Interview s ministrem životního prostředí Richardem Brabcem

Daniela DRTINOVÁ, moderátorka: Tak, pane ministře, jak jste daleko s auditem smluv a veřejných zakázek na ministerstvu životního prostředí?

No, tak nechci říct, jsme úplně na začátku, ale začali jsme docela zčerstva. My jsme si vytipovali několik desítek takzvaných těch toxických smluv, těch, které jsme měli určité podezření, že může nastat, řekněme, buď že ty smlouvy nejsou v pořádku nebo jsou předražené. A zatím jsme tak daleko, že jsme, řekněme, smlouvy přibližně za 200 milionů korun pozastavili. A bavíme se o tom, vůbec zda do nich i nadále půjdeme, to byly rozdělené smlouvy. Potom jsou smlouvy, kde jsme se rozhodli asi u 40 milionů korun dohromady, že je budeme postupně vypovídat podle možností smluvních podmínek těch smluv. A řekněme, za přibližně 400 milionů korun z toho balíčku jsou smlouvy, kde budeme velmi tvrdě diskutovat s těmi partnery o smluvních podmínkách.

To je hezký chemický termín toxické smlouvy. Když projdeme některé tedy ty toxické, tak byl pozastaven tendr na služební vozy za 64 milionů korun. To už víte, jestli bude obnoven?

Nebude určitě obnoven...

Jestli pojede dál?

Tak nebude určitě obnoven v té podobě, jako byl. To znamená, tam byla varianta operativního leasingu, a to celkem jednoznačně z toho vyplynulo, že operativní leasing je jako slepá ulička. To je v těch podmínkách, takže ten určitě nebude obnoven. Budeme se ad hoc spíš bavit o obnově vozového parku. A byl bych velmi rád, kdybychom to udělali i v rámci nějakého, řekněme, centrálního výběrového řízení, což je obecně věc, která té státní správě chybí celkově. To znamená, rádi bychom, my bychom udělali centrální výběrové řízení například v kombinaci s několika dalšími resorty na služební vozy.

No, a v přenastavení tedy pokud ten tendr nebude v té podobě, v jaké jsme teď hovořili, tak kolik se ušetří?

To je těžko takhle říct, protože ta kombinace toho operativního leasingu a toho normálního nákupu je opravdu jakoby srovnání hrušek s jablky. Ale já si myslím, že se můžeme bavit určitě o řádu, řekněme, možná do, rozhodně do 10 milionů korun a teďka to trošku střílím od boku.

Co tedy na tom tendru bylo špatně? Ten leasing, ten to prodražoval?

Prodražoval to určitě, protože ta, to celkové, řekněme, zaměření toho operativní leasing v případě ministerstva a v případě těch našich, ono to nebylo jen o ministerstvu, ono to bylo i o resortních organizacích, tak řekněme, celý ten systém byl podle našeho názoru špatně. A koneckonců několik měsíců to posuzovali i externí odborníci, kteří řekli to samé. Takže my už jsme v zásadě pouze uzavřeli to, co bylo navrženo.

Takže ukončeny už byly smlouvy s externími poradci za 4 miliony korun a pak mám poznačeno, že se prověřuje zatím neuskutečněný tendr na IT technologie za 37 milionů a tendr na implementaci ekonomického systému za 100 milionů. Tak s těmi dvěma to bude jak?

Tak u těch poradců, tam to bylo nejjednodušší. Moji předchůdci měli, skoro bych řekl, desítky poradců. Minimálně, tuším, asi 15, já mám jednoho poradce externího. A u těch smluv z hlediska IT, což je oblíbená kratochvíle české státní správy, jak, jak vyvádět některé peníze za, řekněme, ne příliš hospodárných podmínek, když to řeknu, když to řeknu hodně jemně. Ale ta smlouva na ekonomický vlastně IT systém, tak momentálně jednáme s tím dodavatelem, protože ta smlouva je podepsaná. Nicméně ještě nezačala implementace a my si vůbec vyhodnocujeme, zda je ten systém potřeba.

