Co neopustí resort do léta, už se nestihne

LN Řada lidí vám při příchodu do funkce fandila, teď jsou ale rozčarovaní, že jste mnoho věcí doposud neprosadil. Co byste jim vzkázal?

Neříkám, že nepřemýšlím nad tím, jak posunovat věci na ministerstvu rychleji. Na druhou stranu se posouvají tempem, které je na státní správu ještě rychlé.V parlamentu jsme čekali půl roku s pěti zákony, než vůbec přijdou na řadu. Je blokovaný obstrukcemi opozice, a to nejen kvůli EET. Jsou to neustálé přestávky a debaty o věcech, v nichž stejně nejde nic zajímavého vymyslet. I kdybychom v přísunu zákonů do parlamentu více pospíchali, ničemu by to nepomohlo, protože tam by se to stejně zaseklo.

LN Takže se příprava zákonů nevleče?

Není pravda, že by věci nepostupovaly. Podívejte se na zákon o státním zastupitelství. Byl jsem s ním dvakrát na legislativní radě vlády, abych ho přes ni bezpečně provedl. Nyní půjde do vlády. Totéž platí pro novelu insolvenčního zákona. Pochopitelně pro právnickou veřejnost zatím tyto věci nejsou vidět, takže chápu rozčarování. A chápu také to, že pro člověka, který nezakusil státní správu, se může tempo jevit jako pomalé.

LN Proč trvalo rok, než jste prosadil, aby se vláda zabývala návrhem zákona o státním zastupitelství?

Zákon o státním zastupitelství není běžný zákon. Je to politicky mimořádně citlivé téma. Všichni ho veřejnosti slibovali, ale ne každý sliby myslel vážně. Nikdo si netroufne proti zákonu vystoupit otevřeně, ale různými zdržovacími taktikami se mu řada lidí snaží zabránit.

LN Jak to vypadá v praxi?

Týká se to samotného vnitrokoaličního projednávání. Máme tam zásadní nevypořádané rozpory s řadou ministerstev. A jsou to rozpory čistě politického rázu. Snažil jsem se je odstranit předtím, než s nimi půjdu na vládu.Skoro půl roku mi zabralo, než jsem získal podporu premiéra. Samozřejmě jsem na vládu mohl jít rychleji, ale bez této podpory, což by byla sebevražda. Vypadalo by to sice, že pracuji rychle, pak bych s tím ale ztroskotal.

LN Teď tedy máte ujištění, že premiér váš návrh podpoří?

Ano, pan premiér mi to slíbil.

LN A to i za situace, kdy se někteří sociálnědemokratičtí poslanci otevřeně vyjadřují, že zákon v současné podobě nepodpoří?

Sociální demokracie v názoru na podobu zákon není jednotná. Další věc, kterou si sice uškodím, ale říci to musím, je, že legislativní rada vlády se stává mimořádně neefektivní.

LN V čem je neefektivní?

Začíná být pravidlem, že zákony v ní jsou projednávány nadvakrát natřikrát. Hodiny se debata točí v kruhu. Zabývá se různými detaily a zcela scholastickými hypotézami.

LN Na co jste narazil při projednávání novely o žalobcích?

Řešili jsme půl hodiny, jestli je v pořádku, že v zákoně udělíme výjimku ze zákazu přijímat dary pro případy protokolárních darů. Někteří členové rady namítali, že není zřejmé, co to protokolární dary jsou. Kdyby se projednával tímto tempem a do této úrovně detailu občanský zákoník, doprojedná se ve 23. století. Měl jsem mimořádnou možnost sledovat legislativní radu vlády v dobách Pavla Rychetského. Bohužel se současností je to naprosto nesrovnatelné.

LN Vyvodíte z případného zamítnutí zákona osobní odpovědnost?

Počítám, že ho buď prosadím, anebo o něj budu bojovat do konce volebního období. Jak to tak pozoruji, bude snaha ho velmi přetvořit a vlastně ho tím rozbourat, což se už dnes ozývá z ústavně-právního výboru. Takže mě čeká boj. Nemám ale pocit, že pokud to nedopadne, byla by to moje vina. Bude to chyba těch, kdo zákon slibovali voličům s námi.

LN Za rok a půl mají proběhnout volby v řádném termínu. Jaké priority lze za tu dobu vůbec prosadit?

Když se podíváte na délku legislativního procesu, tak to znamená, že co do léta neopustí ministerstvo, nemá šanci legislativní proces dokončit. Rád bych ale zdůraznil, že kvalita má mít přednost před rychlostí. To je jedna z věcí, k nimž jsem postupně dospěl. Prosazuji jakousi legislativní umírněnost. Nenaskakovat na každý případ urychlenou novelou a využít místo toho příležitostí k pročištění zákonů a nesystémových posunů. To samozřejmě přesahuje horizont jednoho volebního období. Pevně věřím, že když tady ty věci pevně založíme, bude v nich nový ministr pokračovat a většinu z nich dovede do Sbírky zákonů. To mi bude stačit. Nemám touhu po slavném zápisu do historie.

