jako Tony Blair

Pár dnů po říjnových volbách se v pražském Centru pohybové medicíny sešla mezi rozvěšenými kravskými kůžemi společnost, která by se ještě před pár lety zcela jistě nemohla potkat. Alespoň ne tady a takhle: miliardář a čerstvý politik Andrej Babiš, jemuž centrum patří, seděl v přátelském hovoru u stolu proti muži, který poukazuje na střet zájmů v politice. Doba se však mění. Nedávno se sblížili při jednáních o Rekonstrukci státu a dnes dostává ředitel české pobočky protikorupční organizace Transparency International od Babiše nabídku dělat v jeho barvách ministra vnitra. Nakonec z toho nejspíš sejde, nicméně nominace protikorupčního aktivisty do vysoké politiky způsobila pozdvižení. Co dnes politické strany považují za dobrou výbavu pro ministra? Mají nevládní organizace politikům pomáhat, nebo je pouze kontrolovat? „Bylo by to logické navázání na to, co jsem dělal dosud,“ říká v kavárně Lucerna v centru Prahy světlovlasý sebevědomý muž. Sedmatřicetiletý šéf Transparency International David Ondráčka může být předzvěstí něčeho, na co jsme až na výjimky nebyli úplně zvyklí. Je to muž, pro něhož nejsou důležité politické ideje, ale především možnost dostat se mimo stranický systém rychle do vysoké politiky a prosazovat v ní to, co dosud dělal na druhé straně barikády.

Žádná teorie

Davida Ondráčku navrhla svému stranickému šéfovi do ministerské pozice místopředsedkyně ANO Věra Jourová. Kromě pověsti čistého muže, který v čele nevládní instituce léta upozorňuje na korupci a radí, jak lépe spravovat zemi, hrála i osobní zkušenost. „Konzultoval nám program a velmi jsme si rozuměli. Uvažovali jsme i o tom, že by za nás kandidoval do sněmovny, předčasné volby to ale uťaly,“ říká Jourová. Po týdnu na rozmyšlenou David Ondráčka na nabídku kývl – a i když z požadavku na ministerstvo vnitra hnutí ANO ve vyjednáváních ustupuje, Jourová by ráda Davida Ondráčku u politiky nějak přidržela. „Byl by z něj určitě dobrý ministr, ať už teď nebo jindy. Vidím ho jako politika blairovského střihu, mladý, vzdělaný muž, umí zapůsobit,“ vypočítává Jourová, co ji zaujalo.

Zda se u Davida Ondráčky v budoucnu projeví politická uhrančivost bývalého britského předsedy vlády, to zatím nevíme, je ale jasné, že vystudovaný politolog a absolvent několika zahraničních stáží má k politice blízko od útlého mládí. Námluvy začaly ve dvaadvaceti letech – tehdy se zrovna vrátil ze studií v Budapešti do rodného Havířova a v bouřlivé době po rozpadu ODS, na niž prasklo neprůhledné financování, se začal angažovat kolem vznikající Unie svobody. Kolegy v havířovské buňce zaujal natolik, že z něj v roce 1998 udělali lídra komunálních voleb. Studenta Ondráčku nakonec voliči na havířovskou radnici neposlali, ale kolegové na něj dodnes nedají dopustit. „Byl to velmi osvěžující mladý muž, který se už v tak raném věku zajímal o politiku, rozuměl jí, uměl mluvit o tom, co je pro společnost důležité, měl načteno,“ vzpomíná jedna ze zakladatelek Unie svobody v Havířově Dana Durčáková. Havířovskou epizodou námluvy pana Ondráčky a politiky ustaly, přesto byla nadále středem jeho pozornosti.

„Po škole jsem věděl, že nechci teoretizovat nad volebním systémem, zajímalo mě, jak politika skutečně probíhá,“ říká vystudovaný politolog. V novinách ho tehdy zaujal inzerát české pobočky Transparency International, přihlásil se a uspěl. Polovinu z dvanácti let v TI mu šéfovala Adriana Krnáčová, před šesti lety ji nahradil v křesle ředitele. „On o tu vedoucí pozici hodně stál, to bylo důležité,“ vzpomíná Krnáčová na ambiciózního podřízeného, kterého nakonec nominovala do své role.

