Dělám to pro vás!

Začátkem roku přišel Andrej Babiš s předsevzetím trochu zvolnit a víc si užívat života. V praxi to ale mezitím vypadá, jako by dělal pravý opak. Ovládl velkou pekárenskou síť v Německu, kupuje noviny na Slovensku a zakládá fond, který má do dvou let pohltit další firmy za deset miliard korun. Vedle toho stále mluví do politiky a za rok by rád měl v parlamentu aspoň 30 poslanců. Jak chce tohle všechno stihnout a  přitom ušetřit čas? Největší československý továrník Andrej Babiš věří, že to jde.

Pane Babiši, co jste jedl dnes k svačině?

Jogurt Florián z naší Olmy. Podle mě je to určitě nejlepší český jogurt a také se ho nejvíc prodává. Jím ho každý den v půl jedenácté.

Přesně v půl jedenácté?

Ano, v 10.30. Stravuju se teď podle doporučení dietologa, takže jogurt jím každé dopoledne.

To zní zajímavě. Můžeme vědět, co všechno vám dietolog radí?

Všechno, mám kompletní dietní plán. Začal jsem 18. ledna, a pokud vás to zajímá, tak jsem od 18. ledna shodil šest a půl kila a obsah tuku v  těle jsem snížil z 13,5 na 11,5 procenta. Já jsem celkem urputný ve všem. Když si něco řeknu, tak to udělám. Jím pětkrát denně a například v  10.30 jím jogurt a v 15.30 šunku.

Jestli jste už shodil 6,5 kila, kam se chcete dostat?

Na 76 kilo a na deset procent objemu tuku.

Když někomu záleží na tom, co jí - myslíte, že si v Česku vybere? Jak jste vy jako největší výrobce spokojen s kvalitou našich potravin?

Čeští výrobci vyrábějí skvělé potraviny. Výroba tu má obrovskou tradici a také máme jedny z nejpřísnějších norem v Evropě. Ale vyrábí se to, co místní trh chce. Umíme udělat šunku s 95 procenty masa a umíme to také s šedesáti procenty. Všechno závisí na tom, co je maloobchod ochoten zaplatit.

Podle vás pořád platí, že Češi kupují hlavně to, co je levné?

Ano, většina Čechů v první řadě hledí na cenu. Ale to je fakt, kterému se nelze ani moc divit. Spousta lidí je nezaměstnaných, výše důchodů je taktak k přežití, rodiny s dětmi musejí také šetřit každou korunu, takže je logické, že lidé u pokladny v obchodě chtějí platit co nejméně. Polovina zboží se prodává v akcích a ve slevách, k tomu máme druhou nejvyšší sazbu DPH v Evropě a obrovskou sílu řetězců, mezi nimiž je navíc velká konkurence. Pro výrobce potravin to není vůbec příznivé. Není to ale tak, že by Češi nevěděli, co je dobré. Lidé prostě nakupují podle toho, na co mají.

Proto se vám stávají věci, jako bylo koňské maso v salámech?

To je úplně něco jiného. Dělali jsme několik testů a obsah koniny se neprokázal. Maso jsme měli od dodavatele z Itálie, od kterého jsme dováželi hovězí už čtyři roky a nikdy s ním nebyly žádné problémy. Máme od něj certifikát, že šlo o čisté hovězí. Navíc testy archivních vzorků salámů prováděné Státním veterinárním ústavem v Jihlavě žádnou koninu nepotvrdily. Není to o kvalitě a ceně, o které jsme mluvili.

Proč myslíte, že to není o kvalitě a ceně? Pokud ne u vás, tak jinde v Evropě se objevila konina právě proto, že je tlak na cenu a  konina je levnější, nebo ne?

Myslím to tak, že tohle nebyla věc volby mezi kvalitou a cenou. A už vůbec to nebyla věc naší volby. Pokud se někde v Evropě objevila konina, tak to byl prostě podvod a my už jsme v nákupu přijali opatření, abychom něčemu takovému předešli.

Proč jste vlastně dováželi maso z Itálie?