LN Dlouho se justici slibuje řada změn včetně vytvoření zvláštního orgánu pro správu soudů. Ani toho se nedočkáme?

Předně si nemyslím, že by se z vládních priorit nic neprosadilo. Když se podíváte na přehledy naplňování priorit, vláda i ministerstvo spravedlnosti jsou velmi úspěšné. Vládní prohlášení je strategický dokument, o co bude vláda usilovat. Ještě přesněji – o čem si myslí, že bude prosazovat. Čtyři roky jsou ale dlouhá doba a věci se mohou různě posunout.V rámci programového prohlášení vlády jsme vyhlásili boj s chudobou. Jsem přesvědčen, že jsme v něm postoupili velmi daleko. Jsme pozitivně hodnoceni i neziskovými organizacemi. Vyhlásili jsme také boj korupci a myslím, že jsme tam dost daleko, i když schválení zákona o státním zastupitelství by zde byl důležitý bod. Postupujme také proti insolvenčním mafiím, a to způsobem, kterým tady nikdo nepostupoval. ¨

LN Jak se v tuto chvíli díváte na možnost vytvoření soudcovské samosprávy?

Domluvil jsem se s předsedy nejvyšších soudů, že diskusi nad kapitolou Bílé knihy justice o soudcovské samosprávě otevřeme dříve, ačkoli byla zamýšlena jako poslední. Původně jsme se chtěli dohodnout, jak má správa soudů vlastně vypadat. Z toho by pak vyplynuly i pravomoci, jaké by daný orgán měl mít. A jestli ho vůbec zřídit. Tuto debatu povedeme letos. Část justice ale zvolila vyčkávací taktiku.

LN V čem?

Čekáme na reakce od soudů dosti dlouho. Měsíc dva není žádná doba. Asi i oprávněně říkají, že se tomu věnují ve volném čase, že musí primárně soudit a starat se o každodenní chod justice. To mají jistě pravdu. Na druhou stranu ale popírají své ambice samosprávného typu, když již dnes s debatou o správě mají časový problém.

LN Jak byste si soudní samosprávu představoval?

Moje snaha je zavést v justici nějaký řád a pevná pravidla, které posílí nezávislost justice a ideu právního státu. Pochopitelně do toho patří i nějaká institucionalizace vztahu mezi státní správou a soudní mocí. Domnívám se, že by nějaký orgán vzniknout měl. Věcí další debaty jsou jeho pravomoci a to, jak by měl být složen.

LN Jak to funguje v zahraničí?

Žádný osvědčený model v Evropě neexistuje. Každá země to má úplně jinak a nikde s tím nepanuje úplná spokojenost. Musíme to tedy vymyslet sami. Existují také zkušenosti z řady zemí, kde se to nepovedlo. Ukazuje nám to, že jde o mimořádně obtížnou a nebezpečnou práci, od níž bychom ale neměli ustoupit.

LN Jaké země s negativní zkušeností máte na mysli?

Zejména Itálii. Mají tam v justici plnou samosprávu. Je však extrémně zpolitizovaná a způsobuje katastrofální nedůvěru veřejnosti v justici. A to včetně toho, že v Itálii lidé demonstrovali proti fungování justice. Italové říkají, že je to dáno samosprávou v justici, kterou nedokážou změnit. Proto říkám, že je to nebezpečné. Jakmile to jednou zavedete, nemůžete se v zásadě vrátit zpět.

LN Existuje vůbec v koalici pro větší nezávislost soudní moci podpora?

V tuto chvíli se mi to úplně nezdá. Necítím pro tuto myšlenku silnou podporu. Souvisí to s tím, že se justice netěší nejlepší pověsti. Právě proto by mělo jít o dlouhodobější proces, kdy zavedení pravidel a nějaká očista justice povedou k tomu, že si justice získá větší důvěru, jež je podmínkou pro to, aby získala více pravomocí.

LN Bavil jste se o soudcovské samosprávě s premiérem?

Explicitně jsme se o tom nebavili. Nedostatek podpory pro tuto myšlenku dovozuji hlavně z toho, že se mě na to nikdo neptá. A pak také vycházím z debat s poslanci a ministry.

LN Ve vašem úřadě není politický náměstek. Znamená to, že ho nechcete?

Chci ho, ale je mimořádně obtížné na tu roli někoho najít.

LN Takže rok hledáte?

To zase ne. Dlouho jsem rozmýšlel, jestli je ta funkce potřeba. Víte, že ve vládě jsme o tom nějakou dobu přemýšleli. Dnes jsem přesvědčen, že bych ho potřeboval. Lidé, kteří splňovali podmínku zkušenosti a toho, že jim mohu věřit, funkci bohužel odmítli. Lépe ale nikdo než někdo, komu stoprocentně nedůvěřujete. Musíte si uvědomit, že posledních deset let politika znamenala i leccos nekalého. Ti, kdo se pohybovali mezi lobbisty v parlamentu, velkou důvěru nevzbuzují. Najít proto někoho, kdo má zkušenost z této oblasti a zároveň nemá morální škraloupy, mi připadá – promiňte mi ten příměr – jako hledat pannu v nevěstinci.