Vy jste zrušil tendr na spodní prádlo s bobrem.

Ano.

My jsme s kolegyní vedly spor o to, jaké zvíře na tom spodním prádle bylo. Na dámském to byl bobr a u toho mužského to byl snad pták kormorán, je to tak?

Byl to, byl to pták kormorán, přesně tak, takhle to bylo. Já musím říct, že jsem tím asi zjevně rozesmutnil celou řadu kolegů, protože už jsem na to spodní prádlo měl řadu objednávek. Nicméně ten nápad byl skvělý, ale byl to skvělý nápad pro soukromou firmu. A musím říct, že pro státní správu neznám větší nahrávku na smeč pro vás jako novináře, než vymyslet takto, takto nádherný marketingový projekt.

Takže pták kormorán byl na mužském spodním prádle a bobr na ženském.

Ano, přesně tak, a bobr byl na ženském, a bylo to hezké. Jako ono skutečně jako já jsem, já jsem i viděl ty návrhy.

Máte je doma.

Bohužel nemám. To už jsem nestihl tedy. Ale já jsem ty návrhy viděl, a říkám, jako nápad je to krásný, ale...

To je neuvěřitelné, jaká dramata a jaké volby, před jakými volbami ta státní správa taky stojí.

Je to tak. Je to tak, někdy je to, někdy je to opravdu prostě dramatické.

Kolik se na těch sporných smlouvách a tendrech dá ušetřit? Protože samozřejmě tedy na trenkách s ptákem kormoránem toho asi moc neušetříte.

Já jsem přesvědčen, že především u těch IT projektů obecně, protože tak jako už některé ty informace jsem měl, když už jsem do úřadu šel. Tak jsem šel, řekněme, z normální firmy, která byla, řekněme, připravena šetřit a uměla šetřit a uměla hospodařit. A tady je o to víc s penězi daňových poplatníků. Já si prostě myslím, že se tady můžeme bavit směle o úsporách v řádech mnoha desítek milionů korun, jenom na těch, řekněme, smlouvách, které jdou do poradenství. A hlavně to ministerstvo mělo celou řadu poradenských smluv externě a přitom má 600 svých zaměstnanců a další resortní organizace a spoustu zaměstnanců. Prostě tam si odvykli řešit to tím, řekněme, způsobem doma. Tam se spousta věcí rovnou prostě zadávala ven na základě externích poradenských smluv, což je samozřejmě zvěrstvo, pokud to není úplně potřeba, respektive pokud to není tak specializovaná činnost, že nejsme ji schopni dělat vlastníma lidma.

Dobře, ale jsou ty smlouvy vypověditelné, aniž by se platilo penále?

No, to je právě to, co dneska s právníky vyhodnocujeme. Někde je to snadnější, někde...

U kolika procent byste řekl, že to bude těžší ta vypověditelnost?

Já si myslím, že minimálně u 50 procent těch smluv to bude těžší, protože ti, kteří je dělali, tak zjevně mohli počítat s tím, že někdo přijde později a bude je chtít vypovědět, ale...

Přesto myslíte, že budete moci ušetřit desítky milionů?

Já si to myslím z toho důvodu, že v některých případech se jedná o dodavatele, kteří třeba dodávají i pro další ministerstva nebo obecně pro státní správu. A já si myslím, že když začne konečně se stát chovat jako hospodář, to znamená, začne vyjednávat, tak i jim dojde, že není tak úplně taktické si to s tou státní správou rozházet.

Vy jste řekl, že resort životního prostředí se stal rejdištěm, rejdištěm lobbistických organizací. Potvrzuje to audit, nebyl to jen takový mediální výkřik?

Potvrzuje to audit, ale ono ten audit, my jsme opravdu na začátku, kde jsme, řekněme, začali auditovat smlouvy. Ale to rejdiště těch lobbistických organizací, za prvé musíme si uvědomit, že to není o ministerstvu, je to hodně i o Státním fondu životního prostředí, kde se prostě protočí víc jak 120 miliard korun vlastně, ještě 70 miliard by se tam mělo protočit do konce příštího roku. Budeme se bavit o zákonu o odpadech, budeme se bavit o dalších zákonech, kde samozřejmě ty lobbistické organizace velmi silné prostě budou, budou hrát roli. Takže...

