jiném stavu. Na příjmové stránce vidím dva problémy. Zaprvé tam máme velkou potíž s evropskými dotacemi, které nejsme schopni čerpat. Nejlépe se daří čerpat dotace v resortu zemědělství, naopak v nejhorším stavu jsou resorty životního prostředí a dopravy. Doprava je doslova v dezolátním stavu. Tady jsou na stole peníze z Evropy a my si nejsme schopni na ně sáhnout, protože nemáme kvalitní úředníky, kteří by byli schopni komunikovat s Bruselem a řešit problémy. Zadruhé musíme od roku 2015 zlepšit příjem daní, v této schopnosti jsme jeden z nejhorších států.

To říkáte dlouho, ale teď už míříte do křesla ministra. Co chcete udělat? Čím ucpete díry, kudy utíkají daně?

Můžeme například změnit kompetence finančních úředníků, personálně posílit daňovou správu nebo zavést křížové kontroly úředníků. Ten úředník je klíčový: on kontroluje tabulku, kde podnikatel vyplní DPH. Nebo celník otevře kamion a je na něm, jestli řekne, že v krabici jsou notebooky, nebo bavlněná trička. Když to jednoduše přirovnám: stát je zadlužená firma se špatným managementem, jehož část ještě špatně hospodaří. Nejdřív do té firmy musíte přijít, postavit tam ty správné lidi a zkusit to řešit. Já jsem ještě nikdy neviděl, aby se někdo chlubil, že má 300 miliard na účtech a zároveň 1 680 miliard dluhů. Tomu nerozumím. Proč to nepoužijí na splacení části dluhů státu?

Výdaje státu na investice se snižují od roku 2010, do čeho hodláte investovat?

Chceme udělat koncepci a rozhýbat hlavně klíčové dopravní stavby. Chce to strategii a stanovit poměr nové výstavby mezi dálnicemi a železnicemi. Sháníme na to experty, abychom se podívali, v jakém stavu je tu vykupování pozemků a projektování. Ono je to všechno vymyšleno v zahraničí, chce to jen převzít. Třeba po vzoru Německa, kde je takzvané sdružené stavební řízení. Proces povolování pak netrvá tolik let jako u nás. Pokud něco rychle neuděláme, tak nás celá Evropa objede. Všude se stavějí dráhy pro rychlovlaky, které jezdí 300 kilometrů v hodině. Je skandální, že čtyřiadvacet let po revoluci nemáme dálnici do Vídně, do Lince nebo do Drážďan, kde pořád chybí hloupých pár kilometrů.

Je dva a půl měsíce od voleb. Proč podle vás Miloš Zeman tak dlouho otálí se jmenováním vlády?

Já bych určitě na místě pana Sobotky nedával prezidentovi veřejně vzkazy, že už nemá na co čekat a má jednat. O Miloši Zemanovi si každý může myslet, co chce, ale je to přece jenom hlava státu, je to nějaký úřad, k němuž bychom měli mít jistou úctu. Mně se vůbec nelíbí ten systém komunikace politiků, kteří si pořád něco předem vzkazují přes média. To je, jako bych já šel jednat o koupi nějaké firmy a dopředu vzkazoval partnerovi: Když mi to neprodáš za tolik a tolik, tak tě budu žalovat. Mně tohle hodně vadí, nejsem na to zvyklý. Nevím, jak moc to vadí panu prezidentovi.

A vy nesouhlasíte s tezí, že Zeman to po volbách úmyslně zdržuje?

Trvá to dlouho, samozřejmě. Nejdříve jsme se zdrželi kvůli situaci v ČSSD, potom kvůli dohadování v trojkoalici, teď jsou zde podmínky pana prezidenta. Jinak ale musím říct, že vyjednávání o vládě probíhala věcně, z Bohuslava Sobotky mám dobrý pocit. Jedná korektně a zároveň dokáže říct své požadavky.

Závěrem se na odlehčenou zeptám, proč jste si na pondělní slavnostní podpis koaliční dohody nechal narůst vousy?

Mně to roste málo, ale vždycky přes dovolenou si vousy nechám narůst, protože se to mojí ženě líbí. A částečně tím také kryju druhou bradu.

Dosud jste si hlídal životosprávu, vy jste v politice přibral kila?

Druhou bradu jsem zdědil, ale je fakt, že jsem od listopadu, kdy sedíme ve Sněmovně, nabral pět kilo. Dal jsem si novoroční předsevzetí, že je zase shodím. V politice se moc životospráva dodržovat nedá, tak uvidíme.