Jaroslava Jermanová: Kohoutí tanečky poslanců utnu rázně

„Tam je Kristýna Zelienková a tam Ivana Dobešová,“ ukazuje poslankyně do prvního patra, kde sedí její kolegyně ze Středočeského kraje. Právě v něm bylo hnutí ANO nejúspěšnější. „Alespoň v našem kraji se podařilo, že polovina poslanců jsou ženy,“ říká Jaroslava Jermanová.

O tom, jak je poslanecká sněmovna stále „machistický kroužek,“ jak se liší mentalita poslanců ANO od ostřílených politiků a jak to vypadá, když novopečená poslankyně přijde zpátky ve svém městě do hospody, si přečtěte v následujícím rozhovoru.

Jak dlouho už se pohybujete na půdě Parlamentu?

Začali jsme sem docházet asi deset dní po volbách.

Co říkáte na to prostředí? Nečekala jste něco honosnějšího než spleť úzkých chodbiček a dobře vybavené bistro?

Trochu mě zaskočil ten kontrast honosné budovy zvenku a toho, jak vypadá zevnitř. Člověk se tu víc cítí jako úředník než jako státník. Každý máme ale jiný vkus a já to akceptuji. Zvyknu si.

Jste spoluzakladatelka Akademie žen ANO. Co říkáte na poměr mužů a žen, když chodíte po chodbách Parlamentu?

Připadá mi to tragické. Žen je tu velice málo. Hnutí ANO je v tomto ohledu lehce nadprůměrné. Například KDU-ČSL žádnou poslankyni nemá. Zajímavé je, že nejlépe jsou na tom komunisté, protože ti to mají dané kvótami. Každopádně pokroky snad čekají i naše hnutí, nejlépe na tom je kraj, který jsem vedla do voleb. Ze středních Čech se do parlamentu dostali tři muži a tři ženy.

Dalo by se říct, že poslanci si díky početní převaze vytvářejí nějaké machistické kroužky?

Rozhodně. Musím ale pochválit naše poslance, kteří si váží toho, že nás tu mají. Nemůžu to samé říct o některých jiných poslaneckých klubech. Ti se na nás dívají s takovou blahosklonností vědoucích mužů...

To je postoj, který asi člověka nejvíc naštve.

Když už máte v politice zkušenosti, tak vás to nerozhodí. Pokud se stanu První místopředsedkyní Poslanecké sněmovny, pánové uvidí, že nekonstruktivní debaty a kohoutí tanečky umím utnout velmi rázně.

To je další genderové téma. Muži ztrácejí spoustu energie ve vzájemných soubojích a nevěnují se řešení konkrétních problémů.

Když se mě novináři ptali, co chci v politice dokázat, řekla jsem mimo jiné, že chci zlepšit politickou kulturu a to mi post místopředsedkyně umožní. Nejsem tu, aby mě měli muži rádi, ale abych něco změnila.

S jakým dalším tématem jdete do politiky?

Hlavně je to sociální tématika a také financování malých obcí, které jsou na tom v Česku velmi špatně.

Musím se zeptat na pocity. Nejdříve volební úspěch, teď seznamování s novým prostředím...

Cítím obrovskou zodpovědnost. Kdyby měl ale člověk přesně vyjádřit, co v téhle složité době po volbách cítí, asi by těžko našel přesná slova. Zdůraznit by šly dvě věci. Zaprvé se na tu práci hrozně těším. Zadruhé mě štve, že novináři a poslanci, kteří tu zůstali z minulých období, nám pořád předhazují, že jsme noví a nic neumíme.

Asi je to jejich způsob, jak se psychicky vyrovnat s novým silným subjektem.

Možná ano. Je to takový ten přístup: je vás sice hodně, ale máte se hodně co učit. Já se někdy držím, abych jim neřekla: tohle, pane kolego, se od vás učit nechci.

Co byste vzkázala k vám domů do Středních Čech?

Hrozně děkuji za podporu. Stále mi chodí maily, smsky a vzkazy na Facebook. Vzhledem k tomu, že bydlím v Benešově, tak jsem se nemusela stěhovat do Prahy a dojíždím. Zůstávám díky tomu v kontaktu s mým původním okolím. Pořád chodím do hospody na pivo.

A co vám v té hospodě říkají? Radí, co máte dělat v parlamentu?

My se tam o politice nebavíme. To bylo spíš před volbami. Teď už se zase bavíme o hokeji, fotbale a místních drbech.