To znamená, že tam ještě čekáte nějaká odhalení?

Ano, určitě.

Při té přípravě toho zákona a při analýze té situace.

Nesporně tohle to nekončí, je to začátek auditu. Navíc vy víte, že vlastně...

Ale vy už jste mluvil o tom, že to je rejdiště lobbistických skupin. Tak mě zajímá, jestli to ten audit potvrdil a které lobbistické skupiny případně z toho těžily.

Já bych si ta jména nechal s dovolením ještě pro sebe, ale už ten audit samozřejmě potvrdil, že tam jsou...

Můžete naznačit?

Nemůžu v této chvíli ani naznačovat.

No, a vidíte tam v tom případě, o kterém tedy hovoříte nebo v těch případech, i případnou trestněprávní rovinu, budete třeba podávat trestní oznámení?

My zatím z těch smluv, a to chci ujistit, že v případě, že bychom tam takový, řekněme, nález nalezli nebo takovou smlouvu nalezli, tak bychom neváhali. Jedeme určitě systémem "padni komu padni". Zatím z toho auditu, který jsme si provedli vlastními silami interním auditem, tak spíš vyšla nehospodárnost než to, že by to někdo třeba uzavřel v rozporu s právem nebo i s vnitřními, s vnitřními předpisy. Spíš si myslím to, že se tam příliš využívalo různých výjimek nebo zkrácených výběrových řízení.

Takže lobbistické skupiny, tedy lobbistické skupiny rejdily spíš v tom nehospodárnostním hledisku a v tom, že tedy zkracovaly lhůty pro výběrová řízení?

I tak, ale ty lobbistické skupiny já daleko více vidím v resortní organizaci, která se jmenuje Státní fond životního prostředí. A já když jsem hovořil o rejdišti, tak jsem myslel celý resort, nejenom ministerstvo jako, jako úřad.

Takže i tedy se státním fondem dohromady?

Já si myslím, že u toho státního fondu je to, to bude daleko patrnější.

Z ministerstva životního prostředí odešlo mnoho odborníků, na tom se shodujete se zelenými. Když resort vedla ODS, tak si stěžovali někteří specialisté za Stranu zelené, že museli odejít z ideologických důvodů, je personálně úřad teď vyprázdněn a daří se vám tedy odborníky nabírat zpět?

Já když jsem zjistil tu informaci, která mě šokovala, že za poslední 4 roky z těch přibližně 560 lidí, zaměstnanců odešlo víc jak 400 a přišlo asi 320 nových, tak jsem říkal, to by snad žádná soukromá firma nepřežila. Takže naštěstí tam ještě řada kvalitních lidí zůstala. Ale takový ten rozkmit od zeleného Bursíka k modrému Chalupovi. Skutečně bylo to kyvadlo, bylo, bylo hodně, hodně tím je momentálně rozkývané a my se snažíme tomu dát tu personální stabilizaci tak, abychom tam vrátili odbornost. A daří se mi ad hoc a jsou to jednotlivci, ale ono to není třeba, nemusí to být o desítkách lidí, daří se nám jednotlivce zpátky přemlouvat a někteří pravděpodobně třeba přijdou i z Bruselu, někteří přijdou i z jiných, z jiných ministerstev, někteří přijdou ze státní správy, ze státní správy i ze soukromých firem. A zdá se, že je láká zpátky ministerstvo životního prostředí, pokud bude řízeno s odborností.

Ze všech ministerstev je na tom to vaše nejhůř, pokud jde o čerpání evropských dotací, pak ještě školství je na tom taky špatně. Je pravda, že jste najal desítky, možná stovku krizových manažerů, aby tu situaci řešili?

Není to pravda, je to trošku rádio Jerevan. Ano, je ano ale. Takže já jsem...

Já jsem vyčetla tu informaci z otevřených zdrojů.