Protože chov zemědělských zvířat v Česku upadl, trh je nesoběstačný, maso není od koho nakupovat. Aféry, jako je konina, nám ale můžou nakonec pomoct, protože se kvalitě začíná věnovat pozornost a jednotliví zpracovatelé už začínají vyhlašovat, že budou raději kupovat suroviny tady. Pořád totiž platí, že u nás jsou tvrdší předpisy než leckde v  Evropské unii. U nás dohledáte u každého kusu masa původ i to, čím se ta zvířata krmila. Proto Češi nikdy neměli žádný skandál, jako byla polská posypová sůl nebo jed na krysy v sušenkách. I proto jsem teď rozjel mezi potravináři iniciativu, aby na potravinách, včetně nebalených, byla povinně uvedena země původu a hlavně jméno výrobce.

To už je dnes, nebo ne?

Dnes tam je jen jméno toho, kdo potravinu uvádí do oběhu. To může být řetězec nebo třeba někdo, kdo bourá maso na Moravě, ale kuřata tam dováží z Polska, rozporcuje je, zabalí a označí jako český výrobek. My chceme, aby zákazníci znali přesný původ. Já věřím tomu, že lidi nakonec kvalitu ocení. Už začínají řešit, jaké potraviny kupují. A pokud se podaří dosáhnout toho, aby potraviny byly řádně značené, tak to bude pro české potravináře velké plus.

Teď kupujete společnost Lieken, což jsou největší pekárny v Německu. Jak se zrodí takový nápad?

Byla to příležitost. Vlastníci rodinné firmy Barilla, což je největší světový výrobce těstovin, se rozhodli, že Lieken prodají. Byl to standardní prodejní proces s účastí poradců, kde se mohl přihlásit každý zájemce. Bylo jich tam více, ale vyhráli jsme my. A fakt, že někdo jako Barilla si vybral za partnery právě nás, beru jako velké uznání.

Největší pekárny v Německu - to vypadá jako docela velké sousto. Neváhal jste?

Je pravda, že to není malý podnik. Celý Lieken zaměstnává 4700 lidí a  má šestkrát větší výrobu než všechny naše stávající pekárny v Čechách, na Slovensku a v Maďarsku dohromady. Ale je vidět, že není v dobrém stavu a že je možnost tam řadu věcí zlepšit.

Proč myslíte, že se vám to podaří? Barilla je jedna z největších potravinářských firem v Evropě.

Jenže pekařina pro ně není hlavní byznys. Proto věřím, že my dokážeme Lieken řídit trochu lepším způsobem. Barilla je globální koncern, který to neřídil úplně zblízka. A navíc, pro nás se tím otvírají určité synergie. Jednak získat nové technologie, což je oblast, kde Německo dominuje celé Evropě, a pak třeba zkusit v Německu prodat nějaké naše výrobky. Nebo naopak jejich výrobky, které se v Čechách nevyrábí, prodat u nás.

Budete se Liekenu věnovat nějak osobně i vy?

Tým na převzetí pekárny mám vlastně připravený a sám se chci u Liekenu věnovat obchodu a marketingu.

Je pravda, že jste zaplatil kolem sta milionů eur?

To bych nerad komentoval. Dohodli jsme se s druhou stranou, že o ceně nebudeme mluvit.

Barilla prý tentýž podnik kdysi koupila za 1,8 miliardy, tedy 18krát dráž.

Říká se to. Ale 1,8 miliardy byla údajně cena nejen za pekárny, ale i  za prodejny, které mezitím Italové prodali. Teď byla cena nižší, protože Lieken v Německu ztratil podíl, který měl na počátku. Německý trh je dnes hodně konkurenční a sám Lieken má v provozní výkonnosti rezervy.

Když porovnáte Česko a Německo, vychází vám výroba chleba v Německu jako lepší byznys? Pokud jde o ceny, tak určitě.

Chleba v Německu je pořád o 100 procent dražší.

O 100 procent? Spousta Čechů jezdí do Německa nakupovat.

Podle Eurostatu mají chleba dvakrát dražší. V Česku je naopak jeden z  nejlevnějších. Není pravda, že je v Německu levněji. Nevím, jak je to třeba s pivem, to já nevyrábím a v podstatě ani nepiju. Ale u potravin, které my vyrábíme, to platí.

Jestli je v Německu některé jídlo dražší, možná je i lepší.

To si nemyslím.

Má vlastně pro vás smysl dnes v potravinářství podnikat, když jsou tu takové tlaky? Dá se na tom v Česku vydělat?