V barvách Transparency International Ondráčka vyjížděl školit kolegy v Kyrgyzstánu, na Kavkaze, v Mongolsku, Gruzii či Ázerbájdžánu, jak nakládat s veřejnými investicemi, rozpoznat korupci a čelit jí, jak zacházet s veřejnými zakázkami a nastavit veřejnou správu. Byl zařazen i do týmu školitelů, kteří v Palestině učili státní zástupce a policisty, jak bojovat s hospodářskou kriminalitou a korupcí.

„Bylo to barevné, svobodné i velmi zajímavé, ale přece jen to trvá už dvanáct let. Měl jsem ve svých plánech vždy zakomponovánu možnost, že jednou vstoupím do politiky,“ říká David Ondráčka den před další cestou (minulý týden odletěl na tři dny do Egypta zakládat tam novou pobočku Transparency International).

Sorry, to nestačí

S politikou je David Ondráčka v běžném styku vlastně po celou dobu svého působení v Transparecny International. Zástupci nevládních organizací zasedají v komisích k nově vznikajícím či novelizovaným zákonům a Ondráčka se nebránil ani bližší spolupráci s politickými stranami. Radil ODS, ČSSD i Straně zelených, jak spravovat zemi bez korupce, účastnil se ideových konferencí stran či debatních panelů. Loni v červnu, když premiér Petr Nečas odvolal bez uvěřitelného vysvětlení ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila a za odvoláním prosvítalo podezření, že tím chtěl zabránit jmenování Lenky Bradáčové do funkce vrchní státní zástupkyně v Praze, rozehřál David Ondráčka dav na náměstí Míru v Praze. Na demonstraci proti odvolání Pospíšila plamenně vysvětloval, že Nečas lže a v „normální zemi“ by už skončil. Před dvěma lety na fóru konference Zlatá koruna zase vyzýval státní zástupce, ať se vzmuží – doufal, že se „najde pár mladých státních zástupců, kteří přes ekonomické a politické tlaky budou dotahovat kauzy k soudu“. A dotkl se i tématu, které se jeho novým angažmá kandidáta na ministra stává znovu aktuální – varoval před privatizací protikorupčního tématu pofiderní stranou Věci veřejné, která „s ním nakládá podivně“.

Není teď David Ondráčka v podobné situaci, když na vlně protikorupčních nálad, na niž nasedlo zatím neprůhledné uskupení ANO, pomáhá tuto stranu i svým jménem dostávat do povědomí veřejnosti jako zásadovou a dobromyslnou? „Možná bych byl raději, kdyby mě navrhla ČSSD nebo KDUSkoro -ČSL, ty to ale nenapadlo. Andrej Babiš je kontroverzní osoba, ale já vycházím z toho, že na jeho zájmy teď bude dobře vidět,“ říká David Ondráčka. Sedíme v pražské kavárně Krásný ztráty, kde právě skončila schůze nevládních organizací sdružených v iniciativě Rekonstrukce státu, která vybrala devět nejdůležitějších protikorupčních zákonů a před volbami obešla politiky, aby se zavázali, že tyto zákony přijmou. Ondráčka v roli ministra vnitra by mohl výrazně přispět k prosazení zmíněných změn, třeba služebního zákona, který by mohl proměnit státní správu.

Na schůzi v Krásných ztrátách si všichni uvědomují, že ministerstvo nakonec nejspíš připadne sociálním demokratům. Pak by pro Davida Ondráčku připadala v úvahu pozice náměstka. „To ne. Zaprvé taková nabídka nebyla na stole, zadruhé já nechci být vysoký úředník nebo náměstek. Ten má mnohem menší šanci něco prosadit a ani své kroky nemůže příliš veřejně vysvětlovat. Já nesháním jiný džob, aby bylo jasno, to bych si poslal životopis,“ říká David Ondráčka.