Já jsem, pardon, skutečně se hovořilo na začátku o stovce lidí, ale to byla trošku tichá pošta. A dneska těch lidí, kteří přijdou, především na Státní fond životního prostředí, tak bude přesně 42 nebo pravděpodobně 42 a budou mít, budou mít smlouvu na dobu určitou do konce roku 2015. Část z nich půjde na hlavní pracovní poměr a část na vedlejší. Ale fond kromě toho ušetřil přibližně 60 milionů korun na externích smlouvách. Takže vlastně to nebude znamenat navýšení nákladů. A ano, máte pravdu, že my jsme repetent, jednoznačně nejhorší ministerstvo, nejhorší resort z hlediska čerpání fondů. A dneska každý krok, který uděláme, bude podle mého názoru mnohonásobně, dokonce jsou to minimálně dvouřádově levnější než to, co máme šanci zachránit.

A kolik peněz se tedy nepodaří letos a v příštím roce dočerpat nebo respektive kolik se podaří? Jak se daří teď v tuto chvíli tedy s tou posilou těch manažerů?

Tak ty manažeři teprve přijdou, ale oni to nejsou manažeři jako krizoví manažeři. Oni to jsou především, řekněme, projektoví manažeři, kteří přeberou jednotlivé projekty, protože jenom prosím pro ilustraci, běží přibližně 7 tisíc stávajících projektů na Státnímu fondu životního prostředí.

Takže oni půjdou jeden po druhém a budou odbourávat ty spící projekty a podobně?

Ano, a oni budou, prostě by měli posílat ten, ten výkonný tým těch projektových manažerů, protože další tisíce projektů se ještě rozběhnou třeba na Zelenou úsporám. A my dneska jsme ve stavu, vy se ptáte, kolik ušetříme, takhle krásně vyleštěnou křišťálovou kouli bych měl rád, ale dneska nám hrozí přibližně 13 až 14 miliard zcela reálně ztráty za letošní...

Za letošek?

Ano, za letošní rok. Za příští rok minimálně dalších 5 až 7. A já bych považoval za skvělý úspěch, kdyby se nám to podařilo, řekněme, srazit na polovinu té ztráty. Protože technicky tam běží lhůty, že nemůžeme už to srazit na nulu.

A slíbil vám ministr Babiš víc peněz do Operačního programu Životní prostředí na nové programovací období?

Zatím neslíbil, plakal jsem.

A žádal jste ho o to? Plakal jste.

Plakal jsem, slzy jsem ronil krokodýlí, veliké. Bavili jsme se o tom s ostatními kolegy, protože my z hlediska, my z hlediska alokace jdeme na půlku toho stávajícího období z 5 miliard na 2,5 miliardy a ministerstvo je celkem na jednu stranu asi oprávněně trestáno, že ukázalo spíš svoji neschopnost čerpat. Takže dneska se ještě snažíme vybojovat nějaké, řekněme, miliony nebo stovky milionů eur navíc. Určitě bychom je potřebovali na další období.

Když předložíte nový zákon o Národním parku Šumava? Vy říkáte, že Šumava je bitevní pole. To vypadá na problém.

Ten problém tam skutečně je, on je trošku mediálně nafouknutý. Dneska zrovna prostě je čas...

Vy říkáte, že Šumava je bitevní pole, nikoliv média.

Ono to je právě, právě to bitevní pole i v tom, řekněme, přístupu médií. Ale já věřím, že se nám to podaří zklidnit, už se nám to snad trochu daří, a dostat to do té odborné roviny, která tam bezpochyby vede a někde vede ta cesta přibližně uprostřed. Tam možná víte, že hlavní, hlavní to takzvané bitevní pole je o velikost té takzvané první zóny. To znamená u té bezzásahové zóny, kde jeden extrém, řekněme, je 70 procent a druhý extrém je 10 procent. A někde mezi tím to vede. To znamená, že...

A vaše představa, jak velká bude první bezzásahová zóna?

Já to číslo nechci teďka říct. Já spíš odpovím na vaši otázku...

20 procent? Já vím, že ho máte v hlavě to číslo.