To je správná otázka, nad kterou se sám hodně zamýšlím.

A co jste vymyslel?

Že jde o dlouhodobou věc. U nás je dnes lepší prodávat obilí ze sila než chovat zvířata a vyrábět maso. Jenže Agrofert je úspěšný, protože myslí do budoucna. Není to firma na generování jednorázového zisku. My investujeme dlouhodobě a s nějakou vizí. Pokud bude za 50 let na Zemi přes 10 miliard lidí, tak já tu už nebudu, ale jsem si jistý, že potraviny nebo voda budou možná důležitější a strategičtější odvětví, než jsou dnes suroviny a energie. Dnes jsou s potravinářstvím v Česku spíš problémy. Kdyby Agrofert nekoupil tradiční, ale bohužel často krachující potravinářské fabriky, tak už se u nás skoro žádné potraviny nevyrábí a tisíce lidí jsou bez práce. Naši politici by měli myslet na to, jak chtějí náš národ dlouhodobě uživit.

Taková bída to snad zas není, ne?

Nepřijde vám třeba zvláštní, že tady v potravinářství už v podstatě nejsou žádní zahraniční investoři? Společnosti Bongrain, Yoplait nebo Unilever tu zavřely továrny a nikdo jiný už sem nepřijde. Nemá důvod. Česká republika už není v potravinách soběstačná. Více než polovina potravin se k nám dováží.

Je tu Nestlé, Danone, Müller, Kraft Foods…

Ano, ale nikdo nový nepřichází. Kdyby to bylo tak atraktivní odvětví, tak by možná přišli, ale to se neděje. A kdoví, jestli firmy, které jmenujete, u nás budou ještě za pět let.

Přijde vám to u nás hodně atypické oproti tomu, co se děje v Evropě?

Totálně. Třeba ve Švýcarsku je jen pár řetězců a DPH na potraviny je 2,5 procenta. V Británii mají na základní potraviny nulu. U nás platíme 15 procent a jsme na trhu, kde řetězce mají totálně dominantní postavení.

Proč tedy do potravinářství dál investujete?

V Česku už neinvestujeme. Dvě velké akvizice padly, když jsme nekoupili masny Schneider ani pekárny United Bakeries. A dobře jsme udělali, ušetřili jsme miliardy

Čili když už investovat do potravinářství, tak spíš v cizině?

Takhle přímo se to úplně nedá brát. Jak už jsem říkal, německý Lieken byla příležitost. Teprve se uvidí, co bude v Německu dál. Určitě to ani tam není jednoduché, pozice řetězců je tam také silná. Ale je možné, že se pokusíme ten byznys v Německu víc rozšířit. Kromě pekáren tam teď máme jen výrobu a distribuci hnojiv, ale třeba s plodinami tam neobchodujeme a do toho bychom se mohli pustit.

Ale pokud jde o Česko, tak abychom tomu rozuměli dobře: pokud ta situace zůstane u nás taková, jaká je, a ona by se musela změnit leda nějakým radikálním regulatorním zásahem, což není příliš pravděpodobné, tak další investování do potravinářství tady v Česku nemáte v plánu?

Ne. Pokud jde o investování do dalších firem, tak to určitě ne. Poslouchat pořád ty nesmysly od lidí, jako je Vít Bárta, místo aby se stát snažil něco udělat pro to, abychom byli v potravinách soběstační a  potravináři měli nějaký zisk na přežití? To se dnes bohužel neděje a  výsledek je, že Česko je v potravinách nesoběstačné.

Co by stát měl podle vás udělat?

Teď už neudělá nic, už je pozdě. Tady probíhá obrovský konkurenční boj jak mezi řetězci, tak mezi výrobci, jehož výsledkem možná budou nějaké koncentrace na obou stranách, ale potravináři budou každopádně dál živořit. Leda by se jim povedlo nějaké výrobky vyvézt.

Nebyla tedy chyba, že jste se do potravin vůbec pouštěl? Nelitujete toho někdy? Chemie vám vydělává mnohem víc.

Uvidíme. Buď ten byznys bude pro nás nějak stabilní, anebo ho dělat nebudeme.

Vy jste ale nikdy žádnou firmu neprodal

Možná ne, ale to ještě neznamená, že neprodám. Třeba prodám, stát se může všeličo.