Veřejné vystupování mu jde skutečně velmi dobře, za léta v Transparency International se zdokonalil ve vydávání krátkých stanovisek na vyžádání téměř k čemukoli, co se týká veřejné správy a korupce. „Veřejně nastolovat agendu, být přesvědčivý a věcný, v tom je, myslím, má silná stránka,“ říká. Umí krátce a nezávazně odpovědět vlastně na cokoli, co souvisí s veřejnou správou. Stal se, s nadsázkou řečeno, protikorupční mediální celebritou, která má obecnou odpověď do diktafonu vždy po ruce. Minulý týden se například hbitě několikrát vyjadřoval k aktuálnímu problému, který zmítá policejním prezidiem a ministerstvem vnitra – ministr v demisi Martin Pecina hledá cestu, jak vrátit do funkce odvolaného prezidenta Petra Lessyho a sesadit z ní současného prezidenta Martina Červíčka.

„Věc se teď správně řeší ve správním řízení. Důležité je, aby policie neměla dvě hlavy,“ chrlí ze sebe i teď bez zaváhání odpověď. Že policie nemůže mít dva prezidenty, to je ovšem jasné každému, k tomu nepotřebuje pana Ondráčku, důležité je, jestli je podle něj únosné, aby se vrátil do vysoké funkce muž, který možná intrikoval proti svému podřízenému (soud vinu dosud nepotvrdil, ale zatím ani nevyvrátil). „Především jde o rychlost, aby skončilo dvojvládí co nejdříve,“ říká znovu David Ondráčka. To už víme, ale co hodnoty – vadí intriky, nebo nevadí? „Já jsem ten rozsudek neviděl, bez toho nemůžu nic hodnotit,“ říká Ondráčka. Případ byl ale přece detailně popsán v tisku. „Sorry, to mi nestačí,“ říká pan Ondráčka a dál se v debatě dostat nelze.

Zpátky to nejde

Věra Jourová minulý pátek vyjmenovala ministerstva, na něž si ANO myslí, a vnitro se mezi nimi nakonec neobjevilo. Příběh Davida Ondráčky každopádně poukázal na tenkou hranici mezi občanskou společností a politikou a otevřel debatu, zda mají lidé kontrolující systém do něj aktivně vstupovat. Se vznikem nových, protestních stran nesených na vlně protikorupčních nálad se může stávat čím dál častěji, že nová hnutí v personální nouzi – jako je dnes ANO – budou muset pro experty sahat mimo politiku. „Osobně bych takovou nabídku nepřijala. A kdyby přišla, byl by to důvod se zamyslet, zda jsem nebyla k politikům moc přítulná nebo konformní,“ říká bývalá předsedkyně české pobočky Transparency International Adriana Krnáčová. Podle ní se člověk, který se chystá aktivně vstoupit do politiky – a s takovými plány se David Ondráčka netajil –, může stát podvědomě opatrnějším v roli, kterou zastává, aby na něj svět politiky nezanevřel. „Myslím, že namístě by byla alespoň dvouletá karanténa mezi neziskovkou a politikou. Už kvůli Transparency International, aby na ni nepadl stín.“

Dohledat v činnosti pana Ondráčky v TI nějakou přítulnost k politikům nelze, kromě již zmíněné ochoty radit jim a účastnit se politických debat. Někteří zástupci nevládních organizací mu to vyčítají: nevládky podle nich nemají pomáhat politikům, ale kontrolovat je a hlídat. „Nerozmlouval jsem mu to. Byl by dobrým ministrem vnitra, rozumí veřejné správě a výrazně by dokázal pomoci při vytváření podmínek pro policii,“ popisuje interní debaty nedávné doby projektový manažer TI Stanislav Beránek. „Nepochybně by se začalo říkat, že jsme pobočkou vnitra a že nejsme nezávislí, ale i přes reputační rizika je, myslím, Davidovo angažmá v pořádku. Vytvářel tu léta koncepce a teď je logické jít ty koncepce dělat.“

Všem je zároveň jasné, že cesta tam sice vede, zpátky je však uzavřená. „To by už samozřejmě nešlo,“ říká Beránkův šéf. I když se teď s nejvyšší pravděpodobností ministrem nakonec nestane, politika jej láká a chystá se do ní jednou jistě vstoupit. Jak a za koho? Je mu bližší spíše pravicové smýšlení, nebo levicové? Je spíše liberál, nebo konzervativec? „Tohle dělení už je překonané,“ odmítá otázky David Ondráčka. A dodává, že už by znovu rozhodně nechtěl zkoušet cestu přes komunální politiku. „V mých úvahách jde jen o centrální politiku na poslanecké nebo vládní úrovni.“