No, mám ho, ale radši ho, radši ho neřeknu, protože...

Je to kolem 20 procent?

Je to, je to víc než 20 procent i v tom stávajícím návrhu, takzvaně Chalupově návrhu je vlastně 26 procent, ale v určitých, řekněme, za určitých podmínek. To znamená, je to určitě víc jak 20 procent, ale říkám, záměrně bych ho neřekl. Termínově je to jasné. My dneska připomínkujeme plán péče, ten by měl být hotov přibližně do konce dubna. Pracujeme na zonaci a pracujeme na legislativním řešení Národního parku Šumava nebo zákon o Národním parku Šumava, ale snad neprozradím moc, když řeknu, že to legislativní řešení nemusí ještě znamenat, že to bude přímo zákon o Národním parku Šumava.

Co to znamená?

Znamená to, že jsou i jiná legislativní řešení.

To znamená nějaká, nějaké podzákonné normy?

Znamená to určitou kombinaci zákona a určitých, řekněme, vyhlášek tak, aby to, aby tam některé ty věci se skutečně dostaly tam, kam patří. To znamená právě do té podzákonné normy, protože to, co ten zákon tak, jak je dneska navrhován, skutečně obsahuje celou řadu velkých podrobností, které už jaksi nejsou adekvátní.

Abych tomu tedy rozuměla, to znamená, že do toho základního zákona byste dal nějaké obecné, obecná pravidla, pokud jde o parametry Národního parku a podrobnosti do podzákonných norem, do vyhlášek a podobně. Ale to vám namítnou i někteří, že tím pádem nebude stále příliš jasno v tom, jakým způsobem a co je možné v těch zónách dělat a podobně, že zkrátka zákon je zákon.

Já vím, ale když se podíváme na to, že vlastně ten zákon, tak jak by opravdu měl být, by měl obsahovat skutečně něco, co nebudeme, nebudeme mít, respektive když budeme potřebovat měnit podrobnost, tak prostě nemusíme jít do celého složitého legislativního procesu. Navíc v podstatě ten zákon o Národním parku Šumava by se neměl lišit od zákona o dalších národních parcích. A my máme dneska 4 národní parky a připadalo by nám prostě, řekněme, nepřiměřené, abychom speciálně pro jeden národní park dělali úplně jiný typ zákona než pro ostatní národní parky. Takže já znova říkám, je určité legislativní řešení, na kterém dneska pracujeme a které umožní a já věřím, že se nám ho podaří vysvětlit, jak obcím, tak krajům, tak nevládním organizacím, tak všem těm dotčeným stranám, že to neomezuje jejich práva a naopak to dává určitou míru flexibility.

Dobře, ale vy mluvíte o té míře flexibility a také mluvíte tedy o určitých podmínkách, za jakých by ta první bezzásahová zóna mohla být tedy nad 20 procent. Říkáte, v tom původním Chalupově zákonu, že je to kolem 26 procent. Co to znamená, byly by v ní stezky nebo za jakých podmínek by tedy ta první bezzásahová zóna mohla být v té míře, o níž jsme hovořili?

Těch variant je dneska...

Protože samozřejmě, abych to upřesnila, úvahy jdou od 70 procent bezzásahové zóny až po snahu otevřít park developerům. To jsou vaše slova.

Ono je to tak, to je trošku teď zkrácená debata na to, abychom šli úplně do detailů, ale zůstaňme u toho, že já jsem obecně příznivcem šetrného turismu. To znamená, že i v té první zóně, která je takzvaně bezzásahová, to znamená nemělo by, jaksi neměla by tam třeba probíhat těžba dřeva tak jako, tak jako v druhé zóně nebo v třetí zóně. Tak to vůbec neznamená, že se tam na to do té zóny budeme prostě dívat dalekohledem z kopce. I tam jsou samozřejmě některé stezky a samozřejmě i v první zóně přirozeně je možno chodit. To znamená, to je pro mě to, co já bych považoval za vhodný kompromis, protože obce se dneska bojí, že se tam vlastně do té první zóny vůbec nedostanou, ale to je extrém. Takhle to určitě prostě fungovat nebude. Ano, jsou některé skupiny, které říká, které říkají, nechť je to jako v Národním parku Bavorský les, kde ten poměr je větší nebo ta rozloha je větší té první zóny. Ale i tam, i v té první zóně samozřejmě prostě je přístup do té první zóny a já si myslím, že ten šetrný turismus opravdu je potřeba, je potřeba podporovat. Takže já myslím, že to znění bude kompromisní a to, co chceme připravit a nabídnout veřejnosti, bude taky kompromisní.