Váš Agrofert má dnes přes 200 firem. Kdybyste se na chvíli zastavil a podíval se celý podnik z nadhledu, jakoby z helikoptéry, kam by se vlastně měl dál rozvíjet? Co může dělat nového?

Nejdůležitější je chemie, ta je dnes pro nás z hlediska výkonnosti samozřejmě mnohem důležitější než potraviny. Hlavně hnojiva, to je klíčový obor, který chceme určitě rozvíjet. Počítám s tím, že v příštích pěti letech se do rozšíření výroby hnojiv bude investovat 600 milionů eur.

To je spousta peněz. Za co přesně je chcete utratit?

Nejvíc chceme investovat do nové výrobny čpavku na Slovensku v Duslu Šaľa, to bude asi 300 milionů eur. Čpavek je základ pro další výrobu. Část dalších investic půjde do Lovochemie, část do továren na Slovensku a  v Německu. Je možné, že přijdou i nové akvizice.

Čili většina peněz půjde do ciziny?

Ano, my se budeme rozvíjet hlavně mimo Česko.

Proč právě Německo? Protože je to bohatší země, kde se dá v byznysu víc vydělat?

Já považuju Německo za nejlepší zemi pro investování. Člověk tam má prostě tak nějak lepší pocit, větší jistotu, větší vymahatelnost práva a  politici si vás váží namísto toho, aby vám dělali problémy. Německý stát podnikání podporuje. Teď jsem třeba podepisoval pro naši chemičku v  Německu plán na výstavbu mateřské školky za tři miliony eur a z toho dostaneme 90 procent od státu jako dotaci.

Kromě mateřské školky prý chcete zaplatit v Německu i kus dálnice.

Ano, to se připravuje už dlouho. Teď jsem podepsal úmluvu, v níž potvrzujeme, že tu dálnici zaplatíme. Jde o deset kilometrů, město by mělo obchvat a my bychom měli lepší dopravní spojení přímo k továrně. A  tohle v Německu chápou, snaží se to řešit. Tam se léta nečeká tak jako u  nás na pitomých pár kilometrů z Lovosic do Ústí, kde se mi na silnici zabil řidič a kde dálnice pořád chybí. V Německu přijede zemský premiér a  slíbí, že se zasadí, aby ta dálnice byla. Neznám sice detaily, ale podle tamního zákona můžete takovou dálnici postavit a asi na deset let ji zpoplatnit. Vybíráte mýto a po deseti letech ji odevzdáte státu. A  mimochodem, jeden kilometr dálnice tam vyjde na 100 milionů, ne na miliardu jako u nás.

Abychom nemluvili pořád jen o Německu Vám bude brzy 60 čili jak vidíte svoji roli v Agrofertu vy?

60 mi bude za rok a půl. Ano, bude mi 60 a co?

To už je brzo, ne?

To nevím. A hlavně nevím, proč to vůbec řešíte.

Nás zajímá, jestli to řešíte vy?

Ne. Až budete v mém věku, tak zjistíte, že některé věci se v životě moc nemění.

Věk se mění neustále

Chci říct, že někdo má energii, která v něm prostě je. A někdo je už v  18 leklá ryba. Já to beru podle sebe a cítím se pořád stejně, energie mám dost.

Ptáme se proto, že jste už několikrát naznačoval, jak chcete pracovat méně a mimo jiné se i trochu stáhnout z firmy a z každodenního řízení.

To možná nebylo úplně správně pochopené. Nejde o to, že bych plánoval nějaké odcházení. Ale chci tu firmu řídit efektivněji. Určitě nechci napořád pracovat 20 hodin denně, soboty neděle. Místo toho si chci trochu užít normální život. Dneska vstávám denně v pět, pak mám chvilku čas na cvičení a pak celý den pracuju, dokud nejdu spát. A pořád dokola. Chci to změnit. “ít normálně. Rád bych třeba vstával s dětmi a ženou, dal si s nimi normálně snídani, přečetl si noviny, odvezl bych děti do školy- Zkrátka bych chtěl víc času trávit s rodinou.

Z toho, co jste zatím říkal, to ale spíš vypadá, že teď budete mít práce ještě víc. A víc práce za méně času - jak to chcete udělat?

