Jak nezaplatit státu ani korunu

     Vyznavači totalitarizujících manýrů – bonzáci inteligencí na úrovni Haškova Pepka Vyskoče, mravně se ukájející nad seznamy ideologicky škodlivých exponentů – vyhrabali zase kdesi jakýsi zvukový záznam s hlasem Andreje Babiše. Tato nahrávka je bez původu čili bastard. Jinými slovy, postrádá jakoukoliv integritu, aby jí mohla být soudně, ale především vůbec v civilizované společnosti přisouzena jakákoliv relevance.
     Přesto politici opět začínají kvůli ní naprosto nedůstojně třeštit, zvláště někteří.

Plašani

Nahrávka může být použita maximálně jako anonymní podnět k prošetření postupu Finanční správy vůči podniku FAU Přerov, ale nemůže být považována za důkaz čehokoliv. I z toho důvodu, že nic takového neobsahuje. Babišovo úkolování Finanční správy z nahrávky nelze vyvozovat ani omylem, pouze zlým úmyslem. Jediným údajně spornýmmomentem je prý fakt, jak mohl Babiš vědět, že Finanční správa „klekla“ na dotyčný podnik. Nevěděla to ovšem jen Finanční správa, která o tom ministra zpravit nesměla, věděl to i kontrolovaný podnik, tedy mnoho lidí. Avelmi pravděpodobně se to dříve či později dozvěděli i obchodní partneři toho podniku, mezi něž teoreticky mohl patřit i Agrofert, s nímž bude Babiš spojován na věky, ať už bude jejich úřední vztah jakýkoliv. Žádné nesporné vysvětlení není k dispozici.
     Proto by se měli výroků ve stylu fait accompli zdržovat zejména ti politici, kteří chtějí vypadat alespoň trochu důstojně, nikoliv jako plašani. Třeba Lubomír Zaorálek se nechal slyšet, že „zneužití státní instituce pro likvidaci konkurenta, to je takové Palermo, které jsme tady ještě neměli... použít opravdu státní instituci takovým způsobem, jak se rýsuje v této kauze, to je podle mě opravdu vyšší stupeň“. Kromě velmi selektivní a krátké ekonomickopolitické paměti to prozrazuje i zoufalý způsob usuzování, hraničící se sebediskreditací.
     Vysokoškolskému pedagogu Zaorálkovi lze jen doporučit studium knížky Superprognózy (Tetlock & Gardner), která se nezabývá věštěním, ale pojednává o analytickém myšlení. Konkrétně by se mohl poučit o zásadní důležitosti otázky „co by mohlo zvrátit mé přesvědčení“, kterou by si měl klást každý den ještě předtím, než své přesvědčení veřejně vyjeví. Když by zjistil, že nenalézá nic, co by jeho přesvědčení mohlo zvrátit, měl by zavřít ústa ještě o jeden zámek navíc, protože by si právě sám sobě dokázal svou předpojatost. Pouze kdyby zjistil, že se dokáže přesvědčivě vypořádat s konkrétní oponenturou, mohl by jít s kůží na trh.

Nedotknutelní

Takže jak ošulit stát? Prvním předpokladem je, že bude Babiš ve vládě. Za současné atmosféry, kdy nic neplatí presumpce neviny, integrita důkazů, ba ani logika, o sebereflexi nemluvě, je to pak poměrně jednoduché. Stačí navázat jakýkoliv obchodní vztah s kýmkoliv z komplexu Agrofert a nezaplatit mu. Hodně, aby se začal zlobit. A současně přestat platit státu, důsledně, cokoliv. A spolehnout na vysoce pravděpodobnou politickou funkčnost obrany, používající zmíněnou argumentaci, že Babiš využívá státního aparátu kvůli vymáhání svých pohledávek nebo přímo k likvidaci svých dlužníků.
     Při velmi pravděpodobné koalici, která bude zcela nepochybně dost křehká (politicky korektní označení pro hadovitost koaličních partnerů), by taková firma mohla spoléhat na to, že se stane finančně a daňově a celně k nedotknutelnosti horkým zbožím.
     To není návod, to je důvodný odhad situace. Analytici říkají, sorry jako, nemám z toho žádnou radost, ale takto mi to prostě vyšlo.

Autor: Jan Schneider, spolupracovník LN