Tak těžební limity, vláda má o případném prolomení těžebních limitů rozhodnout do konce roku 2015. Jaký je váš názor, prolamovat, nebo ne?

Můj názor je ten, že především je potřeba dopracovat státní energetickou koncepci, ze které vyjde, jestli vůbec uhlí za limity budeme potřebovat, kolik ho budeme potřebovat a kdy ho budeme potřebovat. Protože z těch informací, které dneska jsou, to znamená ze stávající verze státní energetické koncepce, z té ještě neschválené, vlastně aktualizovaného návrhu, tak něco takového nevyplývá. Prostě z těch těžebních limitů se stalo do jisté míry politické téma a my jenom říkáme, dejme tomu ten ekonomický obsah, protože Česká republika, jak víte, je jedním z největších vývozců elektrické energie v Evropě. To znamená, my říkáme, nejhorší způsob využití hnědého uhlí, které tady vznikalo desítky milionů let, je ho vytěžit, spálit ho v elektrárnách a vyvézt tu elektrickou energii. Je to strategická surovina a stát, a uhlí je vlastnictví státu, by se měl chovat jako vlastník a u té strategické suroviny opravdu říct, pokud budou těžební limity prolomeny, tak chceme, aby to uhlí bylo využito tím a tím způsobem. To znamená, že to je dneska, to je dneska ta debata. Takže jestli se teď ptáte, jestli ano nebo ne, tak já si myslím, že to rozhodnutí a ten konec roku 2015 je, myslím, že dobrý termín, protože i obce potřebují už nějakou jistotu. Ale musí to vyjít z nějaké jasné ekonomické, řekněme, rozvahy a ne prostě z toho, že si myslíme, že to uhlí potřebujeme.

Tak vy už jste to řekl, elektřinu teď vyvážíme, máme ji, máme nadbytky, to rozhodně, a ve hře je dostavba Temelína. Ministrovi průmyslu a obchodu Janu Mládkovi zatím nevychází dostavba Temelína ani ekonomicky. Toto řekl k zastavení tendru v Interview.

Ono asi nic jiného, nic jiného nezbyde, protože ČEZ, který je vyhlašovatelem tendru, se dožaduje státních garancí a já si nejsem jist, jestli vláda je připravená ty garance poskytnout. My jsme se včera dohodli zatím na tom, že vláda o tom bude, bude diskutovat a dopracuje se k nějakému závěru. A předpokládám, že na základě toho závěru potom rozhodne, rozhodnou orgány ČEZu statutární o tom, zda stavět, či nestavět.

Tak měla by vláda doporučit statutárním orgánům ČEZu, aby tendr zastavila?

V této chvíli je to opravdu na statutárním orgánu a víte, jak to je, ČEZ je..

A váš názor?

Můj názor je, že v této chvíli při, při tom, řekněme, při těch ekonomických parametrech tak, jak jsou, a při tom, že není ochota dát tu garanci na cenu, kterou, kterou ČEZ, kterou ČEZ požaduje, tak já si to v této chvíli neumím představit.

Neumíte si představit dostavbu.

Hm.

Protože dnes řekl premiér Bohuslav Sobotka, že zatím nevidí důvody, proč by měl být tendr zastaven. Tak vy jste opačného nebo jiného názoru v této chvíli?

Já jsem názoru v této chvíli, že by to mělo být, že by to mělo být necháno managementu ČEZu, protože on je za to odpovědný, navíc ČEZ je společnost obchodovaná na burze. Samozřejmě jakékoliv rozhodnutí tam má nějakou jaksi cenotvornou informaci nebo kurzotvornou informaci.