Abych ušetřil čas a mohl se věnovat věcem, kterým bych se věnovat chtěl, musím se na to připravit. Ale neřekl bych, že jsem nějak zásadně aktivnější, než jsem byl třeba před rokem nebo dvěma. Jen si toho teď média víc všímají. A jestli budu mít víc času? Plánuji to od července příštího roku.

Proč právě od července?

Protože dětem začínají prázdniny. Příští rok navíc bude po volbách čili už nebudu muset věnovat tolik času politice.

K politice se ještě dostaneme, ale co ve firmě?

V Agrofertu začnu u toho, že už nebudu tolik vstupovat do všech těch externích vztahů směrem z firmy. Vždycky jsem se v podnikání snažil chovat tak, jak jsme se to učili v mateřské školce, to znamená pozdravit nebo odpovědět na dopis. To mě samozřejmě obrovsky zatěžuje. Spousta lidí z vašeho „miliardářského žebříčku" tohle přitom neřeší. Někdy mám problém, abych se k nim vůbec nějak dostal, natož aby si se mnou někdo psal dopisy.

A dál? V posledním čísle jsme měli rozhovor s panem Frolíkem z  Linetu přesně o tom, že mu bude 60 a že vymýšlí plán, jak se do pěti let z řízení firmy nějak vymanit a zajistit, aby fungovala i bez něj. To jste vy nikdy neřešil?

Ale jistě, já mám stejný plán. Ani já nebuduju Agrofert jako rodinnou firmu, kterou po mně jednou někdo převezme. Žádné z mých dětí tu nepracuje, já to buduju jako manažerskou firmu. A v tom je rozhodující věcí výběr a řízení managementu. Když chci méně pracovat, tak musím mít takovou firmu, která bude fungovat nezávisle a dobře. A já mám, myslím, výborný management.

Když máte výborný management, proč nepracujete méně už dnes?

Protože stále řeším spoustu věcí kolem, stále se rozvíjíme do dalších odvětví, Agrofert ještě není dobudovaný. Abyste mohl mít jednou víc času, musíte hodně zafi nišovat.

Pořád zůstanete jediným akcionářem?

Uvidíme, jaký bude vývoj a jestli někdy nebude namístě vstoupit na burzu. I to je varianta, se kterou je třeba počítat.

Možná se zeptáme trochu naivně, ale k čemu by vám to bylo dobré? Dřív jste byl proti, teď už je burza jednou z variant, ale proč?

Bylo by to dobré samozřejmě k tomu, že bychom získali další kapitál na další expanzi.

Ale víc kapitálu a další expanze, to přece znamená zase víc práce a méně času na normální život, nebo ne? Není to pro vás zase jen pohyb v bludném kruhu?

Ne, to si nemyslím. I to se dá vyřešit. Už jste například psali o  tom, že teď zakládám investiční fond, kam já dám prostředky a odpracuje to někdo jiný...

Ano, to jsme psali. Ale vy sám jste to ještě nikde nerozvíjel. Co si od toho přesně slibujete?

Pro mě je to nová aktivita, takže jsem sám zvědav. I tohle byla určitá příležitost, která se naskytla. Očekávám určitou diverzifi kaci čili budeme kupovat české, slovenské nebo polské firmy, které působí mimo stěžejní obory Agrofertu, vydělávají aspoň 100 milionů korun a  přinesou zhodnocení aspoň deset procent ročně. Když to řeknu stručně, tady nepůjde o nějaké strategické záležitosti, ale jednoduše o peníze.

Platí, že vy do fondu dáte 200 milionů eur, a až se proinvestují, založíte další fond?

Platí 200 milionů plus dalších 200 od bank, jak je to v private equity obvyklé. Potom se uvidí.

A pokud jde o Agrofert? Co bude s ním? Chcete ho dál zvětšovat, přikupovat, nabalovat, jako jste to dělal dosud?

To závisí na tom, jak se tu bude byznys vyvíjet. Třeba letos se moc dobře nevyvíjí.

Proč ne?

V potravinářství jsou čísla ze začátku roku úplně katastrofální a chemie vydělává také podstatně méně.

Čím to je? Krize?

