Den českého europoslance Pavla Teličky

Michaela ŠMÍDOVÁ, redaktorka: V europarlamentu zasedá teprve tři čtvrtě roku, přesto si tu už Pavel Telička stihl vydobýt pověst těžké váhy. Pomohla mu možná vášeň pro ragby, ještě víc ale fakt, že Brusel a jeho zákulisí zná jako své boty. Býval tu hlavním vyjednavačem českého přistoupení, lobbistou a krátce i eurokomisařem. Ambice zviditelnit Česko mu nechybí, přestože nepatří ani k jedné ze dvou největších frakcí, které mají v europarlamentu rozhodující slovo.

Pavel TELIČKA, europoslanec: Je to, řečeno sportovní terminologií, je to skutečně první liga. A člověku potom dělá radost, když se v tý první lize nejenom že neztratí, ale dokáže prosadit, ale první liga jako ve sportu znamená, že musíte být dobře připravenej.

Michaela ŠMÍDOVÁ: A zatímco sportovní přípravu musí Telička kvůli vyhřezlé plotýnce už půl rok omezovat, tu pracovní nepodceňuje. V šedesátiosmičlenné frakci liberálů se dokázal dostat do vedení. A největší úsilí teď věnuje prosazování plánu na snížení pověstné bruselské byrokracie.

Pavel TELIČKA: Tak samozřejmě není to jako v byznysu, že jo, že v těch uplynulých devíti letech přece jenom jsem byl podstatně víc svým pánem, věděli jsme třeba výsledek vysloveně za pár dní, tak tady člověk musí být trpělivější.

Michaela ŠMÍDOVÁ: Schůzky od osmi od rána do pozdního večera ale zahrnují třeba i dopad nové minimální mzdy v Německu na české dopravce nebo jednání s jedním z největších kritiků Vladimira Putina ruským expremiérem Michailem Kasjanovem. Ve spletitých chodbách europarlamentu to kromě přebíhání ze sálu do sálu znamená občas i trochu bloudění.

Pavel TELIČKA: Některá místa i dnes ještě nenatrefím napoprvé.

Michaela ŠMÍDOVÁ: Že se do vlastní kanceláře kvůli nabitému programu skoro nedostane, mu prý nevadí. Jsou totiž tak miniaturní, že se do nich s třemi asistenty skoro nevejde. A zároveň prozrazuje, že déle než jedno volební období si kariéru europoslance zatím představit neumí. Michaela Šmídová, Televize Nova.