Jak to s těmi předzahrádkami vlastně je?

Co se týká předzahrádek a jejich vzhledu, v Pardubicích neplatí žádná vyhláška města či jiný obecně závazný předpis, který by jejich podobu definoval či omezoval. V památkové rezervaci se provozovatelé zahrádek musí řídit pravidly danými závazným stanoviskem památkářů, tedy například barva slunečníků by měla být v tónu fasády, slunečníky by neměly zakrývat průčelí historických domů, oplocení či zábradlí zahrádek by mělo být dřevěné či kovové, nikoli plastové, nemělo by být ověšeno reklamními poutači a podobně.

V souvislosti s otevřením nově zrekonstruované třídy Míru vznikl, i na základě častých dotazů provozovatelů restaurací, doporučující materiál specifikující parametry, které by předzahrádky měly splňovat. Městští architekti spolupracovali na tomto materiálu s městským obvodem I, který vydává povolení k záboru veřejného prostranství v této lokalitě. Materiál týkající se vzhledu a vybavení zahrádek má pouze doporučující charakter a nemá za cíl provozovatele restaurací jakkoli šikanovat či omezovat, ale má napomoci tomu, aby zrekonstruovanou třídu Míru nehyzdily nevkusné předzahrádky.

Městský obvod jako vlastník nemovitosti povoluje zábor veřejného prostranství. Jediným závazným kritériem pro povolení záboru je plocha předzahrádky. Městský obvod také dohlíží na to, aby provozovatelé dodržovali podmínky zákona o pozemních komunikacích, v případě zahrádek například to, zda nezasahují do vozovky, zda nebrání pohybu zdravotně postižených osob a podobně. Z výše uvedeného je patrné, že město sice může usilovat o to, aby třída Míru nepřipomínala lunapark, nicméně bez vstřícnosti a pochopení podnikatelů nic nezmůže.

Kauza předzahrádky Kra Kra na náměstí Republiky patří do jiné kategorie. Autor se pozastavuje nad tím, že majitel restaurace musel předzahrádku nejprve zbourat, aby ji mohl letos provozovat dál. Jde však v podstatě o dva oddělené příběhy. První je o tom, že majitel restaurace musel na základě soudem potvrzeného rozhodnutí odstranit černou stavbu, druhý o tom, že požádal o zábor prostranství na zřízení letní předzahrádky a městský obvod mu vyhověl.

Všichni si jistě pamatují, jak původní „předzahrádka“ vypadala. Již stavební úřad městského obvodu I v roce 2009 konstatoval, že jde o černou stavbu a jeho názor podpořil o tři roky později Nejvyšší správní soud. Tím, že potvrdil opodstatněnost rozhodnutí o odstranění stavby, potvrdil, že zasklená předzahrádka stavbou je. Stavební úřad magistrátu případ převzal s agendou stavebních úřadů městských obvodů v roce 2012 a dokončil jej. Za to, že majitel užíval stavbu bez povolení, mu stavební úřad uložil pokutu 200 tisíc korun. Pokud ji poměřuje s firmou stavějící logistické centrum bez povolení, je třeba dodat, že tato firma získala stavební povolení dodatečně během výstavby, což zákon dovoluje a pokutu 900.000 korun bez průtahů uhradila. Pan Reindl vybudoval stavbu tam, kde nikdy nemohla stavební povolení získat, několik let v ní nepovoleně podnikal a pokutu dodnes neuhradil.