Ano, to je dáno určitým cyklem. Souvisí to i s takovými věcmi, jako je slabá poptávka v automobilovém průmyslu, čímž trpí například naše výroba gumárenských chemikálií. Řešit musíme i jiné problémy, například červené maso.

Říká se, že u vás máte ambiciózní plány, které se na začátku roku daří plnit jen málokomu, ale pak se to vždycky nějak dožene

Jenže letos jsou ta čísla slabší proti loňsku, a ne proti plánu. Už druhý rok to jde dolů.

Ale předtím vám šla čísla zase hodně nahoru. Loni jste říkal, že standard je hrubý zisk bez odpisů (EBITDA) přes deset miliard, a to vyděláte i letos, ne?

Snad ano. To už by jinak bylo hodně špatné.

Říkal jste, že příští rok po volbách se už nebudete muset tolik věnovat politice. Jak jste to myslel? Po volbách to všechno teprve začne, ne?

To záleží na tom, jak se k našemu nástupu do politiky postaví voliči. Já nebuduju ANO proto, abych se stal poslancem nějaké marginální strany, která nemůže nic prosadit. To vůbec nejsou moje ambice. Nefunguji v horizontu čtyř let, snažím se vše budovat dlouhodobě. To znamená vytvořit slušné hnutí s konkrétním programem a vizí pro tuhle zemi a najít osobnosti, které ten program naplní. Já tomu všemu rád napomůžu.

Jak? V čem je vaše role?

Moje role je oslovit podobně smýšlející lidi a dát jim prostor. Aby se do parlamentu dostali kandidáti trochu jiné kvality a jiné historie, než je dnešní klasický profil českého politika. Tedy člověka, který po škole nedělal nic jiného, nic neumí a politiku dělá jen proto, aby si vydělal nebo nakradl.

Ale po volbách už tomu tolik energie věnovat nebudete?

Ano, protože předpokládám, že po volbách už ANO bude fungovat podstatně lépe a samostatněji. Já nechci politiku v dennodenním provozu. Já se jen snažím nějak ovlivnit věci kolem sebe. Teď jsem byl na křtu jedné knížky o Baťovi a napadlo mě, že u něho to bylo podobné jako u mě. Když dosáhnete nějaký rozměr podnikání a vnímáte bezvýchodnost situace tak, jak ji vnímám já, tak se snažíte dávat najevo některé svoje názory a  tu situaci nějak řešit.

Součástí toho řešení jsou i média? Investujete do nich, abyste měl vliv a možnost víc oslovit lidi?

Ale já si nekupuju média proto, abych jim říkal, co mají psát. U mě si novináři píší, co chtějí. Je pravda, že politika je navenek vnímána hodně skrze média a že v médiích se objevuje plno dezinformací. Ale já beru média jako normální byznys.

To platí i o Blesku? Prý jste ho chtěl koupit, což by jako nástroj k oslovení mas mohlo fungovat docela dobře…

Ale já Blesk nekupuju a ani nevím, proč se o tom právě teď píše.

Vážně ne?

Podívejte se, to je stará informace a já nevím, proč bych se k tomu měl znovu vyjadřovat. Už jsem to xkrát dementoval já i Ringier, tak nevím, proč bych to měl dementovat znovu.

Rádi bychom v tom měli jasno. Buď to popíráte, nebo se k tomu nechcete vyjadřovat, v tom je rozdíl. Jak to tedy je? Ringier nekupujete a ani za půl roku ho kupovat nebudete?

Možná koupím za půl roku i Forbes, to jsou všechno nadbytečné otázky. Ringier prohlásil, že na prodej nic není, já stejně jako každý svoje akvizice dopředu zásadně nekomentuju čili není důvod to dál řešit. Ringier zkrátka nekupuju, nikde ve Švýcarsku jsem kvůli tomu nebyl a to, co se o tom psalo, není pravda.

Na Slovensku teď kupujete od Zdeňka Bakaly Hospodárske noviny. Co si od toho slibujete?

Jak říkám, investujeme do budoucnosti a média dotvářejí určitý celek v  našem podnikání. V Česku jsme loni začali vydávat regionální týdeník 5 + 2 dny. Na Slovensku bylo jednodušší koupit už zaběhlé médium. Já věřím, že stejná poptávka, jako bude za 40 let po vodě a potravinách, bude i  po relevantních informacích. Slovenské Hospodářky do toho konceptu zapadají. Myslím, že jejich management nám může s projektem 5 + 2 významně pomoci.