To ano, ale klíčový koncept samozřejmě, ten udělí vláda.

Já se na to dívám prostě z pohledu, z pohledu člověka, který se vlastně svůj celý pracovní život vlastně živil jaksi ekonomií, respektive financemi. A v této chvíli já skutečně... to prostě ty parametry nevycházejí.

Tak vy jste na ministerstvo přišel z chemického průmyslu, stál jste v čele několika chemiček a jste kvůli tomu pod drobnohledem ekologů, zda nejste stále nějakým významnějším způsobem tedy napojen na onu chemickou linku. Ochránci pro vás připravili test v podobě integrovaného registru znečišťování. Budete v něm navrhovat nějaké změny, budete sužovat látky, které se mají přiznávat?

Já jsem jednoznačně řekl, právě protože samozřejmě vím, že tohle to, tohle to byla taková pastička a já...

No, tak ano, je to logické, je to logický test.

Jasně, je to logické, já bych asi na jejich místě se choval stejně. Nicméně jasně jsem řekl, že tohle to téma nechám plně na úřadu, nebudu do něj jakýmkoli způsobem zasahovat. A pokud moji odborníci, kteří mají na starosti integrovaný registr znečištění, řeknou, že není potřeba tam žádné změny udělat...

Není to alibistické? Vy jste ministrem životního prostředí, neměl byste se za registr bít do roztrhání těla a nechat hájení průmyslu na odpovídajícího člena vlády?

Ten registr tak, jak je, je, myslím, nemyslím, vím, je určitě z hlediska své takzvané přísnosti nad evropským standardem i nad světovým standardem a to byla, to byla ta debata, jestli máme mít, řekněme, přísnější evropskou, přísnější /nesrozumitelné/ než evropskou.

No, a máme, nebo nemáme, pak se právě ptám, jestli byste byl pro, aby některé látky byly vyškrtnuty?

My jsme řekli, že budeme ty jednotlivé látky posuzovat a v případě, že moji kolegové prostě řeknou: tady tu nebezpečnost vidíme, a oni jsou chemici, oni jsou specialisti, tady tu nebezpečnost vidíme, tak rozhodně Brabec nebude ten, kdo bude říkat: ne, já ji tam nevidím. Takže já jsem to chtěl nechat na tu odbornou debatu a neberu to za, neberu to za alibismus.

Tak budou muset továrny i nadále hlásit chemické látky v odpadech, konkrétní otázka?

Za tohoto...

Tam váš názor není.

Za tohoto stavu určitě ty, které, které skutečně jsou, jsou nebezpečné, ano.

Protože ano, Ekologická komise Akademie věd je proti zúžení. Ono by se toto potom nevztahovalo například na 62 procent produkce toxické rtuti. Takže u takto nebezpečných látek byste byl rozhodně pro, aby zůstaly součástí toho hlášení do registru?

Ano, budu nadále, aby zůstaly v hlášení.

Zatěžuje to vůbec nějak firmy? Insideru řekla chemička Deza, tedy ze skupiny Agrofert, že náklady jdou do deseti tisíce korun, že jde jen o práci specialistů v rozsahu 5 dnů.

Je to, máte pravdu, ono to, ono to je ad hoc u těch společností. Já si to ještě pamatuju jako z chemičky, kde jsem pracoval. Ale nejsou to zásadní, není to zásadní administrativní zatížení.

Takže byste byl třeba vnitřně filosoficky pro to, aby zůstal ten náš registr přísnější než evropské směrnice?

Protože už ten registr takhle existuje a je mi jasné, že zjemňování té legislativy zrovna v tomto případě je složité, tak budu pro to, aby pokud nebude pro to nějaký úplně zásadní důvod odborný, tak budu pro to, aby zůstal tak, jak dneska je.

Ministr životního prostředí Richard Brabec. Děkuji vám za interview, na shledanou.

Děkuju za pozvání, na shledanou.