LN Je to i důvod, proč se vám nedaří prosadit své návrhy?

Samozřejmě je to důvod, proč takového člověka hledám. Uvědomuji si, že odpůrci různých změn, které prosazujeme, mají své lobbisty. A ti na plný úvazek proti našim návrhům v parlamentu bojují a intrikují a my proti nim nic takového postavit nedokážeme. Tuto nevýhodu musíme vyrovnat.

LN Jaká čertovina se skrývá v tendru na náramky pro vězně, že už se snad deset let nedaří vybrat dodavatele?

Už jsem si říkal, že se budu muset vypravit za nějakým exorcistou, abych se zeptal, jak se ruší klatba výběrového řízení. Incident, že se někdo do výběrového řízení nepřihlásil, nás naprosto šokoval. Bohužel je to v poslední době obecnější trend. Potenciální dodavatelé tak trochu státní správu zkouší, jak dlouho s politikou větší byznysové tvrdosti ve vyjednávání vydrží.

LN Jak jste situaci řešil?

Podal jsem podnět na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Volal jsem panu předsedovi Raťajovi. A nic se nestalo, alespoň o ničem nevím. Zřejmě ho to tedy nezaujalo.

LN Jak si vysvětlujete, že se nikdo nepřihlásil?

Je to zvláštní. Potenciální dodavatelé si vyzvedli zadávací dokumentaci , kladli třeba radu doplňujících otázek a vedla se s nimi intenzivní komunikace. Působili dojmem, že připravují nabídku. Proto jsme byli nakonec tak šokováni. Nyní jsme se vydali cestou soutěžního dialogu. Děláme to proto, že se potřebnou mírou formálnosti s potenciálními dodavateli chceme bavit, co pro ně bylo nepřekonatelnou překážkou.

LN V čem je to tedy zapeklitý projekt?

Náramky představují docela veliký potenciál. Jde o dlouhodobý projekt, u kterého lze předpokládat, že se bude vyvíjet. Nejde tedy o objem, který se soutěží dnes. Jde o budoucnost.Máme navíc představu levného řešení. Víte, před měsícem jsem si za čtyři tisíce korun koupil náramek, který mi měří polohu a tep, tedy vše, co bych od náramku pro vězně potřeboval. Tak bychom si představovali i cenu za dodané řešení. Doba se pohnula a technologie jsou banální. To ale pochopitelně nechtějí slyšet dodavatelé. Trh je úzký. A na těchto úzkých trzích inovace pokulhávají. Je snaha prodávat zastaralá řešení za vysoké ceny. Fatálně na sebe v představách narážíme. Kdyby to byly dvě firmy, konflikt se vyřeší nějakým vyjednáváním rychle, ale ve státní správě je to těžší.

LN Dokážete slíbit, že čeští vězni do konce volebního období elektronické náramky získají?

Ještě v listopadu bych vám to slíbil, dnes si netroufnu. V Česku dosud proběhlo jen několik soutěžních dialogů. Advokátní kanceláře, které s tím mají zkušenost, nám říkali děsivé časové odhady. Samozřejmě máme optimističtější představu. V současnosti ostatně čtu knihu nobelisty DanielaKahnemana Rychlé a pomalé myšlení. Jedna z kapitol se zabývá chybami v plánování. Na vlastním příkladu popisuje, jak když si člověk vytváří harmonogram, mu v něm vše vychází na půl roku. Kdyby se ale podíval na zkušenosti těch, kdo si tím již prošli, zjistil by, že si sice všichni na začátku mysleli, že to bude trvat půl roku, ale nakonec to zabralo čtyři roky. Pod vlivem této knihy na vaši otázku nedokážu odpovědět, ale udělám vše, abych to stihl.

LN Z vašich dřívějších výroků je patrné, že do konce volebního období nepředložíte trestní řád ani občanský soudní řád. Jak to bude se zákonem o znalcích, kterýměl být podle původních plánů účinný už na konci loňského roku, ale dosud nebyl předložen ani do připomínkového řízení?

To je naše bolest. My jsme ho několikrát od základů přepisovali. Trvám na tom, že musí přinést zásadní změny a přinést důvěru v ono kulaté razítko. Nejenže se těmto změnám mnoho lidí brání, a to mimořádně silně, ale narážíme tam i na objektivní problémy. Jde například o to, kdo ty znalce bude zkoušet, kdo je bude kontrolovat. Přicházíme s dalšími variantami řešení, počítáme náklady. Když jsem se díval do minulých návrhů, zjistil jsem, že neměly žádnou ambici. Nezabývaly se ani detaily jako právě náklady. Jsme ale ve finále. Minulý týden jsem dostal na stůl návrh, který považuji za způsobilý, aby vyrazil do připomínkového řízení.

Autoři: Martin Shabu, Kristián Léko

Článek si můžete přečíst v Lidových novinách