Můžeme vědět, kolik peněz už jste v médiích utopil?

5 + 2 mělo loni ztrátu 55 milionů. Ale cílem je pokrýt co nejdříve náklady. Je tam nový management, určitě budeme měnit design i obsah.

A kolik vás stálo angažmá v politice?

30 milionů korun.

Dal jste si nějaký strop, přes který nechcete jít?

Záleží, kolik bude potřeba, abychom uspěli. Moje obrovská výhoda je, že tohle vše dělám dobrovolně. Když v politice neuspěju, tak všichni kolem mě budou šťastní. Jak moji kolegové, tak moje rodina. Zatímco ostatní jdou do politiky proto, aby uspěli finančně. A když neuspějí, tak prohráli.

Co budete brát jako úspěch? Pět procent, deset, patnáct? Dostat se do vlády?

Potenciál je 15 procent, pokud se všichni, kteří chtějí změnu, spojí. Otázka je, jestli lidé pochopí, o co nám vlastně jde.

To zní, jako byste už házel flintu do žita.

Bohužel, lidé tu mají dost krátkou paměť, takže pravda často nevítězí. Uvidíme. Nakonec - rozhodují lidé a o lidi tu jde.

Máte zatím pocit, že vám politika jde?

Samozřejmě že je to trochu jiný svět. Svět, který jsem neznal. Mám pocit, jako by mnozí pořád nechápali, co říkám. Když říkám, že chci řídit stát jako firmu, tak to znamená, že Agrofert řídím ve prospěch Agrofertu a stát chci řídit ve prospěch státu, tudíž ve prospěch občanů. Což naši politici nedělají a já nevím, co je na tom nepochopitelného. Česká republika je zadlužená firma s neschopným managementem, který navíc ještě krade. Najít takovou firmu a dát ji do pořádku je pro každého podnikatele sen.

Zkuste tedy stručně shrnout, s čím chcete ve volbách uspět?

Především s faktem, že to, co řekneme, také uděláme. Kdyby se zrealizovalo to nejlepší z programů všech polistopadových parlamentních stran, tak tu máme Švýcarsko východní Evropy. Jenže u nás je předpokladem úspěšného politika, aby dobře lhal, hodně sliboval a sliby pak hodil za hlavu. A to já dělat nechci.

V politice je to bohužel norma, ale v byznysu můžete někoho podvést jen dvakrát. Poprvé a pak naposledy.

Co tedy budete chtít prosadit?

Zrušit imunitu, snížit příspěvky stranám, zavést majetková přiznání, snížit DPH, nechat daně na nízké úrovni. Všichni podnikatelé vědí, že čím jsou vyšší daně, tím je menší výběr. Myslíte, že v tomto státě, kde je systémová korupce, mají podnikatelé chuť platit daně? Kolik jich už raději odešlo do Holandska?

Vy to, předpokládám, nechystáte?

Ne. Já nabízím to, že jsem tady za 20 let vybudoval největší firmu. Největší. My jsme největší firma, která vyrostla z nuly, je registrovaná v Česku, zaměstnává tu lidi a platí tady daně. Já jsem 20 let dělal pro sebe a teď říkám, jestli chcete, tak můžu něco udělat pro všechny. ČSSD si je dnes jistá, že volby převálcuje a bude mít majoritu jako Fico na Slovensku, takže se můžeme těšit, až nám to konečně ukážou. Škoda jen, že nám to pan Sobotka s panem Mládkem neukázali, když byli ve vládě posledně. To jsou stále stejní lidé, kteří tady 23 let žvaní, a nemají za sebou na rozdíl od mě vůbec nic.

Jak to tedy podle vás za rok ve volbách dopadne?

To netuším. Já v červenci poletím každopádně na dovolenou s dětmi, ať volby dopadnou jakkoli. Když nám to tentokrát nevyjde, tak já aspoň budu moct říci, že jsem na rozdíl od ostatních jen nenadával na režim po hospodách, ale něco udělal. A hnutí bude dál pokračovat, pro mě to není projekt na jedno použití. Já jsem průkopník, který něco začal, a možná se to za deset dvanáct let povede.