Ivan Indráček: Vím, jak zatočit se kšefty s „cinknutou“ naftou

Oficiálně se o tom zatím moc nemluví, ale nekalý obchod s pohonnými hmotami netrápí jen Česko. Před nedávnem ho přiznali Poláci, Slovensko nebo Pobaltí, ale i Itálie a Španělsko. „Problém je v tom, že daně jsou pro džentlmeny a legislativa umožňuje podvádět,“ říká Ivan Indráček, dlouholetý šéf Společenství čerpacích stanic a viceprezident Evropské asociace nezávislých petrolejářů.

Do ankety o největší byrokratický nesmysl Absurdita roku jste přihlásili kauce pro distributory pohonných hmot. Před pár dny jste za ně sklidili krásné druhé místo. Jsou kauce skutečně tak hloupé? Vždyť bylo načase přijmout zákon, který omezí daňové úniky?

To rozhodně. Ti nejmenší distributoři bouchali už v roce 2008 na dveře ministerstva financí a žádali nápravu. Nešlo tehdy jenom o těch pět miliard, o které ročně přichází stát, ale hlavně o totální destrukci podnikatelského prostředí. Začalo tu platit, že úspěšným je ten, kdo podvádí. A ten, kdo chce být poctivý, musí z kola ven.

A co nový zákon?

Nerozdělil podnikatele na poctivé a nepoctivé, ale na bohaté a chudé. A poslední zbytky malých slušných, kteří ještě přežívali, vymetl. V tomto směru se nám povedl evropský unikát. Úderem 1. listopadu 2013 muselo opustit trh 350 z 500 firem, které se zabývaly distribucí. Zůstali jen ti nejsilnější a mezi nimi samozřejmě i podvodníci, kteří dříve stačili na kauce pohodlně vydělat. A co je vůbec absurdní, přestupku, za který hrozí pokuta až 20 milionů korun, se podle tohoto zákona dopustí v podstatě každý, kdo prodá sousedovi v kanystru dva litry benzínu do jeho vozu.

Přinesl zákon alespoň něco pozitivního? Ptám se proto, že liberecký soud nyní rozplétá kauzu s pančováním pohonných hmot. Myslíte si, že můžeme tankovat bez strachu, jestli si nezničíme auto?

Podvodů určitě ubylo. Jenže ten zákon mohl stejný efekt přinést, aniž by zlikvidoval jediného poctivého distributora. O návrzích ale nebyla tehdy ochota diskutovat. A k druhé otázce - moc vás asi nepotěším. Podvodníci se přesouvají od „čistých“ podvodů, kdy šidí stát na dani, k osvědčenému přimíchávání technických olejů do motorové nafty. Taková „špinavá“ nafta je i rizikem pro motory.

Je vůbec šance podvody zastavit?

Věřím, že ano. Téměř rok trvalo ministerstvo financí přesvědčit, že stát přichází o peníze. A před šesti lety šlo jen o stamiliony korun. Potom jsme potřebovali několik let, než jsme stát přiměli k legislativním změnám, a to teď nehovořím o těch nešťastných kaucích. Myslím, že tady doma jsme udělali, co je potřeba. Teď už zbývá jen Brusel.

Brusel? V čem ten může zatočit s českými podvodníky?

Existují elegantní zákonná řešení ke snížení daňových úniků téměř na nulu. Jenže daně jsou jednou z oblastí, která je Evropskou unií velmi sešněrovaná. Proto je nemůžeme provést bez souhlasné výjimky z Bruselu, nebo bez toho, aby se změnily evropské zákony.

Předpokládám, že to je důvod, proč kandidujete do Evropského parlamentu.

Je to tak. V příštích třech letech se má například změnit evropská direktiva o DPH. Myslím, že zkušenosti se zneužíváním její dnešní podoby jsou tím, co nás opravňuje být při tom, když bude vznikat nová verze. A mám ještě jeden důvod. Když jsem vloni loboval v Bruselu za změnu, která by pomohla zmiňované pančování zmírnit. Víte, co mi jeden úředník řekl?

To netuším.

Že to, o čem mu vyprávím, není problém Unie. Problémem se to stane až ve chvíli, kdy se podobné podvody začnou dít v Německu nebo dalších velkých zemích. Do té doby prý nemůžeme z Bruselu očekávat jakoukoli vstřícnost.

Jste ale také viceprezidentem UPEI, evropské asociace nezávislých petrolejářů. I ta sídlí v Bruselu. Pomáhá asociace řešit i problémy Česka?

Stačí říci pár těch nejznámějších pojmů - biopaliva a další alternativní paliva, vysoké spotřební daně z pohonných hmot, nebo třeba kvalita pohonných hmot. Samá velká témata pro evropské petrolejáře, české petrolejáře, ale s dopadem na každého řidiče. A odpovědi na ně leží opět v Bruselu, nejčastěji právě v Evropském parlamentu. Ono to celé vypadá, že vše kolem nafty za nás řeší Brusel. Ve skutečnosti se tam ale řeší celá řada věcí, které mají na náš denní život větší vliv, než dění v naší poslanecké sněmovně.

---

Ivan Indráček: (50 let) otec čtyř dětí, vášnivý fotograf, příležitostný muzikant, amatérský genealog, milovník Jizerských hor, do kterých přišel s rodinou před 19 lety z Prahy obecní zastupitel v Desné, kandidát ANO2011 ve volbách do Evropského parlamentu